Už je to týden co jsem s Liamem. Je to krásný. Jen mě trápí Sophie. Sice se nám to dařilo tajit, jak před klukama tak i před světem a tím pádem i před Sophií, ale to nepotrvá věčně. Už jsem několikrát řekla Liamovi, aby to s ní ukončil nebo aby se rozešel se mnou. A on mi mockrát sliboval, že to s ní vyřeší, ale nějak se zatím nic neděje. Takže zatím jen čekám. To je věc co mě trápí s Liamem.
Další věc, která mě trápila byl Niall. Vyhýbal se mě, vyhýbal se Liamovi. Prostě jsme se mu oba zhnusili. Moc mě to mrzelo. Ani nevíte jak. Nebylo to zrovna dvakrát příjemný, když jsme se viděli a on mě přehlížel jak krajinu. Bylo mi to opravdu velice moc líto.
A pak je tu ještě jedna věc. Mám se setkat s ostatníma sourozencema. Bojím se toho. A moc. Bude to dost emotivní a bojím se, že to nedopadne dobře. Měla jsem se sejít i s mámou, ale to jsem řekla, že ještě nechci. Nejsem na to připravená.
"Sestřičko neboj se. Všechno bude v pohodě. Neboj." chlácholil mě Louis, když jsme v parku čekali na holky. "Co když mě nevemou?" zeptala jsem se. "Oni tě vemou. Neboj. Hele tamdle jsou." řekl Louis a rozběhl se naproti nim. Dvojčata mu okamžitě skočili obě okolo krku. Fizzy ho objala a dala mu pusu na tvář a Lottie jen objala. Chvíli si kousek ode mě povídali a pak je ke mě přivedl. Nebylo mi dobře. Fakt jsem z toho měla strach. "Taaaak. Holky představuji vám naší další sestřičku MarryRose." řekl s úsměvem. "Ahoooj." vykřikli pisklavim hlasem nastejně dvojčata. "Ahoj holky." odpověděla jsem jim nejistě. "Ahoj. Ráda tě poznávám." přihrnula se ke mě Lottie. "Já tebe taky." přitakala jsem jí a rozklepanýma rukama jsem jí objetí opětovala. "Ohh.. celá se klepeš. Je ti dobře?" zeptala se. "Jo je mi fajn. Jen jsem hrozně nervozní." "To nemusíš. My tě neukousnem." přidala se Fizzy a také mě objala. "A ty si jakože naše segra?" zeptala se Daisy. "Jsem no." "A proč si s náma nebyla pořád?" zeptala se Phoebe. "Protože to asi osud tak nechtěl. To pochopíš až budeš starší." řekla jsem jí. "Dobře." odvětila mi. "Vídíš? Říkal jsem ti že tě vemou." řekl nadšeně Louis. "Já vím, ale stejně jsem byla nervní a pořád jsem." odpověděla jsem mu.
"Pujdeme na hřiště?" zeptala se zase Pheobe. "To víš, že jo." řekla jsem jí a všichni jsme se rozešli směr hřiště. Když jsme k němu došli, holky se tam okamžitě rozběhly. My ostatní jsme si sedli na lavičku a dali jsme se do řeči. "Tak co? Kdy se chceš sejít s mamkou?" zeptala se Lottie hned na začátek. "Lottie, teď...." chtěl jí napomenout Louis, ale já ho přerušila. "Ne to je v pohodě Louis. Jen ať se klidně ptá. Lottie nevím. Nechci jí odsuzovat nebo tak, ale nejsem si jistá jestli se se mnou chce sejít ona. Nevím ani důvod proč mě dala do adobce. Je mi to hrozně moc líto." řekla jsem. "Víš, z toho co mi mamka řikala, tak k tomu měla svoje důvody. Nevím jaký, ale vím, že teď tě chce na sto procent poznat. Všechno ti vysvětlit a omluvit se ti." řekla mi Lottie. "Já sama nevím. Uvidím. Rozhodně jí chci poznat, ale ne hned." řekla jsem mile. "Dobře. Jen jsem se zeptala." řekla s úsměvem. Dál jsme se bavili o tom jaký je to v ČR a pár dalších nepodstatných věcí.
*Večer doma*
Pohled Liama
Konečně. Je večer a nikdo neni doma. Jen já a Marry. Všichni kluci jsou ve svých bytech. Mám pro Marry dobrou zprávu. Potěší jí to. Tím jsem si jist. Čeká na to jak na zjevení. Už se těším až jí to povím. Šel jsem k ní do pokoje. "Mužu?" zeptal jsem se když jsem nejistě otevřel dveře do jejího pokoje. Seděla na poseteli s notebookem na klíně. "Ty vždycky." řekla s úsměvěm. Hned jsem se k ní přiřítil a políbil jsem ji. "Mám pro tebe novinu." řekl jsem s úsměvem. "Jakou?" řekla nejistě. "Rozešel jsem se se Sophií." vyhrkl jsem bez zbytečných okolků. Ona jen otevřela pusu a němě na mě koukala. "Liame? Víš, že tě miluju?" řekla po chvíli a hned mě políbila. "No párkrát si se mi o tom zmínila." řekl jsem jí se šibalskym úsměvem. "Miluju tě! A moc!" vykřikla na celý barák. Ještě, že jsme byli v domě sami. "Jak to vzala?" zeptala se po chvíli. "Byla smutná. Hrozně smutná. Ale říkala, že to každou chvíli čekala. Ŕíkala že jsem se v poslední době choval divně a že se ani moc nediví, že jsem to ukončil." řekl jsem jí s úsměvem. "Dobře budu ti věřit, že to takhle vzala. To je úžasný. Konečně budeme oficiálně spolu." odpověděla mi a přitiskla se na mě. "Jako oficiálně?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. Moc dobře věděla jak to myslím. Hned se ode mě odtáhla "Ne... Ne... Takle jsem to nemyslela." řekla vyděšeně. "Dobře. Klid. Jen jsem se zeptal. Klid zlato. Ale klukům už by jsme mohli ne? " zeptal jsem se znova. "No dobře. Klukům už to řeknem." usmala se. A já byl v sedmym nebi.
Dal už jsme se bavili o všem možným. Třeba například o tok jak se povedlo setkání s holkama. Tak říkala ze to bylo fajn, ale ze byla hrozne nervni. Po chvíli jsme si ještě pustili film a ona asi v pulce usla. Tak jsem vypl notebook a přikryl ji. Nemohl jsem se na ni vynadívat. Je nádherná. Ani sama neví jak ji miluji. Je úžasná. Lehl jsem si k nidal ji ruku okolo pasu. Automaticky se na me přitiskla zadama. A tak jsem po chvíli usnul i já.
Mimochodem zítra jde konečně Marry do školy. Taky je z toho vystresovana. Boji se lidi co tam budou. Ani ne tak toho jak se budou chovat. Ale spis se prý boji reakce az se zjistí, že je segra Louiho.
Tak je tu novej díl. Je extrémně kratkej. Vůbec s nim nejsem spokojena. Jsem zvědavá co na něj řeknete vy :) Love you :)
