S úsměvem jsem šel do třídy. Nebál jsem se dívat lidem do očí. Dokonce, když jsem jim pohled opětoval, tak to oni odvrátili zrak. Nevím, jak to Minho udělal, ale cítil jsem se naprosto skvěle. Mamka měla skvělý nápad. Když nebudeme nic skrývat a budeme se vzájemně podporovat, tak nám dají pokoj. Vždyť i Hajoona naše chování zarazilo. Myslel si, že se budeme snažit chovat neviditelně.
Vešel jsem do třídy a namířil si to rovnou k lavici. Skoro všichni se na mě divně dívali, ale neřešil jsem to.
,,Je tohleto náš Jisung? Já si ho pamatuju jako někoho, kdo se snažil nebýt středem pozornosti. A teď tu jde někdo, komu je pozornost úplně jedno." řekl Hyunjin překvapeně. Sedl jsem si do lavice a pokrčil rameny.
,,No jo. Jsem to já. Musíš se zeptat Minha, co to se mnou udělal. Ale...cítím se skvěle. Neřešit ostatní a užívat si života. Nechápu, proč jsme s Minhem náš vztah rok a půl tajili. Dneska mě už stihl obejmout kolem pasu a dvakrát políbit. Ve škole! Chápete to?! Prostě mě políbil ve škole!" vyhrkl jsem. Hyunjin se otočil na Felixe.
,,Ale otravnej je stejně." zamumlal. Zasmál jsem se a připravil si věci.
,,Počkej. On ti fakt dal pusu ve škole? A nebyla to nějaká prázdná učebna." zeptal se Felix zaujatě. Souhlasně jsem přikývl.
,,Dal mi pusu před Hajoonem. A pak u skříněk. A o velké přestávce přijde sem." vyhrkl jsem a zapištěl.
,,Hanovi asi hráblo." řekla nějaká spolužačka.
,,Nediv se. Po tom, co všichni viděli to video." zareagovala její kámoška. Kluci už chtěli něco říct, ale já je zarazil.
,,Nechte je. Jen žárlej, že chodím s někým tak dokonalým jako je Minho. Moc dobře vím, že u holek byl dost oblíbený. Ale hold mají smůlu. Minho je jen můj." řekl jsem. Schválně jsem mluvil tak, aby mě ty dvě slyšely.
,,Začínáš mě děsit. Vážně se zeptám Minha, co ti udělal. A k tomu mu prásknu, že si ho veřejně přivlastňuješ." řekl Hyunjin.
,,Klidně. Aspoň se odpoledne nebudeme nudit, když mi bude vysvětlovat, jak se k němu mám chovat." zamumlal jsem. Felix překvapeně vyvalil oči, ale hned na to nahodil rozumějící úchylný výraz.
,,No moment. Dneska ne. Dneska jsem chtěl všechny pozvat k sobě. Mamka říkala, že jste u nás dlouho nebyli, tak že můžete přijít." Musel jsem žasnout, jak Felix dokáže měnit nálady.
,,Tak jo. Doufám, že bude sranda jako minule." řekl jsem. Felix se nad tou vzpomínkou zasmál.
,,Doufám, že jo. Ale tentokrát nikdo neřekne, že s někým chodí." zamumlal Felix zklamaně. Souhlasně jsem přikývl.
Svým pohledem jsem hypnotizoval dveře. Už zvonilo a Minho nikde nebyl.
,,Neboj se. On přijde. Pro pusinku si přijde." řekl Hyunjin se zasmáním. Se smíchem jsem se na něj otočil. Hyunjin kývnul hlavou ke dveřím.
,,Ahoj." pozdravil nás Changbin. Ani nevím, jestli jsem něco zamumlal na pozrav. Koukal jsem celou dobu na Minha. Nechal jsem se vtáhnout do objetí a procítěného polibku. Spokojeně jsem se od něj odtáhl. Minho si sedl na mou židli a posadil si mě na klín.
,,Prosim tě, co jsi to s ním udělal? Chová se úplně vyměněně. A navíc si tě tady přivlastňoval." dodal rychle Hyunjin. Minho mě objal kolem pasu.
,,Snad nežárlíš." řekl Minho. Hyunjin se na něj podíval stylem, jestli to myslí vážně. Minho se tomu jen zasmál a víc si mě na sebe natiskl.
ČTEŠ
Nehoda
FanfictionHan Jisung si žije svůj šťastný život. Má skvělého přítele, skvělou mamku a skvělé kámoše. Vše ale zničí dvě světla, která se k němu rychle přibližovala. Jak se vypořádá s tím, že si nic a nikoho nepamatuje? Jak to zvládnou lidé kolem něj? A Minho...