Batalion zatracených

I.III. Bitva na Brenbergských polích

Jílec meče Bernthalovi vypadl z dlaní, kolena mu rezignovaně klesla do bláta. Už se nemusel snažit. Kníže Walram byl povolán do obce boží, a jako sup krouží nad svojí kořistí, stál teď drobný Jižan nad jeho tělem. Kdyby byl Bernthal rychlejší, kdyby se nevzdálil, mohl tomu zabránit, ale kdyby není nic více než ranní větřík opírající se o stébla trávy, je to jen prázdná fráze pro poražené, kterými se teď liga východních knížat stala. Jejich úsilí o zastavení narůstajícího vlivu Laratska vyšlo vniveč. Kníže Otomar se stane nepochybně králem a své nepřátele potrestá. Dammer, jakožto tributární stát Branstadu, nebude výjimkou.

"Zurare?" promluvil Jižan v obchodní Averholmštině, skláněl se nad mužem, s nímž bojoval kníže Walram. Byl teď tak bezbranný. Stačil by jediný pohyb čepele k ukončení jeho života a k spravedlivé pomstě oceli.

"Zurare?" ozvalo se znovu. Bernthal do svých bojem prokřehlých prstů uchopil meč, unavené oči upřel na Jižana. Chtěl ho zabít, chtěl se pomstít za smrt knížete Walrama, ale jakmile by zabořil čepel meče do těla toho bastarda, sesypal by se na něj tucet říšských žoldáků. To nemohl dopustit. Musel žít, musel zařídit, aby tělo jeho pána bylo převezeno do paláce v Oberdienu. Musel spravit paní Salome o posledních okamžicích jejího otce. Musel vypadat dobře před máti.

"Chlape, dejcháš vůbec?" pokračoval Jižan. V jeho hlase se ozývaly první známky paniky, přitáhl se blíže k svému spolubojovníkovi a přiložil mu dlaň ke krku. Bernthal je již ale sledoval jen jedním okem. Meč si očistil o látku pláště a přistoupil k tělu zesnulého knížete. Nadzvedl mu hledí, čímž odhalil jeho potem zborcenou tvář. Nebýt čůrku krve třísnící jeho rty, vypadalo by to, jako by jen spal. Dlaní přiloženou k ústům se přesvědčil, zda je opravdu v obci boží, a jak očekával, byl. Nikdo přece nemohl přežít čtyři palce oceli v krku.

Zaržání. Za Bernthalovými zády se v bahně a krvi lopotil kůň. Byl to statný grošák - spíše černý než bílý. Světlé flíčky mu jako závoj pokrývaly hřbet a zadní nohy. Jestli se dobře pamatoval, patřil žoldákovi, který teď ležel na zemi. Během jediného úderu srdce se mu pod přilbou rozlil slabý úsměv. Rychle se zvedl a přistoupil ke zvířeti.