Překladatelka

Kapitola 5

Ještě nějakou chvíli jsem si s jejich otcem povídala, ale pak mě přemohla únava. Divila jsem se, protože let zas až tak dlouhý není a hlavně jsem se vyspala skvěle. To bude asi tou mojí rozladěností. Probudil mě ale až Kevin, že jsme na místě. Tak jsem se trochu protáhla a šla za nimi ven z letadla. Jejich lidi už tahali naše kufry a kluci na mě mávli, abych je následovala. Tak jsem šla za nimi.

,,Teď pojedeš druhým autem do hotelu. Na recepci už budeš mít připravený klíč od svého pokoje. My ještě jedeme něco zařídit.‘‘ oznámil mi Joe a nasedl do jejich vozu. Na to hned odjeli a já se otočila na svého řidiče.

,,Můžeme jet slečno?‘‘ zeptal se mě s úsměvem.

,,Jistě.‘‘ posadila jsem se dozadu a on vyjel směrem k našemu hotelu. Cesta byla celkem dlouhá. Ale já se kochala okolím. Přece jen jsem ve Francii poprvé, tak si to musím nějak užít. Před hotelem mě vyhodil a já si došla pro klíč. Na pokoji jsem už měla kufry. Celkem jsou rychlý. Ale dojem z pokoje? Byl neuvěřitelný. O takovém přepychu se mi mohlo vždycky jen zdát. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se do postele. Byla obrovská a neuvěřitelně pohodlná. Musela jsem se pro sebe zasmát. Právě jsem se zachovala jako střeštěná puberťačka. Ale ten pocit byl krásný.

Nějakou dobu jsem se jen tak válela v posteli a smála se. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem ve Francii a to s Jonas Brothers. Skupinou, kterou odjakživa zbožňuju. Tohle jsem si nemohla nechat pro sebe. Musela jsem zavolat Jossie.

,,Kate, kočko, už jste na místě?‘‘ zajímala se hned nadšeně.

,,Oh, Joo, tomu neuvěříš. Je to nádhera. Jsem na pokoji v hotelu a já…sakra já z toho nemůžu. Chápeš, že mě až teď dochází, s kým tu jsem?‘‘

,,A víš, že mě to nepřekvapuje.‘‘ zasmála se a já s ní. Jo, to má pravdu. Mě vždycky takovéhle věci dochází až déle. Ale to mám od ní. Nakazila mě tím!!!!

,,No a kde máš kluky?‘‘ zajímala se hned nažhaveně.

,,Ehm, já ani nevím. Jeli ještě něco zařídit. A víš co ještě? Budu s nimi jenom ohledně rozhovorů a tak. Ale jinak? Budu mít volno a co já si počnu sama? Prý můžu chodit na nákupy a užívat si měst. Chápeš to! To by byla moje smrt!!!‘‘ začala jsem si stěžovat, ale dobrá nálada mě stále neopouštěla.

,,Děláš si ze mě dredy? To snad ne!‘‘ hrozila se, ale já se začala smát. To s těmi dredy podědila od Maddie.

,,No ne. Fakt je to pravda. Budu si muset s někým padnout do oka z jejich personálu. Jinak tady sama asi zešílím.‘‘

,,Soucítím s tebou holka, ale už musím končit. Ozvu se ti. Pa.‘‘

,,Pa.‘‘ rozloučila jsem se s ní a povzdychla si. Už jsem se začínala nudit, tak jsem se zvedla a šla se projít po hotelu. Zavolala jsem si výtah a čekala, až přijede. Byl tu během chvilky, tak jsem si nastoupila. Ale byl tu se mnou jeden pár, který se líbal u tlačítek s patry. Díky bohu jeli až dolu, tak jsem je nemusela rušit. Jenže oni byli až moc žhavý a omylem zmáčkly stopku. Výtah s sebou trhnul a zastavil se. Oni se jen začali smát a omlouvali se mi. Za to mě popadala panika. Mám strach z uzavřených a malých prostorů.

,,Oh můj bože, spusťte ten výtah!‘‘ začala jsem jim tam říkat francouzsky a oni se snažili, ale nešlo jim to.

,,Je mi líto, ale budeme muset počkat na technika.‘‘ říkal mi ten kluk naprosto klidně.

,,Líto? Já musím ven. Nemůžu dýchat.‘‘ pochodovala jsem sem a tam a oni se na mě udiveně dívali.

,,Dýchejte klidně. Budou tu každou chvilku.‘‘ začala na mě ta holka.