Nehoda

23. kapitola

Chanův pohled

Díky tomu, co mi řekl v noci Taemin, jsem se cítil dost trapně. A taky jsem nad tím musel furt přemýšlet. Proč to chtěl tak moc zjistit? Proč asi. Aby věděl, jestli se mi zdají mokrý sny o něm. Aby věděl, s kým to vůbec bydlí. Divím se, že se mnou byl ochotný ležet v posteli. Vybavila se mi Woojinova slova. Překvapilo ho, že Taemin chtěl, abychom si promluvili a zachránili náš vztah.

,,Kdybych někoho miloval, tak bych ho nedokázal asi podporovat, aby zachránil svůj současný vztah, který je očividně v háji."  řekl Woojin. Nechápal jsem, proč o tom mluvil. Ale...ne. Přece bych si musel něčeho všimnout, kdyby mě měl Taemin rád. Přece spolu skoro tři týdny bydlíme a předtím jsme se pár měsíců bavili. 

Otočil jsem se na bok a zadíval se na něj. Vlasy měl rozházené do všech světových stran, peřinu měl přitaženou až k bradě a klidně oddechoval. Musel jsem se usmát. Vypadal strašně roztomile. Tiše jsem se zvedl, vytáhl si ze skříně oblečení na převlečení a odešel do obýváku. Došel jsem ke gauči, na který jsem odhodil oblečení. Pomalu jsem se převlékl. Oblečení na spaní jsem položil na opěradlo křesla, na kterém ležela rozvalená Koongie. Došel jsem do koupelny vykonat ranní hygienu. 

Hlava mě naštěstí nebolela, což mě docela překvapilo. Ale...zas tak moc jsem toho nevypil. Vrátil jsem se a došel si do kuchyně udělat kafe. Z lednice jsem si vytáhl jogurt. Stihl jsem ho sníst ještě dřív, než se udělala voda. Lžičku jsem pořádně olízl, aby na ní nezůstal žádný jogurt, a dal ji do hrnku. Nalil jsem do něj vodu a odložil konvici zpátky. Kafe jsem si donesl do obýváku. Sedl jsem si na gauč a zapl televizi. Ztlumil jsem hlasitost, aby Taemina nevzbudila.

Po asi půl hodině se otevřely dveře od ložnice. Taemin si to namířil rovnou do koupelny. Zvedl jsem se, došel ke křeslu a natáhl se pro své oblečení, ale nebylo tam. Chtěl jsem ho odnýst do postele. Nechápavě jsem se zamračil a podíval se na křeslo. Koongie stáhla mé oblečení k sobě a udělala si z něj polštář. Zasmál jsem se a zase si sedl zpátky. 

Taemin přišel do obýváku a sedl si na druhou stranu gauče, než jsem seděl já. Překvapeně jsem se na něj otočil.

,,Dobré ráno. Jak ti je?" zeptal jsem se. Kdyby mu bylo špatně, tak bych mu donesl prášek. Taemin si přitáhl nohy k tělu a položil si na ně hlavu. Tímto činem dost odhalil svá stehna, která už takhle ty krátké kraťasy moc nezakrývaly. Nemohl jsem si pomoct a musel se na ně podívat.

,,Je mi dobře. Ale cítím se trapně kvůli tomu, co jsem včera řekl." zamumlal. Zasmál jsem se a podrbal se na zátylku. 

,,Tak to jsme dva." řekl jsem. Taemin se na mě omluvně podíval.

,,Budem dělat, že jsem nic neřekl?" zeptal se s nadějí v hlase. Povzdechl jsem si a otočil se tělem k němu.

,,To...asi nepůjde. Včera jsi dělal, že jsi nic neslyšel, já...jsem taky dělal, že se něco nestalo a pak jsme spolu nedokázali vůbec mluvit. Takže...si to musíme podle mých výpočtů vyříkat." řekl jsem. Taeminovi se objevil v očích strach.

,,Já jsem vzdychal ze spaní?" zeptal se docela vyděšeně. Se zasmáním jsem záporně zakroutil hlavou. Když mi ale došlo, že mu musím všechno vysvětlit, tak mě smích přešel. Odkašlal jsem si a zadíval se na kotě, které si v klidu spalo na mém oblečení. Nejradši bych si to s ní vyměnil.

,,Jestli o tom nechceš mluvit, tak to nevadí." řekl Taemin s chápavým úsměvem.

,,Ne. Fakt bych to měl vysvětlit. I když mi to je strašně trapný. Prostě...se mi občas zdají...určitý sny...s tebou. A včera to bylo dost intenzivní. Až tak, že...jsem musel jít s určitým problémem do koupelny a...asi chápeš, co tím myslím ne?" zeptal jsem se, protože jsem to nedokázal říct nahlas. Vážně mu celou dobu koukám na ty stehna? Donutil jsem se mu zadívat do očí. Koukal na mě dost překvapeně. Po chvilce se ale s červenými tvářemi otočil, opřel se o opěradlo a začal si hrát s lemem svého trika na spaní.

,,Mně se ty sny...občas taky zdály...s tebou. Ještě než jsem se k tobě nastěhoval." zamumlal. Že by měl Woojin pravdu? Absolutně jsem netušil, co mám teď dělat. Vždyť Taemin...je můj kámoš. Mám ho rád jako kámoše...ne?

,,Já...vůbec se v sobě nevyznám. Doteď jsem si myslel, že...tě mám rád jako kámoše, ale...to by se asi úplně neděly věci, které se děly. Promiň. Já se na to musím zeptat. Ty...se v sobě vyznáš? Víš, co cítíš?" zeptal jsem se. Hned jsem toho litoval, protože jsem se fakt zeptal hloupě. Taemin se ale jen vyrovnaně usmál.

,,Jo. Už dlouho." odpověděl. 

,,Ještě když jsem chodil s Woojinem?" zeptal jsem se. Vážně...si toho všiml Woojin a já ne?

,,Jo. Proč se ptáš?" zeptal se se zasmáním. Zadíval jsem se na své kafe, které už asi bylo studený.

,,Protože když jsme se s Woojinem rozešli, tak řekl něco v tom smyslu, že kdyby někoho miloval, tak by ho nepodporoval v jeho současném vztahu. A mluvili jsme zrovna o tobě. Woojin to poznal a já nevěděl vůbec nic." odpověděl jsem a podíval se na něj. Taemin vycítil můj pohled a podíval se na mě. 

,,Copak?" zeptal se, když jsem na něj nějakou dobu díval. Posunul jsem se k němu a sklonil se k němu. Zastrčil jsem mu pramen vlasů za ucho. Chytil jsem ho za tvář a zadíval se na jeho rty. Překonal jsem mezeru mezi námi a políbil ho. Taemin mi položil dlaně na tváře a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Jemně jsem pohl rty. Odpověď se mi dostavila okamžitě. Svým jazykem jsem přejel po jeho spodní rtu. Tae mi obmotal ruce kolem krku a pootevřel svá ústa. 

Naše jemné líbání se začalo pomalu zvrhávat. Chytil jsem Taemina rukou pod koleny, druhou ho chytil za zády a spolu s ním si stoupl. Došel jsem do ložnice, kde jsem Taeho jemně položil na postel. Vyhoupl jsem se nad něj. Taemin si mě přitáhl k sobě a vášnivě mě políbil. Svými rty jsem se přesunul na jeho krk a vsál kousek jeho kůže. Svýma rukama jsem se zahákl za jeho tričko na spaní a přetáhl mu ho přes hlavu. Sklonil jsem se k jeho klíčním kostem. Pevně jsem zmáčkl Taeminovy boky, když zavzdychal. Odtáhl jsem se od něj a sundal si mikinu. Natáhl jsem se a začal Taemina líbat na krku. Svýma rukama jsem se přemístil k jeho stehnům. Posouval jsem je výš, až jsem se s nimi ocitl v jeho kraťasech.

,,Tae, řekni mi, ať toho nechám. Tohle nemůžeme." zamumlal jsem mu do krku. Mé tělo mě ale neposlouchalo. Svým klínem jsem se otřel o ten Taeminův. Svýma rukama jsem mu promnul pozadí, ke kterému se mé ruce dostaly, abych nezavzdychal. Tae zaklonil slastně hlavu.

,,Nechceš to?" zeptal se, když mi zapletl prsty do vlasů. Svými rty jsem se přesunul k jeho uchu.

,,Strašně moc tě chci." zašeptal jsem mu do ucha. Můj mozek se mě stále snažil přesvědčit, že musím přestat, ale mé tělo neposlouchalo. Já ani nechtěl, aby poslouchalo.

,,Tak můžeme." zamumlal. Odtáhl jsem se od jeho ucha. Taemin se na mě podíval a zadíval se mi do očí. Kdyby mi řekl, že mám přestat, tak bych se možná ještě zvládl nějak ovládnout. Ale teď už ne. Sklonil jsem se k němu a náruživě ho políbil. V tu chvíli jsme se už ani jeden neovládali a nechali se unášet vášní.