Pohled Marry Rose
Když jsme dorazili do jejich vily, nestačila jsem se divit. Bylo to jako z pohádky. No prostě nádhera. Kluci mi pomohli s kuframa a vešli jsme do domu. "Jsme doma." zařval Hazz. "A vezete jí...?" přiřítil se Niall a když mě viděl zarazil se. "Jídlo nevezeme. Za to vezeme Louího segru." řekl Harry. "Vítej! Doufám, že se tu z nás nezblázníš. Takový pošuky jako jsme my jsi ještě neviděla." řekl se smíchem Nialler. "Já myslím, že to zvládnu." řekla jsem se smíchem. "To se pleteš. Myslim, že se tu zblázníš." vynořil se z poza rohu Liam. "Hele víte vůbec, že jsem Louího segra? Já budu určitě po něm. Takže..." nestačila jsem to doříct protože mi do řeči skočil Zayn. "Tak to potěš koště jestli si jako on." smál se. "Něco proti mojí osobě Zayne?" začal se smát Louis. "Neee to bych si nedovolil." řekl Zayn.
"Tak to by jsme měli přivítání. Marry pojď zavedu tě do pokoje." ujmul se mě Liam. "Dobře." odpověděla jsem mu a šli jsme nahoru. "Tak jak se ti tu zatim líbí?" zeptal se po cestě. "No jsem tu v Londýně teprva přibližně hodinu a zatím paráda." řekla jsem. "To je dobře. Taaak tady je tvůj pokoj. Je hned mezi Harryho a Louího pokojem a naproti sídlim já. Takže kdyby něco tak neni problem za někym z nás přijít. Jinak teď budeme dole. Tak se tu zatím zabydli a kdyžtak přijď za námi pokud budeš chtít." řekl. "Děkuju Liame." odpověděla jsem mu na jeho proslov. "V pohodě." řekl a odešel.
Tak jo. Todle je můj novej domov. Všechno je pro mě naprosto nový. Vybalila jsem si věci a dostala jsem docela hlad. Šla jsem tedy dolů, ale zarazila jsem se na schodech. "...prostě chci aby jste s nikdo nikdy nic neměl!" slyšela jsem Louího jak řekl se zvíšeným hlasem. Jak to myslel? Proč by se mnou někdo z nich měl něco mít? Jasně líbí se mi Liam a Niall, ale sakra to nemyslí vážně, že by oni chtěli mít něco se mnou. "Tak jo brácha. Oni se mnou nikdy nic mít nebudou. Tak se nestarej." přišla jsem do obýváku a všichni se na mě podívali. "Marry? Promiň. Já...." "Jasně. Snažíš se mě chránit. Jde vidět, jak klukům věříš." vyhrkla jsem a vyběhla jsem zpátky do pokoje hlad nehlad. "Tos posral..." jsem slyšela než jsem vešla do pokoje.
Lehla jsem si na postel a pustila jsem si písničky do sluchátek. Byl to dobrej nápad sem jezdit? Sakra ani mě nezná. Tak proč? Z mého přemýšlení mě vyvdlo zaklepání na dveře. "Můžu?" vykoukla ze dveří blonďatá hlava. "Neruším?" zeptal se. "Ne pokud máš písemný povolení od Louího, že sem mužeš." usmála jsem se na něj. "Snad mu to nebude vadit." "Tak v tom případě nerušíš. Pojď." řekla jsem a poklepala na místo vedle mě. "Tak co si potřeboval?" zeptala jsem se když si ke mě sedl. "Já vlastně ani nevím. Jen jsem přišel pokecat." "Tak povídej." zakřenila jsem se. "Jak dlouho tu budeš?" zeptal se. "Já nevím. Je to všechno hrozně moc na rychlo. A bála jsem se. A to dost. Ještě těsně než jsem jela tak jsem tak jsem říkala nikam nejedu." řekla jsem mu. "Taky bych asi váhal. Ale neboj. Tady to bude fajn." řekl. "No nevím. Jestli takle bude Louis vyvádět, tak nevím." "Já mít segru tak asi udělam to samí." odpověděl s usměvem. "Aaaa všichni jste stejní. Ale furt lepší než muj nevlastní brácha v česku. Ten by byl schopnej mě nechat i zabít." řekla jsem s povzdechem a při vzpomínce na něj se mi dostávali slzy do očí. "Cože?" vyděsil se Niall. "Jo. Nenáviděl mě." řekla jsem a rozplakala jsem se uplně. Objal mě. "No tak šššš. Už je to pryč. Tady tě máme všichni rádi." utěšoval mě.
"Marry...." vtrhl do pokoje Louis a zarazil se. "Marry co se děje?" začal a přiběhl k nám. "Ni.. Nic... " zvlykala jsem. "Udělal ti něco tady Niall?" zeptal se. "Louis uklidni se. S Niallem to nemá nic společnýho." řekla jsem mu. "Vzpoměla jsem si na bráchu. Nesnášel mě. Nebyl jako ty." "Aha. To je mi líto." řekl soucitně a pohladil mě po rameni. "Proč si původně přišel Louis?" zeptala jsem se. "Já jen jestli nemáš hlad nebo tak. A chtěl jsem se omluvit." řekl mi. "Nialle můžeš..." "Jojo jasně. Chápu." odpověděl Niall a odešel. "Marry, to co jsem řekl klukům... Já jen nechci aby ti někdo ublížil." "Louis já vím. Já tě chápu. Ale slib mi, že s nima mužu komunikovat, jako jejich kamarádka." řekla jsem už se smíchem. "Jo, to můžeš." odpověděl se s míchem. "Tak co dáš si něco? A rychle nebo to Niall všechno sní." řekl ještě "Jo něco si dám ráda." řekla jsem a vyšli jsme s Louím z pokoje a šli jsme rovnou do kuchyně.
"Tak co nechali jste nám něco?" zakřičel Louis do kuchyně. "Joooo, něco se tu najde. Ale rychle!" odpověděl Niall. "Jsem to říkal, že to Niall sní. Tak šup jdi." došli jsme do kuchyně a Louis mi udělal sendvič.
"Louis mám dotaz." vyhrkla jsem ze sebe. "Ptej se na cokoliv." řekl s úsměvem. "Kde budu až budete na tour?" zeptala jsem se a Louis vypadal mírně zaskočeně. "Myslel jsem že u naší mamky." řekl. "Aha. A má o mě vůbec zájem? Dala mě k adobci a vás ostatní si vlastně nechala. Nejsem si jista jestli jí chci já sama poznat." řekla jsem a začala jde. zase cítit ten pálivej pocit v očích.......
