Básně

Loď

Vítám vás u další básně. Tato je velice specielní. Bude se skládat ze tří dílů a bude vyprávět příběh, krerý si budete muset přečíst. :)
Moc vám děkuji za vaši podporu zvlášť wadawadelka. Děkuji ti moc. :) ♥
Doufám, že se vám to bude líbit.

Procházím se po palubě.
Stojíme právě.
Nechci dostat po hubě,
ani po mé hlavě.

"Chlapi, vyplouváme na svobodu. Napnout plachty a hurá domů!"

Vykřikne náš kapitán
a já s chutí počítám.

Plachty se natahují,
námořníci je povolují.

Máme velkou, velkou loď.
Klidně taky nasedni a pojď!

Loď se dala do pohybu.
Snad konečně dnes spočinu.

Kapitán kormidluje a dává volno všem.
Já scházím do podpalubí, jiní jí s chutí křen.

Loď se houpe a já scházím do své kajuty.
Otevírám dveře a dávám si pozor na špinavé boty.

Mám tam postel, židli a skříň.
Snad se brzy polepším.

Sedám si ke stolu a začnu psát dopis, píšu milé situace popis:

"Neboj se má milá.
Brzy budu s tebou.
Neboj se o syna,
jsem přece tvou něhou."

Dopíšu a přeložím
Dám svému holubu a on odletí.
Pomáhat se nesnažím. Pomáhat uklízet smetí.

Jedu spolu s ostatními na obchodní lodi.
Sem nesmí jít leda někdo, kdo se třeba bojí!

Máme dokonce i děla. Na obranu, kdyby snad!
Moje milá mě na nohy zvedla. Mám ji moc rád.

Vycházím s kajuty a pozoruji moře.
Je krásně a slunce svítí.
Snad nemusím mít již zase hoře,
a nemusím pořád mít pití.

Kapitán se na mě usměje.
Je to dobrý muž.
"Co se s tebou děje?"
zeptá se mě už.

Já se jen usměji. Vím své!
Nemusí mít vše na zřeteli. To je mé!

Náhle moje oči zaměří se na obzor.
Hrůzou nemůžu mluvit a na ruce mám mozol.

Vidím lodě. Dvě a velké.
A na nich černá vlajka houpe se.
Bez pokoje. Nemělké.
"Moje milá, bojím se..."

Napínavé co? Chcete další část? Pište do comentů. Napište tam prosím taky, jestli chcete víc básně nebo příběh. Je to jen na vás!