Část dvacátá devátá

229 19 2
                                    

Když jsem ráno ležela vedle Damona , slyšeli jsme dole bouchaní na dveře .

" Máš ho tady "
Řekl mi Damon .

" Půjdeš semnou ?"

" Ne, ty to zvládneš ale kdyby něco budu hned u  tebe "
Kývla jsem hlavou , nadechla jsem se a šla jsem dolů , přes noc se mi všechno rozleželo v hlavě a lhát jsem mu nechtěla , nechtěla jsem být jako on . Otevřela jsem dveře a koukala jsem se na něho , vyšla jsem ven a zavřela dveře .

" Byl to jeden přešlap Karo "

" A taky poslední mezi námi "
Koukala jsem se na něho .

" Nekoukej se na mě takhle "

" A jak na tebe mám koukat ? Domu nemůžu , jeden den si mnou posedlí a druhy den jsi s ní a není to jen ona . Všechno bylo v pořádku v New Orleans si byl jen ty a já . Co se změnilo ?"
On mlčel a koukal se na mě .

" Řekl jsi že mi neublížíš Klausi ale ubližuješ , dělám všechno co chceš ale ty nejsi vůči mě fér . Já jsem o tebe bojovala , vážně hodně a dost dlouho Klausi . Tak se prosím nediv že jsem s toho už vyčerpána "
Koukala jsem se na něho a on se nadechl .

" Nemůžu tě nechat neodejit Karo "

" Ale já už nechci, naše problémy řešíš po svém ale tak to nejde . Je konec Klausi.. Prosím jdi "
Koukala jsem se na něho a on se nadechl a přitáhnul mě k sobě .

" Prosím tě ne "
Začal mě líbat na rty ale já jsem se odtáhla a dala jsem hlavu stranou.

" Karo prosím "

" Ne !"
Zvýšila jsem na něho hlas a v tom se otevřeli dveře a stál v nich Damon . Udělala jsem k rok k Damonovi a Klaus se na něho podíval .

" Měl bys jít "
Řekl mu Damon , otočila jsem se k Damonovi a konečně jsem měla oči plné slz , hlavu jsem si zabořila do jeho hrudi a Klaus se na mě díval a nadechl se .

" Běž už "
Řekla jsem , Damon mě u sebe držel a vešli jsme zpět do domu a on zavřel dveře .

" Tak jo klidně breč ano , nevadí to "
Začala jsem brečet a on si opřel bradu o mojí hlavu a mlčel . Konečně to všechno začalo bolet a cítila jsem se mizerně ale to vážně hodně .

Byla jsem v pokoji u Damona a pořad mi zvonil telefon byl to Klaus , nechtěla jsem sním už mluvit . Bylo dost Klause , ležela jsem v posteli a koukala jsem se do stropu . Tak začali chodit zprávy , koukla
jsem se na ten telefon a protočila jsem oči vypla jsem ho a lehla jsem si na bok .

Když Klaus odjel z města moje věci mi nechal v domě kde jsme byli . Šla jsem si tam pro ně , moje věci byli srovnané v pokoji , dala jsem si je do tašky a šla jsem pryč . Musela jsem se vrátit do New Orleans věděla jsem to měla jsem tam všechno . Volala jsem Lili .

" Prosím tě kde jsi ?"
Řekla mi Lili hned jak to zvedla .

" Ještě v Mystic Falls , potřebuji aby jsi šla do našeho bytu a nechala převést peníze co mám schované na můj účet "

" Kam jedeš ?"

" To je jedno udělej co říkám "

" Dobře "

" Je tam s tebou mám pravdu ?"

" Hm "
Řekla mi Lili věděla jsem že nemůže mluvit , kývla jsem hlavou a koukala jsem na Damona který stál opřený u svého auta a usmál se .

" Vrátíš se ?"
Zeptala se mě Lili , koukala jsem se na Damona a taky jsem se usmála .

" Ne "
Odpověděla jsem , Damon mi otevřel dveře od auta .

" Nejsi sama , že ne ?"

" Ne... Musím končit zavolám si "
Zavěsila jsem , Damon mi vzal tašku a dal ji do kufru .

" Kam to bude ?"

" Byl jsi někdy v Kanadě ?"

" Ano ale tam je zima, znám lepší místa "

" Tak to nechám na tobě "
Usmála jsem se a sedla jsem si do auta , on zavřel dveře obešel auto a posadil se k volantu . Podíval se na mě a usmál se .

" Připravena ?"

" Ano "
Kývla jsem hlavou , on nastartoval a odjeli jsme z Mystic Falls ...

Butterflies wings Kde žijí příběhy. Začni objevovat