Překladatelka

Kapitola 17

Večer jsem si uklidila věci ze stolu a vydala se domů. Ještě pár lidí tam bylo, ale to nestálo za řeč. Jen jsem se s nimi rozloučila a těšila se do své postele.

Když jsem se hrabala v kabelce pro klíče, tak jsem do někoho před bytem vrazila.

,,Omlouvám se, já nechtěla.'' řekla jsem a pak se podívala na dotyčnou osobu.

,,Joe! Co ty tu?'' řekla jsem a trochu se zamračila. Měl totiž úsměv od ucha k uchu.

,,Co by? Přišel jsem se na tebe podívat. To nemůžu navštívit svou kamarádku?'' řekl na oko dotčeně.

,,Jsi pořád stejně otravný. Jasně jsem ti řekla, že vás nechci už vidět.''

,,Já vím. Za tátu se omlouvám. Přehnal to.''

,,Fajn, tak můžeš zase jít.'' odstrčila jsem ho stranou a odemkla byt.

,,Proč si tak zatvrzelá?'' následoval mě do bytu. Prostě nikam nemínil jít, to mi bylo jasné, tak jsem to vzdala a nechala ho.

,,Prostě mám svojí hlavu. Obejdu se i bez vás.'' řekla jsem popravdě a lehla si na svůj gauč. Byla jsem za ten den vyčerpaná.

,,Co malé?'' odbočil od tématu a díval se na mě se zaujetím.

,,Má se dobře.''

,,Už víš, co to je?''

,,Kluk. Stačí? Musíš tak vyzvídat?'' otočila jsem na něj hlavu a sledovala jeho výraz. Pořád se culil.

,,Musím, jsem jeho strejda. Na to nezapomínej.''

,,Zapomínám a moc ráda.'' řekla jsem klidně, ale on se zamračil.

,,Kdy mu to řekneš? Už je na čase.''

,,Joe! Už sem řekla. Nickovi to neřeknu!'' řekla jsem zvýšeným hlasem.

,,Když ne ty, tak já jo.'' řekl též naštvaně.

,,To neuděláš!''

,,Chceš se vsadit? Fajn, já jdu.'' dal se na odchod, ale já se rychle zvedla.

,,Joe, ne! Nesmíš mu to říct!'' řvala jsem za ním, ale marně. Bouchl za sebou dveřmi a byl fuč.

,,Sakra!!!!'' zanadávala jsem a naštvaná se zase svalila na gauč. Tohle by mi byl čert dlužný!!!

Druhý den jsem šla do práce s naštvanou náladou. V noci jsem z toho moc nespala a byla naštvaná na Joa.

,,Jane, jestli se po mě bude někdo shánět, tak nevíš, kde jsem, jasné?'' řekla jsem své asistence hned ve dveřích do patra.

,,Vůbec nikoho?'' divila se a dívala se na mě překvapeně.

,,Prostě nejsem tady a ani nevíš, kde jsem. Nechci nikoho vidět.'' zavřela jsem za sebou dveře kanceláře a usadila se za svůj stůl. Vytáhla jsem své dokumenty na překlad a dala je před sebe. Bohužel to byla celkem kopa. Vůbec jsem neměla náladu na práci. Nejradši bych se sebrala a utekla hodně daleko, od toho všeho tady.

Kolem poledne mi ale začal vyzvánět mobil. Byla to Maddie.

,,Ahoj kočko, co potřebuješ?'' řekla jsem hned do telefonu.

,,Nazdar, ty taky žiješ? Hele co děláš za půl hodinky?''

,,Nevím, proč?''

,,Fajn. Tak se sejdeme u Saxe. Zavolám i Jossie a dáme si společný oběd. Už jsem tě dlouho neviděla.''