Životní dluh

1.

Bylo to pár dní, co ho propustili z Nemocnice u svatého Munga, kde strávil téměř dva týdny. V doprovodu bystrozorů se vydal domů. Umístili na něj hlídací kouzlo, aby tak věděli, o každém jeho kroku.
Ačkoli se již cítil fyzicky docela zdráv a lékouzelníci ho ujistili, že může odejít, nikdo nikdy nepřežil útok tak velkého hada. Účinky jedu se mohly projevit i zpětně. Nicméně ten nejzávažnější zjistili hned, a to že má z většiny poškozené magické jádro. Čili Severus již nemohl používat svou magii. Stal se z něj ze dne na den prakticky moták.
Nicméně jádro nebylo kompletně zničené a byla tu naděje, že se v budoucnu pozvolna uzdraví.

Severus byl tehdy smířený se smrtí, proto taky v poslední chvíli dal Potterovi všechny ty vzpomínky, teď ovšem nevěděl, jak žít. V prvé řadě ho čekal soud, ohledně jeho zločinů, ten nejzávažnější byla Brumbálova vražda. V neposlední řadě nemohl vystát pocit, že má životní dluh zrovna u Pottera. I to, že nebyl v Azkabanu byla jeho zásluha. Přimlouval se prý za něj u ministra kouzel, aby mohl být Snape do soudu doma.
Ještě když byl v nemocnici, Potter za ním několikrát byl. Snape však vždy předstíral, že spí. Nevěděl, co by mu řekl, nechtěl s ním mluvit. Cítil se trapně, že mu odhalil své soukromí a zároveň se bál, že to Potter nějak použije proti němu a hlavně mu vyčítal že žije. Nelíbilo se mu že je nyní moták.

***

Harry se loudal cestou z ošetřovny. Byl naštvaný, Snape opustil tamní prostory a jemu se ani jednou nepodařilo s ním promluvit. Bylo jasné, že se mu Snape vyhýbá, ale on měl tolik otázek.
Od McGonagallové se mimo jiné dozvěděl, jak na tom Snape je. Byl z toho zničený. Sice tomu můži zachránil život, ale teď z něj byl moták. Tohle mu Snape nikdy neodpustí. Navíc se všude kolem šuškaly divné zvěsti, že pokud Snapea neodsoudí a on bude na svobodě, bude mít plno nepřátel.

Kdo ho ochrání? Přeci na všechno nemůže zůstat sám?

***

"...Nebýt jeho, nikdy bych Voldemorta neporazil," dokončil svou dlouhou řeč Harry a zadíval se na vážené členy tribunálu u soudu. Všichni jej zařazeně sledovali. Nebylo pochyb, že jsou Harryho slova pravdivá. Trval na tom, že bude vypovídat pod Veritasérem.
" Dobrá, soud má nyní dostatek důkazů a výpovědi svědků. Odebereme se poradit. Rozsudek řízení vyneseme zítra v deset hodin dopoledne," řekl soudce a odklepl konec soudního řízení.

Harry se otočil a zadíval na Snapea, který seděl na lavici za ním. Pokud Harry čekal, že na muži uvidí nějakou emoci, tak měl smůlu. Snape tam seděl s rovnými zády jako prkno a bez špetky emocí na něj jen zíral. Ten pohled by mu vypálil snad díru do hlavy, kdyby to šlo. Pak ho zřízenci ostrahy popohnali, Snape se zvedl a odkráčel hrdě pryč.

Člověk by řekl, že bude vděčný za to, že jsem svědčil v jeho prospěch. Ach jo, kdo kdy toho chlapa pochopí?

***

Severus seděl doma a přemítal nad tím, čeho to byl dnes svědkem. Potter tam v soudní síni plameně hovořil o tom, jak mu pomáhal s bojem proti Pánovi zla. Použil pro to všechno ze vzpomínek, co mu poskytl. Nejraději by ho v tu chvíli zaškrtil. Copak skutečně musel každý vědět o jeho soukromí?

Jistěže, pitomí Nebelvíři nikdy nepřemýšleli nad svými šílenými činy. Co tím vším vůbec sleduje.

Severus se obával, že až Potter vyrukuje s pravým záměrem svého počínání, tak se mu to rozhodně líbit nebude.

***

" Tímto vás sprosťujeme všech obvinění," odklepl soudce a Severus si na krátký okamžik dovolil oddechnout. Vzápětí se k němu přiřítil Potter.

" Jsem tak rád profesore, že to vyšlo."
" O čem to mluvíte Pottere?" sjel ho Snape pohledem.
" Všichni mi říkali že se do toho nemám plést, ale to jsem nemohl dovolit. Říkal jsem si, že nebýt vás, byl bych mrtvý už dávno. Mohl byste to prosím brát jako splacení mého životního dluhu k vám?" řekl Harry natěšeně.
Severus na něj zíral.

Ten pitomec se snad zbláznil... Ví vůbec, že to funguje přesně obráceně. Že to já od něj smím cokoli požadovat? Je jen má dobrá vůle, že jsem to neudělal dřív. Na druhou stranu, pokud mi to zajistí, že ho už nebudu muset nikdy vidět, tak klidně, mám ho po krk.

"Pokud na tom trváte," řekl Snake lhostejně. Podal mu ruku a při spojení se kolem nich omotalo červené kouzlo. Vzápětí se u nich objevily dva pergameny z ministerskou  pečetí. Životní dluh byl právě oficiálně splacen. Oba si vzali jeden svitek a srolovali jej.

" Kdybyste něco potřeboval..." Snape ho utnul pohybem ruky.

" Pane Pottere, vaše pomoc byla vskutku dostačující," řekl Severus pokývl mu hlavou, co nejrychleji ze soudní síně zmizel a nechal tam překvapeného Harryho jen tak stát.

Minerva na Severuse čekala u vchodu, aby mu pomohla se přemístit k Bradavicím. Jakožto v podstatě moták, nemohl učit na kouzelnické škole a rozhodně se odmítal připojit k Filchovi. Vařit některé lektvary, které si nevyžadovali při přípravě kouzla, mohl naštěstí z pohodlí svého domova. Již teď měl pár objednávek na vlkodlačí lektvary.

Minerva mu pomohla zmenšit jeho věci a přemístila se s ním do do Tkalcovské.

"Severusi, pokud bys ještě něco potřeboval."
" Myslím, že mám vše."
" Prosím napiš, nemusíš být úplně sám," chytila ho Minerva za paži.
" Samota mi plně vyhovuje,"
" Až se ti magie zase vrátí třeba..." Pokusila se ho Minerva nějak utěšit.
" Oba víme, že to nikdy nastat nemusí," usadil jí.
" Severusi, nechci se loučit nadobro. Zastavím se za tebou,"
" To nebude potřeba," zarazil jí.
" Mě se jen tak nezbavíš, ty jeden bručoune," zavrtěla se smíchem hlavou a přemístila se.
Když byla konečně pryč, Severus vydechl a dovolil se pousmát. Měl tu ženu rád, za ta léta si zvykl na její přítomnost a obdivoval jí. Ale za žádnou cenu by to té staré čarodějnici nepřiznal. Stejně jako ona jemu. Takové bylo křehké přátelství mezi Nebelvírem a Zmijozelem.

***

"Cos čekal Harry, je to Snape," poplácal ho Ron po zádech.
" Já vlastně nevím. Jasně, že by se mnou nešel na máslový ležák ale stejně... Myslel jsem že... já nevim... bychom si mohli trochu promluvit... Vždyť on je jediný, kdo zbyl z těch, kteří si na maminku pořádně vzpomínali..." povzdechl si Harry.
" Nemyslím, že Snape teď chce vůbec někoho vidět. Ani se nedivím, podle toho, co ti pověděla ředitelka," řekla Hermiona.
" Já bych se zbláznil, být ze mě moták," vyhrkl Ron.
" Nemusí to být navždycky," namítl Harry.
" Obávám se, že se jeho magické jádro jen tak neuzdraví," zavrtěla Hermiona hlavou.
" Hele, co kdybychom si zašli někam na oběd a už se jím nezabývali? Já jsem rád, že nás nenutí jít dostudovat bradavice. Nechtěl bych ho znovu potkávat,"  řekl Ron.
"McGonagallová říkala, že Snape skončil," podotkla Miona.
" No i tak. Ještěže nám uznali ukončení školy bez zkoušek," lebedil si Ron.
" No já nevím jak ty, ale já si ten poslední ročník ráda zkusím," odfrkla si Hermiona.
" No jo, ale to seš ty. Já se těším na bystrozorský kurz a Harry určitě taky, že jo," chechtal se Ron.
" Jasně Rone," přitakal Harry a přitom stále myslel na svého, teď už bývalého, profesora.

***

Zatímco Ron a Harry nastoupili do bystrozorskeho kurzu a Hermiona do posledního ročníku Bradavic.  Severus se potýkal s tím, že se učil dělat spoustu věcí po mudlovsku. Problém ale byl, když musel vyjít ven mezi lidi. V mudlovské světě byl nápadný a v tom kouzelnickém se občas setkal s pár lidmi, kteří ho jen velmi neradi viděli. A protože se nemohl bránit, byl velmi snadným terčem. Nejednou skončil s ošklivými ranami a podlitinami, protože se nepohodl se svými zákazníky. Snažili se ho odírat, což se mu samozřejmě nelíbilo. Bylo těžké se protloukat v kouzelnickém světě bez magie, ale nechtěl se skrývat v tom mudlovském. Připadal si cizí v oběma a nevěděl, jak z toho ven. Pravidelné návštěvy Minervy mu trochu zvedaly náladu, ale jen na chvíli. Dělala si o něj velké starosti. Občas mu pomohla s novými nabídkami na lektvary, ale nebylo to nic moc.
Život si s ním nepěkně zahrával a nejednou si Severus říkal, že by bylo lepší, kdyby ho Potter tenkrát nechal umřít.

***

Tak jo, začínáme sice trochu ponuře, ale to se zlepší, slibuji 😉