Překladatelka

Kapitola 13

,,Haló, jsi tu?!'' vzbudil mě celkem naštvaný hlas. V té vaně jsem musela usnout. Myslela jsem ale, že se mi to zdá, tak jsem chvíli poslouchala.

,,Tak Kate!'' poznala jsem, že je to Nick, tak jsem rychle vylezla z vany a ovázala si ručník kolem těla. Zahřálo mě u srdce, že za mnou přišel, tak jsem rychle vylezla ven s nadějí, že bude vše ok.

,,Ano Nicku?'' řekla jsem klidně a trochu se pousmála.

,,Jak si to sakra představuješ??!'' okřikl mě hned a já na něj zůstala zírat.

,,Cože?'' řekla jsem nechápavě a pokrčila obočí.

,,Mysleli jsme, že se ti něco stalo! Táta vyváděl, když jsme tě nemohli najít a ještě jsi nedostupná! Všude jsme tě hledali. Mohla jsi snad říct, že jdeš na hotel ne? Nebo to byl tak velkej problém?!!'' řval na mě a ve mně se cosi zlomilo. Jako správná naivka jsem doufala, že se všechno spraví, ale když jsem teď na něj tak koukala a poslouchala ho, jak na mě křičí...tak mi došlo, že tady už nemám mezi nimi co dělat.

,,Omlouvám se. Nebylo mi dobře, tak jsem jen...'' omlouvala jsem se, ale skočil mi do řeči.

,,Je mi jedno co ti bylo. Příště prostě jen řekni, že odcházíš.'' řekl mi pobouřeně a odešel z mého pokoje.

Svoje věci jsem si začala házet do kufru a přes internet si zamluvila letenku domů na ten den večer. Pak jsem si lehla do postele a snažila se něco naspat. Moc to ale nešlo. Jenom jsem se převalovala a nebo brečela. Jinak to snad ani nešlo.

Na oběd jsem sešla o něco déle, protože jsem neměla hlad. Žaludek jsem měla jako na vodě, takže bych stejně nic nepozřela. Všichni seděli u stolu a náramně se bavili. Jenže, jak jsem se od nich kousek objevila, tak ztichli. Tedy obzvláště Nick, ale pak se zase dali do debaty a ignoroval mě.

,,Ahoj Kate.'' pozdravili mě kluci s úsměvem.

,,Dobré ráno Kate.'' usmál se na mě pan Jonas.

,,Dobré. Omlouvám se, že takhle ruším...'' začala jsem, ale skočil mi do řeči.

,,To je v pořádku, posaďte se a najezte se.'' ukázal mi na volné místo, ale kývla jsem, že ne.

,,Nezlobte se, ale nemám hlad. Není mi nejlépe a potřebovala bych si s Vámi o něčem promluvit.'' řekla jsem trochu nervózně a to už zaujalo kluky, tak se přestali bavit úplně.

,,Ale jistě, klidně mluvte. Co máte na srdci?'' pobídl mě a čekal, až mu vše řeknu.

,,Můžeme si promluvit někde v soukromí?''

,,No ovšem. Tak pojďte.'' zvedl se od stolu a tak jsem ho následovala. Dovedl mě dozadu k jednomu baru, kde jsme se posadili.

,,Tak co Vás trápí Kate?'' optal se mě starostlivě, tak jsem se zhluboka nadechla.

,,Víte, ráda bych už jela domů.''

,,Stalo se snad něco?''

,,Ne, jen...Víte, Jason byl kdysi můj snoubenec a není pro mě snadné být v jeho blízkosti, ale abych řekla pravdu, tak pravý důvod je ten, že mi poslední dny není zrovna nejlépe. A myslela jsem, že když příští koncerty budou už v Americe, tak že mě nebudete už potřebovat.''

,,No, to máte sice pravdu, ale to s námi ani nepoletíte do Ameriky?''

,,Ráda bych odletěla již dnes večerním letadlem.''

,,Jestli si to opravdu přejete Kate, pak Vám nebudu bránit. Svou práci jste odvedla skvěle a musím říct, že nám budete chybět.''

,,I vy mě.'' pousmála jsem se a on mě objal. Tím mě celkem překvapil.