Batalion zatracených

II.I. Lazaret

Tři dny. Tři noci. Tolik času uběhlo od bitvy na Brenbergských polích a jeden z jejích účastníků se teprve před pár minutami probudil. Zurar ležel na pryčně. Na dubové, staré a hlavně tvrdé pryčně. Z bitvy si nepamatoval nic určitého. Jen krátké útržky plné bolesti, oceli, krve a strachu. Všechny matné a nicneříkající, až na jednu jedinou. Ta vyčnívala. Zářila v Zurarově mysli pronikavým světlem rudého odstínu a pořád dokola se mu přehrávala před očima. Velké ocelové pěsti, které mu drtily obličej. Bušily vší silou, přičemž při každém zásahu zasyčely jako had až nakonec Zurarovi úplně urazily hlavu.

S trochou paniky si přejel pravačkou po tváři. Byla opuchlá, na mnoha místech sešitá. Spodní čelist, nos a pravá líce bolestivě pulzovaly, když se jich dotkl. Před pryčnou stál jeho bratr Galian. Plavovlasý žoldák s táhlou jizvou přes obličej. Smutně se usmíval, přičemž přivíral víčka. Vždycky se tak tvářil, když se mu něco nepozdávalo. "Zdar, bratře," tiše ze sebe vypravil. Zurar jen rychle zamrkal. Nemohl promluvit, pohyb pusou mu působil ohromnou bolest.

"Už jsem si myslel, že tě nezastihnu při vědomí," začal a přisunul si k lůžku malou stoličku, "felčar říkal, že už to nezvládneš, že se neprobudíš a zůstaneš jako ležák v komatu, ale ty ses prohrabal skrz všechnu tu špínu a jsi zpátky. Ani, ani nevíš, jak sem z toho šťastnej."

V koutku oka se Galianovi na kratičký okamžik zablýskla slza, ale vzápětí zmizela. Chytil Zurara za ruku, přičemž začal vykreslovat události po bitvě. Za tři dny se totiž událo mnohé. Z Laratska se stalo království včele s Otomarem I., který kumpanii bohatě vyplatil. Dokonce jí nabídl prodloužení smlouvy, jenže se objevila mnohem lukrativnější zakázka.

"Přijela averholmská karavela," se sklopenýma očima pronesl Galian, "je na ní významný host. Císař až z dalekého Sianu."

Na chvíli se zastavil. Hledal vhodná slova. Zurar už věděl, kam míří, ale nemohl dělat nic jiného, než bedlivě poslouchat. "Vyrukoval, vyrukoval s tak lákavou nabídkou, že ji Aurelius nemohl odmítnout. Jsou to hory zlata, opravdové bohatství pro každého z nás. Budeme se moct vrátit domů a navázat na odkaz našeho otce. Jenom, je tady malý háček." Nechoď okolo horký mrtvoly a dostaň se k tomu podstatnýmu. Chtěl by říci Zurar, místo toho jen bratra chytil zdravou rukou za zápěstí. Galian s sebou nepatrně trhl a podíval se Zurarovi do očí.

Tak je to dobré, když mi chceš něco říct, tak se na mě aspoň dívej. Vykouzlil ze všech sil úsměv. Ten jeho bratru vlil odvahu do žil: "Bohužel ty nepojedeš s náma brácho. Nemusel bys to přežít a něco takového bych si nikdy neodpustil. Když jsme před lety opustili savany, řekli jsme si, že se vrátíme společně a to chci dodržet."

Hlavou Zurarovi proletěl pohled na dva plavovlasé mladíky. Byli zesláblí po dlouhém pochodu, avšak na horizontu se rýsoval záblesk naděje - veliké město Kolch. Ano, tehdy jsme si to slíbili, souhlasil a dále naslouchal hlasu svého bratra: "Ale neboj se, o zábavu budeš mít postaráno. Varek, kterej leží támhle opodál," ukázal prstem na skrčka s poťouchlým úsměvem, který dělal všechno možné, jen né ležel v posteli. Chodil mezi ostatními pacienty, u každého se chvíli zastavil, prohodil s ním prá slov a očima, někdy i rukama, zkoumal co má na stole. "Je nějak moc živý," pobaveně konstatoval Galian a pokračoval, "ale na tom nesejde. On tady prostě bude, a my ostatní odjedeme na východ přes Vnitřní moře do Sianu, kde budeme bojovat za císaře. Pokud vyhrajem, vrátím se a společně odjedeme do Faunymu. Souhlas?" Zurar ze všech sil pokýval hlavou, přičemž se mu rozlila bolest po celém obličeji, ale s kyselým šklebem ji ustál.

"Nepřetahuj se, stačilo mrknutí nebo něco takovýho! Potřebuju abys byl na naši cestu domů zdravej," pokáral ho a začal se pomalu zvedat ze stoličky. Až teď si Zurar všiml, že má oteklý palec levé ruky. Ani on tedy nevyšel z Brenbergských polí nezraněn. Možná je tohle naše poslední setkání bratře. Přemítal. Cesta do Sianu ti zabere nejméně tři měsíce. Válka za císaře několik let. Jestli se vrátíš, budem už možná moc staří na vyřizování účtů.

"A ještě jedna věc," promluvil Galian ve stoje, "nemůžeme najít Sirog." Zurara jakoby najednou uhodil blesk. Těžce oddechoval, vzteky koulel očima. Jeho kůň, jeho klisnička pro něj byla vším. Kdyby jej zranění nepoutala na lůžko, hned by vyskočil a začal neprodleně pročesávat tábor.

"Zurare v klidu. Je to jenom kůň."

Jenom kůň? To ti po více jak patnácti letech mimo naši domovinu zkamenělo srdce? Chtělo se mu odpovědět. Na Savaně totiž měl jezdec se svým koněm silné pouto. Ztráta koně byla jako ztráta bratra nebo sestry.

"Třeba se ještě najde," snažil se situaci zachránit Galian, ale podle Zurarova nasupeného výrazu se mu to příliš nedařilo.

"Je mi to líto," dodal ještě. Takhle si loučení nepředstavoval, ale co se stalo, stalo se. S přáním brzkého uzdravení se po chvíli ticha otočil a zmizel v chumlu felčarů.

Následujícího dne Kumpanie Lva vyrazila k Železnému pobřeží, kde se hodlala nalodit na palubu averholmské flotily. Mezitím se Zurar zotavoval. Stále nedokázal vyloudit jedinou slabiku, ale to nevadilo. Třetího dne se totiž k jeho lůžku přesunul Varek a neustále mlel. Většinou se jednalo o chlípné průpovídky z jeho rodného Kavranu, ale sem tam se zmínil o něčem zajímavém. Například šestého dne přišel s velkou novinou: "Tak a je to potvrzený Zuri, k cestě na východ se připravujou další žoldnéřský bandy, jestli to tak půjde dál, nikdo až na nás tu nezůstane. Dokonce i Aethold se odkopal a se svou slavnou legií se nalodil k averholmským ňoumům." Zajímavé, ale pochopitelné. Uvažoval Zurar. Sian byl větší než Staré impérium, s jednou kumpanií Lva by císař brzy pochodil.

Po krátké odmlce se zakrslík najednou zatvářil tajemně. Panenky mu šibalsky svítily a potutelně se usmíval. Zurarovi bylo hned jasné, že něco kuje, proto pokynul pravou rukou ve znamení, ať to ze sebe ihned vyklopí. "Chachá, něco mě napadá Zuri, něco naprosto ulítlího. Až se trochu srovnáš, řeknu ti, co mam na mysli."

Jenže Zurar lačnil po odpovědi už teď, a tak začal do svého parťáka šťouchat prstem.

"No jo ty otravo, když to tak chceš vědět," podlehl nátlaku, mocně se nadechl a teatrálně pronesl: "Chci založit naší vlastní kumpanii! Budou se o ní pět písně široko daleko, o poslední kumpanii, která zde zbyla, aby drancovala, otročila a především natáhla ceny strašlivě vysoko!" Při posledním slově vzal vidličku ze svého stolu a demonstrativně s ní zamával ve vzduchu. Nikdo z jeho okolí se nad tím ani nepozastavil, Varek se takto totiž projevoval více než často. Jeho řádění a fantazírování skončilo dalšího dne, kdy byl z lazaretu propuštěn.

Uplynul týden, než se za Zurarem vrátil: "Zurare! Zurare! Mám skvělý zprávy! Zakládá se nová kumpanie, která pojede na králův rozkaz do Dammeru! A my budeme u toho!"

"Takže nebudeme kopat sami za sebe ale za Otomara?" pronesl o poznání méně nadšeně Zurar. Již dokázal celkem bezbolestně hýbat čelistí a tím pádem i mluvit.

"Nó, oficiálně ano, ale pojedem až do Dammeru, takže si můžeme dělat, co budeme chtít! Můžem se třeba jmenovat lordama!"

"Ach, Vareku," povzdechl si Zurar, "ty jseš takovej snílek. Z nás se stanou tak maximálně velitelé oddílů. Ty nejvyšší hodnosti budou mít Laratští a lordem se stane některej z Otomarových bratrů nebo synů."

"Kušuj, Zurare. Na má slova nepochybně dojde."

"Proč se mi tomu nechce věřit?"

"Protože seš pořádně pesimistickej parchant, tak to je!" se zavrtěním hlavy zalamentoval Varek a pro zlepšení nálady vystřelil pravačkou k opasku, odkud odepnul čutoru. Byla pořádně odřená a potlučená. Tedy přesně taková, jaká se sluší a patří k boji ošlehanému žoldákovi.

"Co tam máš?" zeptal se mlsně Zurar. Z nemocniční stravy se mu dělalo už zle. Neustále jedna a ta samá ovesná, kukuřičná nebo hrachová kaše, která v dobrých dnech nevypadala, a ani nechutnala jako koňské lejno.

"Pálenku ze severu," pronesl Varek věcně a pořádně si přihnul.

"A dáš-"

"No jasně ty náš pesimisto," uchechtl se a hodil po svém příteli již uzavřenou čutoru. "Tak za tejden budeme vyrážet, takže se vykurýruj. Já mezitim všechno zařídim."
"Joo," vyšlo ze Zurarových úst, ve kterých se už ztrácel obsah čutory

"Zejtra ti přinesu další. Z toho pesimismu tě musíme vyléčit," zahalekal ještě Varek než zmizel za plachtovím lazaretu.