Nehoda

10. kapitola

Rychle jsem napsal mamce, že jsem potkal jednoho kámoše a že se zdržím, aby o mě neměla strach. Schoval jsem si mobil zase do kapsy a rozhlédl se kolem. Vůbec jsem sem nezapadal. Povíjeli tu mladí, kteří tu rozhodně nebyli poprvé a rozhodně poprvé nepili.

,,Copak? Poznáváš někoho?" zeptal se Taemin, když se ke mně vrátil. Stál stále za barem, ale přišel naproti mně.

,,Ne. Jen jsem si říkal, že se sem vůbec nehodím s tím jablečným džusem." zamumlal jsem se zasmáním. Taemin nad tím mávl rukou.

,,Prosimtě. To nikdo neřeší. Jim záleží jen na tom, když mají co pít. A navíc, jsem s tebou v týmu. Já tu piju jen vodu." řekl. Podepřel si hlavu dlaní a koukal na mě. Nervózně jsem se uchechtl.

,,Můžu si půjčit tvůj mobil?" zeptal se.

,,Em...tak jo." souhlasil jsem a podal mu ho. Taemin na něm chvilku něco dělal a pak mi ho vrátil.

,,Uložil jsem ti tam svoje a Chanovo číslo. Můžeš mi kdykoli zavolat. A myslím, že i Chanovi. On...fakt se trápí, že nemůže nijak pomoct. A...když se trápí on, tak se trápím taky." Poslední větu si spíš zamumlal pro sebe, ale já ji slyšel. Pozoroval jsem ho, jak obluhoval další hosty. Pár lidí se na mě nechápavě podívalo. Nedivím se. Opravdu nevypadám jako barovej typ.

,,Ty...máš Chana hodně rád, viď?" zeptal jsem se, když ke mně zase přišel. Taemin si povzdechl a prohlábl si vlasy.

,,To je to na mně tak vidět?" zeptal se tiše. Lehce jsem přikývl.

,,Doufám, že to nepoznal Chan...myslíš, že to poznal?" zeptal se nejistě. Nevědoucně jsem pokrčil rameny.

,,Proč nechceš, aby to poznal? Třeba tě má taky rád." zamumlal jsem. Taemin zakroutil hlavou v nesouhlas.

,,Ne. Nemá. Vždyť má přítele. A...já chci, aby s ním byl šťastný. Nechci mu ničit vztah, který už teď vlastě nechtěně ničím." vyhrkl tiše. Nechápavě jsem zamrkal.

,,Proč chceš, aby byl šťastný s někým jiným? Vždyť...tím ti bude akorát ubližovat. A jak mu ten vztah ničíš? Moc tě nechápu." Taemin si povzdechl.

,,Protože...když bude šťastný, tak budu šťastný i já. Nechci přijít o naše přátelství. On...je fakt skvělej kluk a zaslouží si to nejlepší. Jenže...teď se trápí, protože ten jeho přítel strašně žárlí. Na mě, i když nemá důvod. Nic se nikdy nestalo. Ano, asi jsem se do Chana zamiloval, ale nikdy bych si nic nedovolil. Zvlášť když vím, že je zadaný." odpověděl Taemin smutně.

,,Ale mezi námi si myslím, že by si Chan zasloužil někoho lepšího než je ten Woojin. Tím teda nemyslím, že já bych byl lepší. Ale...Chana fakt trápí, jak mu Woojin vůbec nedůvěřuje. Naposledy nás obviňoval, že bychom si to spolu rozdali, kdyby nepřišel. A pak mi rozházel věci, které jsem měl ve své tašce. Prostě mi prohledal tašku. A já opravdu nestojím o to, aby mi někdo prohrabával věci a vyházel mi je na podlahu." postěžoval si Taemin.

,,Tak nalejete nám?" zeptal se naštvaně nějaký chlap. Taemin si povzdechl a přišel k němu.

,,Omlouvám se. Co budete?" zeptal se. Chudák. Trávit večery tím, že musí nalívat alkohol a poslouchat a strpět opilý lidi, musí být fakt hrůza. Usrkl jsem ze svého džusu a usmál se. Nechápu, proč lidi ten alkohol vyhledávají. Džus je přitom levnější a lahodnější.

,,Ji, jsi kdyžtak plnoletý, že?" zeptal se pro jistotu Taemin. Souhlasně jsem přikývl.

,,Neříkej, prosím, nikomu to, co jsem ti tady řekl. Nikdo to neví a ani neplánuju, že bych to někomu řekl. A natož Chanovi. Stačí, že ho Woojin obviňuje z nevěry už takhle. Nevím, co by dělal, kdyby zjistil, že mám Chana rád." zamumlal.

,,Neboj se. Nikomu to neřeknu." slíbil jsem. Taemin se na mě vděčně usmál a otočil se na další zákazníky. Také jsem se na ně otočil. Nevěřícně jsem zíral na Minha s nějakým klukem.

,,Pět panáků Jacka." řekl Minho, aniž by se na mě podíval. Taemin si je nejistě prohlížel.

,,Pokud mi ukážete občanky. A ti vaši kámoši taky." řekl Taemin a kývnul hlavou ke třem klukům, kteří stáli za nimi. Otráveně protočili očima, ale všichni mu ukázali občanky. Taemin jim je s poděkováním vrátil, připravil pět panáků a nalil do nich zmiňovaný alkohol. Kluci si je bez poděkování vzali a odnesli k nějakýmu stolečku. Celou dobu jsem na ně zíral.

,,On tu je s nimi Minho. Ale...naprosto mě ignoroval." řekl jsem smutně. Taemin mě přes bar chytil za ruku.

,,Neboj se. Jen ho asi vzalo to, jak jsi ho včera odmítl. Ale to se spraví. Vyříkáte si to a bude to v pořádku. Věř mi." povzbudil mě.

,,Snad jo." Povzdechl jsem si a stáhl ruku k sobě. Sklopil jsem hlavu k zemi, když si vedle mě stoupl Minho. Odložil na stůl prázdné panáky.

,,Pětkrát to samý." řekl. Taemin přikývl a začal si připravovat panáky.

,,To sis Jisunga nevšiml nebo ho ignoruješ?" zeptal se Taemin a jedním okem se na něj podíval. Minho zatnul čelist.

,,Do toho ti nic není." vyhrkl Minho. Skousl jsem si ret. Takového jsem ho vůbec neznal.

,,Ale Jisungovi jo. Kvůli včerejšku se dost trápí." namítl Taemin, když pokládal panáky na bar. Zvedl jsem hlavu, abych viděl Minhovu reakci.

,,Přestaň se v tom rejt. Nic ti do toho není." vyhrkl Minho naštvaně, vzal panáky a odešel ke svým kámošům. Se slzami v očích jsem ho sledoval. Zkazil jsem to. Úplně jsem to mezi námi zničil.

,,Ji, neřeš ho. Ono ho to teď bolí a jen kolem sebe kope. Potřebuje si to urovnat v hlavě. Musíš mu dát trochu času." řekl Taemin, když si všiml mého rozpoložení. Souhlasně jsem přikývl a otočil se zpátky k němu, abych na Minha neviděl.

,,J-já asi dopiju ten džus a pak půjdu domů." zamumlal jsem. Taemin chápavě přikývl.

,,Za chvilku tu začne hrát strašně nahlas hudba, takže si tu ani nebudeme moct povídat. Můžu ti nějak pomoct? Nebo Chan?" zeptal se starostlivě. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,V získání Minha zpátky mi nemůže nikdo pomoct." odpověděl jsem a napil se ze skleničky.

,,Zkus se tím tolik netrápit. Vím, že to je skoro nemožný, ale aspoň to zkus." Souhlasně jsem přikývl a dopil svůj džus.

,,Kolik mám zaplatit?" zeptal jsem se, když jsem hledal peněženku.

,,Nic. To je na mě." řekl Taemin s úsměvem. Nechtěl jsem to takhle nechat, ale neměl jsem náladu se tu s ním začít dohadovat.

,,Děkuju moc. Přístě tě ale pozvu já." řekl jsem, když jsem si stoupl. Taemin se zasmáním přikývl.

,,Dobře. A...děkuju za pokec. Bylo to moc fajn." řekl Taemin.

,,Jo. Bylo to super. Tak ahoj. Snad se brzy uvidíme." rozloučil jsem se s ním a rychlejší chůzí vyšel z baru. Nezapomněl jsem se při té cestě podívat na Minha s jeho partou. Něčemu se smáli a poté do sebe kopli panáky. Povzdechl jsem si a vydal se domů.