Mladý Stiles Stilinski dostane zprávu od neznámého uživatele. Diví se, kdo mu může tak psát, tak se snaží vypátrat toho neznámého. Nakonec to není nějaký neznámý. V jednu chvíli se stane něco, co ani jeden z nich nečekal a vše se pak nějak zamotá. N...
Pohled Dereka Vstal jsem nějak okolo 5:30 ráno a šel se osprchovat. Musím být ve škole dřív než žáci, abych pak nebyl za exota, že jdu učitelce nést velkou obálku. I tak budu, ale pro Stilese jsem schopný udělat cokoliv. Vím, že je už Scott vzhůru, protože si vždy dává ranní rozcvičku. Tak mu píšu, co má Stiles první hodinu.
Derek : ahoj Scotte, co má Stiles první hodinu ve škole?
Scott : ahoj, Stiles má první hodinu matiku, proč se ptáš? Derek : jde o jeden náš problém a snažím se ho vyřešit. Scott : vím, o co jde, Stilese jsem včera potkal a vše mi řekl. Derek : super, alespoň to nemusím vysvětlovat já, jo a díky. Scott : není za co :)
No to si ze mě dělá snad srandu ne? Jak ho mohl včera potkat a jak on mu to mohl říct? To už to pak budou vědět všichni. Ale co to plácám, já se za něho přeci nestydím. No nic jdu to předat té učitelce na matiku. Naštěstí je tady jenom jedna ve třetím ročníku. Oblékám se do šedého tenkého trika a do černých džínů. Přes to si přehazuji černou koženou bundu. Nevím, jak budu dneska ve škole fungovat. Jsem úplně k nepoužití. Dojel jsem já místo a běžím do školy. Je 6:30. Stiles má myslím dneska na 7:00, takže tu musím být dřív. Běžím prázdnou chodbou až do kabinetu matikářky na třetí ročník.
,,Dobrý den paní učitelko, můžu...můžu dál?" zeptám se a jsem nervózní. ,,Jasně Dereku, pojďte dál." řekne s úsměvem na tváři. ,,Chtěl bych vám něco dát a zeptat se, jestli to potom můžete předat někomu." ,,Jistě, co to bude?" ,,No chtěl bych vás požádat, aby jste tento dopis-podávám jí ho-předala klukovi jménem Stiles Stilinski" řeknu a nasucho polknu. Ona si mě prohlíží, ale pak z ní vypadne, že mu to předá ještě před začátkem hodiny. Já se na ni usměji a poděkuju. Odcházím z jejího kabinetu a všímám si Stilese, jak si to štráduje do třídy. Rychle se schovám za roh a čekám, až odejde, on ale při mém neštěstí projde kolem mě a podívá se na mě. Zastaví. Zrychlí se mi tep a mu taky. Nervozita z nás jen sálá.
,,C..co tady děláš Dereku?" zeptá se. ,,Šel jsem si jen něco vyřídit" řeknu a poškrábu se na zátylku. Pak nastane ticho. Máme navázaný oční kontakt, který držíme sakra dlouho, ale musím se ovládat, abych ho nepolíbil. Ten ho potom přeruší a odejde. Já jsem idiot, to jsem nemohl něco říct? Mohl jsem mu to vysvětlit a nemuseli jsme tu na sebe takhle čumět. Ale celou dobu, co jsme na sebe koukali, tak jsem slyšel Stilesovo srdce. Chvíli bilo hodně, pak zpomalilo a pak zase zrychlilo. Opakovalo se to furt dokola. Cítil napětí a já jsem si toho vědom. Proč jsem něco neřekl? Protože jsem měl velký knedlík v krku. Stál jsem jak přikovaný. On na mě stále koukal stejným pohledem a mě to znervózňovalo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak jsem se teda probudil z tranzu a šel ze školy ven. Začínám až na 9:00 nepotřebuji tady jen tak stát a čekat až naprší a uschne.
Pohled Stilese
Šel jsem do třídy a nedokázal jsem se vzpamatovat z toho, co se stalo. On na mě celou dobu civěl jak na svatý obrázek, ale ani jednou se neusmál. Bylo to jako mučení, ale zároveň to bylo něco krásného. Nikdo z nás nemluvil, což mě celkem štvalo, ale dalo se to přežít. Radši jsem nad tím nepřemýšlel a šel jsem do třídy. Proč musíme mít v pondělky vždycky hodiny na 7:00?! Nedávám to. Přišel jsem do třídy a byl jsem tam první. Teda krom učitelky, která se na mě dívala a v ruce držela dopis. Bylo mi to nějaké podivné. Přišla ke mně a řekla. ,,Pane Stilinski, tohle je pro vás" vřele se usmála a podala mi ten dopis. Byl žlutý, ale nic zvláštního na něm nebylo, tak jsem to nevydržel a zeptal jsem se. ,,Od koho ten dopis je?" ,,Od pana Halea" ,,Děkuju" řekl jsem a šel si sednout na své místo. Myšlenky mi šrotovaly doslova celou hlavou. Myšlenky se týkaly toho mnou známého Halea. Dereka Halea. Usmál jsem se, ale hned jsem ten úsměv zakryl. Přicházeli spolužáci na matiku. Dopis jsem schoval a vytáhl jsem si potřebné věci na matiku. Dopis si přečtu doma. Po chvíli si vedle mě sedl Scott. ,,Ahoj Sti" pozdravil mě. ,,Ahoj Scotty, hele přišel mi dopis od údajně nějakého Halea, jak řekla učitelka." řekl jsem, protože jsem to potřeboval někomu říct. ,,A co v něm je?" zeptal se dychtivě s nadějí v očích. ,,To nevím, otevřu ho až doma ikdyž vím, že to nezvládnu, ale pokusím se." ,,Fajn, tak až si přečteš co tam je, tak mi ihned zavolej." ,,Jasně"
Pak začala hodina. A takhle uběhlo asi 6 hodin vyučovacích. Pak jsem se rychle najedl a rychle jel domů. Dojel jsem domů a prudce jsem otevřel dveře. V obýváku seděl táta. ,,Co ten spěch Stilesi?" ,,Potřebuji si něco zjistit a jsem z toho nervózní" řeknu. ,,Snad to není nějaká špatná známka ze školy, že ne?" vyleká se. ,,Nene, jedná se úplně o něco jiného, známky jsou úplně v pohodě. Se školou to nemá nic společného." ujistil jsem ho. ,,Fajn, tak si to jdi zjistit a hlavně se neznervózni k smrti" řekne pobaveně a já se na něj ironicky usměji. Běžel jsem po schodech do pokoje, odhodil tašku, opatrně vzal dopis do ruky, sedl si na postel a pomalu ho otevíral. Až jsem ho měl v ruce otevřený, začaly se mi třást ruce. ,,Fajn, jde se na to" povzdechnu si a pustím se do čtení.
