Básně

Vrba

Moc a moc vám děkuji za vaši podporu! Ani nevíte, jak moc to pro mě znamená. Děkuji becherovkaE, @wadawelka a všem ostatním!

Je krásně. Fouká vítr a svítí slunce.
Kluci chytali v rybníku pulce.

Mám chvíli volna a sedám si k rybníku na lavičku.
Malí kluci si tu teď posílají lodičku.

S úsměvem je pozoruji.
Jsou jak mladí orli.

Nebojí se vody ani větru,
však oni poznají odvetu.

Můj zrak se náhle upře na jinou věc.
Tam za rybníkem, kde je malá mez.

K vodě se tam naklání starý strom.
Náhle zapomínám na momentální svět pohrom.

Upírám zrak na mohutnou vrbu.
Nechtěl bych, aby s ní někdo zapálil v krbu.

Má spletité větve, jak vlasy dívky.
Dnes chci být šťastný, již žádné mýlky.

Kořeny mohutné napůl viditelné v rozbahněné půdě.
Je strašidelná, jak naklání se k vodě.

Mohutný kmen. Celý postlán mechem.
Náhle napadne mě otázka a to kde vlastně jsem?

Mech nasáklý vodou si hoví na kmenu.
Jakoby očekával vzácnou návštěvu.

Vrba se pozoruje ve vodě.
Snad nechce říct do boje!

Bez mrknutí pozoruji ten obrovský strom.
Bojím se, že jsem namočený v tom.
Je jak světa stroj.

Jakoby si povzdychla
a nechtěně kýchla.

Vítr jí pohladil její větve.
Jakoby její manžel byl mrtev.

Je to moc velký strom, větve bouchají o sebe.
Vsadil bych se, že nikdy neviděla škeble.

Vítr zafoukal víc,
té vrbě vstříct.

Ten starý strom tam stojí do dnes.
Vítr jí špatnou zprávu dones.

Kdo ví, jak tam ještě dlouho bude stát.
A smutná sama vnitřně tát.