DALŠÍ KAPITOLKA JE TU! DOUFÁM, ŽE SE BUDE LÍBIT. DALA JSEM SI NA NÍ NAPROSTO UPLNĚ MOCNĚ MOC ZÁLEŽET! TAK DOUFÁM, ŽE SI TO UŽIJETE.
Omlouval se do naprostého zblbnutí. To bylo jen samí: "Lásko promiň. Já jsem to přehnal, ale miluju tě." Ano a přesně todle bylo deno denně. Už mi to lezlo krkem. Už jsem nevěděla jak se mu vyhýbat. Byl pomalu jako nějakej stalker. Do školy mě odvážel sice Hazza nebo Louis, ale každý den po škole na mě před školou čekal ON. Vždy jsem ho odignorovala a šla jsem pěšky domů. Nezájem, že plýtval benzín. Nemá za mnou takle jezdit.
Abych pravdu řekla, tak už jsem mu dávno odpustila. A takle to šlo celej měsíc. Ano, přesně ten měsíc před tím než kluci měli jet na tour.
Blížil se čas, kdy jsem se měla sejít Joy. Bála jsem se. Měla jsem nervy jako nikdy. Jak to proběhne? Co když mě nechce ani vidět? Louis i Lotie říkají, že to neni pravda, že mě chce vidět a že se na mě těší. Ale proč by mě jinak dávala k adobci, kdyby mě teď chtěla vidět? Už měla Louího. Tak proč by mě neměla chtít? Uvidíme. Rozhodně jak už jsem řekla měla jsem z toho strach.
"Ahoj, mužu dál? Neruším?" přerušil mé myšlenkové pochody Louis, když vstoupil do mého pokoje. "Nene, copak potřebuješ?" otočila jsem pohled od bílého stropu ke dveřím. "No víš... Jak bych začal..." "Bráško zkus to od začátku." usmála jsem se a sedla si na posteli do tureckého sedu. "No tak jo. Zkusím to. Blíží se den odjezdu na tour a já pořád nevím jak to udělat s tebou." řekl sklesle a přisedl si ke mě na postel. "Aha. No víš... Já jsem o tom přemýšlela a došla jsem k názoru, že bych asi Jo... mamku chtěla poznat." odpověděla jsem mu a on se zlehka usmál. "To jsem rád. Já bych byl nerad, kdyby jste se nepoznali. Víš, za ten měsíc co tu jsi jsem si stihl všimnout, že jsi jí v hodně věcech podobná." usmál se na mě. "Kdy by jsi chtěl, abych za ní jela?" zeptala jsem se na rovinu. "Myslím, že by jsme mohli hned. Ale jestli nechceš, tak mužem...." přerušila jsem ho. "Nene. Pojedem hned. Už to nechci odkládat." "Dobře. Tak se připrav za pul hodinky dole." usmál se a odešel z pokoje.
Z hluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Ufff. Tak to bych měla. Připravila jsem se a sešla dolů do kuchyně. To jsem, ale asi neměla dělat. Byl tam Liam. "Ahoj lásko." usmál se na mě. "Takle mi neříkej." probodla jsem ho pohledem. Natahovala jsem se do poličky pro skleničku, abych se mohla napít, když v tom se mi okolo pasu ovinuli dvě silné paže. "A jak ti mam říkat jinak? Ty jsi moje láska a vždy budeš." zašeptal mi do ucha. "Pusť mě Liame!" zařvala jsem na něj. On ode mě okamžitě uskočil a dělal jakože přestal slyšet. Já si konečně vyndala skleničku z poličky a nalila si do ní vodu. "Dobře ti tak." prošla jsem okolo Liama a šla do obýváku. Tam seděl Louis. "Bráško myslim, že můžeme jet hned." řekla jsem mu. "Dobře." usmál se a oba jsme se vydali ven k autu.
Cesta probíhala skoro v tichosti. Dokud jsem se nezeptala. "Louis ví o mě nebo tam jedeme bez ohlášení?" "Ví o tobě. Volal jsem jí, když si se připravovala." usmál se na mě. "Já mám strach." kňukla jsem. "Nemusíš se bát. Těší se na tebe." pořád se usmíval a snažil se mě uklidnit. "hmm.." zamručela jsem. Zbytek cesty byl naprosto potichu. Nikdo z nás neměl chuť mluvit.
Dojeli jsme před barák jeho rodiny. "Tak co připravená?" prolomil ticho Louis. "Ne, ale už jsme tu tak jdem." špitla jsem a vystoupila jsem z auta. Louis taky a šel ke dveřím domu. Šla jsem v patách za ním. Odemkl otevřel dveře a vešel. "Je někdo doma? Já totiž jo!" zavolal na celej dům. Najednou se u něj zjevili dvojčata. "Ahooooj!" ječeli. "No nazdaaar! Kde je mamka?" zeptal se Louis. "Nahoře. Uspává Ernieho a Doris." odpověděla mu Pheobe. "Dobře. Tak já tam za ní dojdu a vy tu zatim zabavte Marry." usmál se na ně a odešel nahoru.
"Ahoj holky." pozdravila jsem je. "Čaaau!" smály se holky. "Jak se tu máte?" usmívala jsem se na ně. "My dvě se máme fajn co ty?" odpověděla mi Daisy. "Jo já se mam taky fajn." znovu jsem se na ně usmála. Holky mě dotáhly do obýváku a tam jsme se posadili na gauč. Dvojčata dělala blbosti okolo mě a já se tím snažila rozptýlit. Chvíli se to i dařilo než se ovšem neozvaly kroky na schodech. A je to tady.
