Překladatelka

Kapitola 3

Ráno jsme měli velkou kocovinu. Maddie s Jossie spali u mě a Jeniffer jsme dostali v noci domů, kde si ji převzal Bruno. Za to my jsme se o sebe museli postarat sami. Jenom co jsme se vzbudili, tak na hlavu přišly hadry a dali si pořádnou dávku kávy. Sice nás to zas tak moc neprobralo a nepomohlo, ale zase jsme si vlezli zpátky do postele a spali do dalšího dne. V neděli se holky sebraly a šla každá domů. V pondělí jsme totiž museli do práce.

 Ráno jsem se řádně nachystala a vzala si po delší době kratší sukni na tělo (čili ne nad kolena, ale do půlky stehen) a k tomu tmavě červenou halenku. Do uší jsem si dala kruhy, vlasy nechala volně rozpuštěné a vlnité. Sáčko jsem si ani nebrala, protože hlásili na odpoledne velké teplo. V chodbě jsem si nazula své červené boty na podpatku a s kabelkou přes rameno vyrazila do práce. Musím ale uznat, že mi to fakt seklo. Po delší době jsem byla spokojená se svým zjevem, což je málo kdy. Hold nemám tak velké svědomí, jako pár mých kolegyň z práce. Ale nechci pomlouvat, tak si myslete své.

Před domem jsem si hned odchytla taxi a cestou se dívala na podklady od nového klienta, které mi šéf večer poslal emailem. Celkem mě udivilo, že je to práce na delší dobu, proto jsem si řádně pročítala každičký řádek, aby mi nic neuniklo. Bohužel mě ale vyrušil můj mobil, tak jsem to zvedla. Volal totiž šéf.

,,Ahoj Kate, tak co na to říkáš? Už sis to stihla pročíst?‘‘ udeřil na mě takhle po ránu.

,,Ehm, Damone já ti nevím. Jsem na cestě a akorát se na to dívám, ale až na tak dlouho? A co do tolika zemí?‘‘ ptala jsem se ho překvapeně, ale slyšela jsem pobavení v jeho hlase.

,,Ale no tak Kate. Ty děláš, jako by to byl konec světa. Víš, co…jen co dorazíš do práce, stav se hned u mě a já ti to vysvětlím podrobněji.‘‘

,,Fajn. Za deset minut jsem tam.‘‘ mobil jsem zase uložila a dál se dívala do papírů, až jsem zapomněla sledovat cestu.

,,Slečno jsme na místě.‘‘ ozval se řidič, tak jsem mu dala peníze a nechala menší spropitné. Pak jsem si to rychle namířila do obrovské budovy a vyjela výtahem do 20. patra, kde sídlí moje práce.

,,Kate, volala tvá matka. Máš jí co nejrychleji zavolat.‘‘ začala hned Jane, jen co mě spatřila.

,,Máma? Proč mi nezavolala na mobil?‘‘ divila jsem se a ubrala na kroku, aby mi stačila.

,,Nemohla se ti dovolat.‘‘

,,A nevíš, co mi chce? Neříkala nic?‘‘

,,Bohužel ne. Jen to, aby si jí co nejdříve zavolala.‘‘

,,Dobře. Ještě něco, nějaké vzkazy?‘‘

,,Ne. To je vše.‘‘

,,Díky. Prosím tě, dej mi věci do kanceláře. Jdu rovnou za šéfem.‘‘ předala jsem jí kabelku a složku s podklady si nechala. Jane jen kývla na souhlas a odpojila se ode mne.

Já jsem zaklepala na dveře kanceláře Damona a hned na to vešla. Odpověděl totiž pohotově, že můžu vejít.

,,Kate, jsi rychlá.‘‘ usmíval se na mě od stolu.

,,Jo, taky tě ráda vidím.‘‘ usměv jsem mu opltatila. A abyste pochopili, Damon je jen o pár let starší a donutil mě si s ním tykat.

,,Tak se posaď a řekni mi, co přesně se ti na tom nezdá!‘‘ poručil mi, tak jsem poslechla. Usadila jsem se naproti němu do křesílka, hodila nohu přes nohu a složku si položila na stehno. Hned jsem v tom začala listovat, abych našla papír, který jsem potřebovala.