přeci jen jsi to ty

20 kapitola

Ráno se vzbudím a zjistím, že je 7:21. Rychle si udělám ranní hygienu, převleču se a utíkám dolů. Sním jenom nějakou ovesnou tyčinku, nasedám do auta a jedu vstříc škole. U školy potkám Scotta.
,,Ahoj Scotte." Usměji se na něho.
,,Ahoj Sti" pozdraví mě.
,,Jak mě začnete učit?" zeptám se, protože to prostě nevydržím.
,,Včera jsme to probírali a zatím nevíme, co dokážeš, takže nemáme přesně dané, co tě budeme učit"
,,Aha...no jedno vím jistě. Dokážu proti vám použít elektřinu, akorát k tomu ještě nebyla příležitost, takže zatím nevím, jak to dokážu používat."
,,Teď se tím nezabývej. Dnes tě čeká 5 pisemek, tak je prosimtě napiš na 1" usměje se na mě Scott a padime do školy. První hodinu hned píšu chemii. Není to zas tak snadné, ale ani ne těžké. Napíšu to tak kolem 20 minut a odevzdávám jí to. Ona mi to ještě během hodiny zkontrolovala. Mám za 1. Ještě 4 písemky. Super...... Hodiny se táhnou a já už jsem si napsal všechny písemky. To bych nebyl já, kdybych nedostal ze všeho 1. Jsem šprt no.... Skončí hodiny a já jedu k Derekovi.

Kdyz tam dojedu, tak už tam všichni na mě čekají.
,,Ahoj lidi" pozdravím je.
,,Ahoj Stilesi" řeknou, jediný Derek ale nic neříká a jen se usměje. Úsměv mu opětuji, vím, že ho to ranilo, ale takhle to musí být.
,,Tak jak se cítíš?" zeptá se mě Lyd.
,,Pocituji celou cestu sem, takový nepříjemný chlad...." Najednou se mi začne mlžit před očima a spadnu na kolena.
,,Já, já nedokážu zaostřit a špatně se mi dýchá." řeknu jediné, co ze mě vyjde, protože pak upadnu do bezvědomí. Ocitnu se v nějaké temné místnosti a ležím na studené podlaze. Nedokážu se pohnout. Kolem mě najednou někdo projde a já se otřesu. Je to strašně nepříjemné.
,,Ahoj Stilesi" řekne nějaký neznámý muž, který je obvázaný nějakými obvazy a trčí mu jenom nechutné ostré zuby.
,,Kdo, kdo jste a co chcete?!" řeknu vystrašeně.
,,Chci, aby jsi se ke mně připojil a společně by jsme zničili špatné lidi." řekne slizce.
,,Koho?"
,,Co ti je po tom?! Jenom mi odsouhlas a nechám tě být" nevěřím mu ani slovo.
,,Ne! Nikdy!" Najednou pocítím strašnou bolest na pravé noze. Podívám se tam a mám ji celou zakrvácenou v medvědí pasti. Začnu sebou zmítat, ale to mi vůbec nepomáhá. Naopak. Zhoršuje se to a bolí to čím dál tím víc.

,,Když se mnou budeš souhlasit, tak tě to bolet nebude...." řekne ten neznámý.
,,NIKDY! NIKDY TI POMÁHAT NEBUDU!" zařvu na něho.
,,Tak fajn, já se k tobě vrátím!" křikne a já se probudím na posteli a začnu křičet.

Scott ke mně přiběhne a chytne mě za ramena. Furt se zmítám, ale on mi říká, že to je v pořádku.
,,To...není....v....pořádku!" křičím na něj.
,,Stilesi, uklidni se!" řekne Scott se slzami v očích. Po chvíli se uklidním a utru si oči od mých slz.
,,Stilesi co se stalo?"
,,Já, já, já nevím. Byl jsem v nějakém sklepě a pak se tam objevil nějaký muž a-" neudržím se a začnu brečet a začnou se mi třást ruce.
,,Stilesi!" řekne svým alfa hlasem Scott a já se v tu ránu uklidním a něco se ve mně zase sevře.
,,Ten muž byl celý obvázaný a šly mu vidět jenom zuby. Řekl, že se k němu mám přidat a zničíme špatné lidi. Zeptal jsem se proč a na to mi řekl. "CO JE TI DO TOHO?!" a tak jsem na něj zařval, že ne, že mu nikdy pomáhat nebudu. Pak jsem si všiml, že mám nohu v pasti a začalo to šíleně bolet. Na to mi řekl, že se vrátí a pak jsem se probudil." řeknu a do očí se mi zase nahrnou slzy.
,,Stilesi, musíme s tím něco udělat, za chvíli k nám přijď dolů. Víš jak dlouho jsi byl v bezvědomí? 4 hodiny! Derek měl o tebe největší strach z nás všech. Po všech furt křičel a nedalo se ho zastavit. Brečí doteď a jak tě uslyšel, tak začal brečet ještě víc. Já vím, že za to nemůžeš, tak pojď dolů a půjdeme cvičit. Jestli máš teda sílu....." odmlčí se a čeká na moc odpověď.
,,F-fajn půjdu trénovat. Musím nad ním uzavřet mysl, aby se nevrátil, jinak by mě mohl i pohltit." řeknu odhodlaně.

Sejdu za nimi a uvidím Dereka, jak sedí na gauči a brečí. Jak mě uvidí, tak za mnou běží a obejme mě. Sevřu ho a nechám se ještě víc vtáhnout do jeho objetí. Tohle mi chybělo. Vím, že by se mě neměl dotýkat a rozptylovat mě, ale já si nedokázal pomoct.
,,Dereku, slyšel jsem všechno, vím, že jsi o mě neskutečně bál, jak mi to Scott řekl, myslel jsem, že se roztrhnu vejpůl. Já se teď bojím o tebe. Nechci tě ztratit. Já tě miluju. Nesmím dopustit, aby se nám něco stalo." řeknu a zadívám se mu hluboce do očí.
,,Stilesi ani si nedokážeš představit, jak moc jsem se o tebe bál. Myslel jsem, že jsi mrtvý. Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Musíme tě připravit. Nedopustíme, aby se ti něco dalšího stalo. Já tě strašně moc miluju, tak už mi to nedělej!" řekne a v tu ránu mě políbí.

Děkuju moc za 400 přečtení! Jsem ráda, že vás to baví!❤️