Nehoda

13. kaptiola

Chanův pohled

,,Dobrý den, tady Bang Chan, znamý pana Lee, který má u vás podnájem. To myslíte vážně to, že jste mu zase zvýšila nájem?" zeptal jsem se. Snažil jsem se znít klidně.

,,Dobrý den. Co vám je do toho? Tohle je věc mezi mnou a panem Lee." odpověděla mi. Stiskl jsem naštvaně čelist.

,,Pokud vím, tak je teda jenom u vás a panu Lee to jen oznámíte. Rozumím, že máte nějaké rodinné problémy, ale musíte si uvědomit, že pan Lee je vysokoškolák a už předtím vám dost přeplácel. Nikdo jiný by vám za ten byt tolik neplatil." řekl jsem. Taemin mě celou dobu sledoval.

,,Heleďte se. Ten byt je můj. Pan Lee tu jen bydlí. Takže podmínky si tu kladu já. Ať je rád, že má kde bydlet." vyhrkla na mě žena. 

,,To nemyslíte vážně, že ne?!" vyhrkl jsem nevěřícně.

,,Může se klidně odstěhovat. Ale bude to mít těžký, chlapec. V centru jsou všechny byty už pronajaté." vyhrkla se zasmáním. Olízl jsem si ret a vítězně se usmál.

,,Tak dobře. Pan Lee se do konce týdne odstěhuje. Nájem na další měsíc vám ještě neplatil, že? No tak s tím už ani nepočítejte. Můžete si hledat nového nájemníka. Sbohem." řekl jsem mile a vytípnul hovor. Taemin na mě zíral s pootevřenou pusou.

,,Co jsi to udělal, Chane? Já a do konce týdne se stěhovat? Kam? Musím jí zavolat." vyhrkl Taemin a natáhl se pro mobil. Odtáhl jsem ho od něj.

,,Ty tam už bydlet nebudeš. Ona počítá s tím, že se nebudeš stěhovat, protože žádný byt není volný. Ale můžeš se nastěhovat ke mně. Ten byt není teda zas tak velkej, ale dva se tam vejdeme v pohodě. Promiň, ale já tě nemůžu nechat bydlet u tý čarodějnice. Na výdaje bychom se složili a...já bych tě tam měl rád. Bude prča a...minule ses ke mně v noci tulil, takže spát v jedný posteli ti nevadí. Jen bychom koupili větší, aby to pro nás bylo pohodlnější. A ve skříních bych se uskromnil. Přísahám." řekl jsem a na konci se usmál. Tae na mě stále koukal s pootevřenou pusou.

,,Ty...ses úplně zbláznil." vyhrkl se zasmáním. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,A dneska u mě budeš spát taky, protože nevím, kde si vzal, že to máš sem blízko. Já to mám blíž. Takže?" zeptal jsem se. Upřímně jsem nečekal jinou odpověď než ano, protože jsem mu ještě víc znepřátelil paní domácí.

,,No...tak dobře. A vážně ti tam nebudu vadit?" zeptal se pro ujištění. Nesouhlasně jsem nafoukl tváře.

,,Když jsem ti to sám navrhl, tak mi nebudeš vadit. Chci tě tam. Dlouho jsem si přál mít spolubydlícího. Zítra po přednášce ti půjdeme sbalit nějaké věci. Najdu doma nějaké cestovní tašky, abychom to mohli do nich dát a...budeš se stěhovat. Ke mně. Ne. Nejdřív by to chtělo asi sehnat tu postel." přemýšlel jsem nahlas. Vytáhl jsem mobil a začal hledat nějakou větší postel.

,,Ale...mám ještě takovej menší problém." řekl Taemin tiše. Zvedl jsem hlavu a nadzvedl jedno obočí.

,,Já...nedávno jsem našel na ulici koťátko a vzal si ho domů. Myslel jsem, že bych ho pak odnesl do útulku, ale...nějak jsem to nezvládl a nechal si ho." Nadšeně jsem se usmál.

,,My budeme mít kočku! Vždycky jsem si přál domácího mazlíčka! Jak se jmenuje?" vyhrkl jsem. Taemin se zasmál mé reakci.

,,No...Koongie." odpověděl. Zaculil jsem se ještě víc a nadšeně vypískl.

,,Žádný problém není. Aspoň bude sranda." řekl jsem nadšeně.

,,Nejradší bych si teď dal panáka." zamumlal Taemin. Podíval jsem se na něj.

,,Já si ho klidně můžu dát za tebe." vyhrkl jsem se zasmáním. Taemin se najednou vydal ke mně a obejmul mě. Spokojeně jsem ho objal zpátky a pevně ho zmáčkl.

,,Děkuju moc." zamumlal mi do ramene.

,,Není za co. Já to udělal rád." řekl jsem. Zaslechl jsem, jak Taemin popotáhl. 

,,Ale noták. Neplač. Pak budu brečet taky. Vždyť jsem nic skoro neudělal." vyhrkl jsem, zatímco jsem ho začal hladit po zádech.

,,U-udělal jsi toho právě že strašně moc. Děkuju." zamumlal, když se ode mě odtáhl. Setřel jsem mu slzy a udělal nějakej ksicht, aby se zasmál.

,,Tohle by udělal každej. A taky se pak spolu podíváme na nějakou jinou brigádu. Nechci, abys tu musel pracovat. Do tý doby budu chodit s tebou a budeme chodit spolu domů, aby se ti náhodou něco nestalo. Stejně bych se o tebe bál, takže bych neusnul." řekl jsem vážně. Taemin s úsměvem přikývl.

,,Jsi úžasný." zamumlal a vrátil se za bar. 

,,Dáš si něco?" zeptal se. 

,,Tak...colu, prosím. Musím přeci vydržet dlouho, než budeš zavírat." Taemin souhlasně přikývl a vytáhl jednu láhev z lednice. Podíval jsem se na osobu, která si vedle mě stoupla.

,,Ahoj. Co tu děláš?" zeptal jsem se překvapeně Minha. Ten se na mě jen podíval a dál si mě nevšímal. Nechápavě jsem se zamračil.

,,Děje se něco, že mě ignoruješ?" zeptal jsem se. Taemin nás celou dobu sledoval.

,,Můžu si objednat?" zeptal se Minho. Nechápavě jsem se podíval na svého budoucího spolubydlícího, jestli náhodou něco neví. Pousmál se na mě a přišel blíž k Minhovi.

,,Pak to dones k támhletomu stolu." poručil si Minho a odešel ke zmíněnému stolu. Otočil jsem se na Taemina.

,,Chápeš to?" zeptal jsem se. Taemin si povzdechl a pokrčil rameny.

,,V sobotu tu byl Jisung a řekl mi, že se s Minhem rozešel. Ten den sem přišel Minho s nějakou svou partou a...choval se k němu stejně jako teď k tobě. Ignoroval ho. Když jsem se snažil, aby si spolu promluvili, tak mě odpálkoval, že mi do toho nic není." řekl, zatímco pokládal panáky na tácek. 

,,Oni se spolu rozešli?" zeptal jsem se překvapeně. Taemin souhlasně přikývl. 

,,Jisung s Minhem. Ale...spíš to bylo...já nevím. Jisung toho pak litoval. Připadalo mi to spíš jako...že to na něj všechno padlo. Já se mu teda nedivím. Zapomenout úplně na všechno a koukat se, jak se lidi kolem tebe trápí. Musí to být hrozný. A...řekl mu, že ho nemiluje. Právě to si myslím, že způsobilo Minhovo chování." řekl Taemin. Chápavě jsem přikývl.

,,Tak dostaneme ty panáky ještě dneska?" zeptal se naštvaně Minho, když si stoupl vedle mě. Otočil jsem se nevěřícně na něj.

,,Nepřeháníš to trochu? Já chápu, že ti Jisung asi ublížil, ale on to tak určitě nemyslel." řekl jsem. Minho se na mě naštvaně podíval.

,,Co ti je do toho? Proč máte furt nutkání strkat nos do věcí, do kterých vám nic není?" vyhrkl Minho.

,,Protože ti chceme pomoct. Ale ty kolem sebe jen kopeš jak malý dítě. Měl by sis promluvit s Jisungem. A ne nás všechny začít ignorovat a vrátit se k nim." řekl jsem a kývnul hlavou k jeho skupince. 

,,Já se můžu bavit s kým chci." zavrčel Minho, vzal tácek s panáky a odešel pryč. Nevěřícně jsem zamrkal a podíval se na Taemina. Ten si jen povzdechl a šel za ostatními zákazníky.