Básně

Karlštejn

Ahoj!
Moc se omlouvám za svoji dlouhodobou nepřítomnost. Neměl jsem vůbec čas a popravdě se mě ani moc nechtělo.
Doufám, že části už budou vycházet pravidelněji.
Minulý víkend jsem byl z rodinou na výletě na hradě Křivoklát a Karlštejn. Oba hrady byly obrovské a krásné. Karlštejn byl nádherný a obrovský. Máme být opravdu na co hrdí. Nemohl jsem si pomoct a na toto téma musím báseň napsat. Doufám, že se vám bude líbit a prosím za komenty. Nojím se toho, kolik jsem za ten skoro měsíc neaktivity ztratil čtenářů a dobrých kamarádů. :(

Dunění kopyt.
Klapání podkov o dlaždice.
Tento skvost nebyl nikdy dobyt.
Brzy spatříme více.

Velká brána. Koně nebojácně vjíždí.
On jsem jede, když ho něco tíží.

Koně vjeli na náměstí.
Stráže uvedají k poctě zbraně.
Není nikdo, kdo ho nectí,
jak dlouho čekali na ně.

Stěžka sesedá. Odepíná ze sedla brašnu.
Přemýšlí. Chtěl by tu zbudovat kašnu.

Spolu s věrnými vchází do místnosti.
Sem vejít, na to je potřeba věrnosti.

Král otevírá další dveře.
A vchází do pokoje neteře.

Pokynem ji zdraví a jde dál.
Do místnosti, kde vládne král.

S úsměvem se dívá na vysoký trůn mezi okny.
Zpocený je a deštěm zmoklý.

Usedá však na svůj trůn.
Jeho nejvěrnější mu s úsměvem podává korunu.
S úsměvem si kleká a skládá mu poklonu.

Král otevírá dveře na balkon.
Jeho lid ho s radostí vítá zpět.
Staříci i ženy mu vzdávají spousty poklon.
Ví, že jejich králi se nevyrovná zlato ani měď.

Karel s hrdostí dívá se na svoje dílo.
Skvostný a nedobytný hrad, velkou věž i královský palác.
Toto už jednou bylo,
toto zvládl zakrátko postavit a to vše zaráz.

S hrdostí dívá se na svoje poddané,
kteří mu vždy nabízeli ruce oddané.

Tento hrad si každý dlouho bude pamatovat.
On by ho nezvládl komukoli dát.