Niall POV.
Tak to ne. Mojí holku bít nebude. Dal jí facku? Fakt? Ať si mlátí mě, ale ne jí. Dyť ona je v tom naprosto nevinně. Já jsem jí celou dobu sváděl a ne ona mě. Todle jsem fakt takle nechat nemohl.
"To si trochu přehnal nemyslíš?!" zařval jsem na něj.
"Co jsem přehnal?" řekl sarkasticky.
"Ještě se ptej ty ubožáku! Mlátit holku? Opravdu? V tom se teď vyžíváš? V mlácení kohokoliv?" chrlil jsem na něj.
"Neměla o ní říkat, že je to kurva!" rozčiloval se.
"I tak si jí neměl uhodit sakra! Todle si k MOJÍ holce dovolovat nebudeš to ti zaručuju! Mlať si mě, ale ne jí! Ona si to nezaslouží!" řekl jsem a na slovo "mojí" jsem dal důraz. Nakonec jsem odešel z pokoje.
Doufal jsem, že bude Marry v mojem pokoji, ale nebyla. Tak jsem zkusil Louího pokoj. Bingo! Byla tam ona, Louis a dvojčata. Byla v Louího náruči a ustavičně plakala. Šel jsem tedy k nim a chtěl jsem si jí převzít a odnést si jí k sobě, ale ona mě odehnala.
"Dejte mi všichni pokoj! Nesahejte na mě!" ohrazovala se a přitiskla se víc k Louímu, tak jsem zase o kus ustoupil a odešel z pokoje.
Louis POV.
Povídal jsem si zrovna s dvojčatama, když do pokoje vběhla uplakaná Marry. Nevěděl jsem co se děje. Jak jsem taky mohl.
"Marry? Co se děje?" zvedl jsem se z postele kde jsem seděl a přišel jsem k ní blíž.
Když jsem viděl její tvář zděsil jsem se. Měla tam červený optisk ruky.
"Proboha co se stalo?" vyjevil jsem se.
"Liam....." vzlikla a padla mi kolem krku.
Tak teď ho fakt už zabiju. Dobře dokud to bylo jen o tom vztahu, tak mi to bylo více méně fuk. Prostě jsem chtěl, aby si to vyřídili sami. Ale todle Liam přehnal. Nehodlal jsem to nechat tak. To si odskáče. Sakra jak to mohl udělat.
Sedl jsem si s Marry na postel. Holky si k nám hned sedly, ale jakmile jí Pheobe začala hladit po zádech, aby jí uklidnila, tak se od ní vyděšeně odtáhla. Bylo na ní vidět, že je vyděšená. Ještě aby ne. Asi každá holka by byla.
"Šššš. To bude dobrý!" snažil jsem se jí uklidnit a objal jsem jí pevnějc "Holky dělejte si tu svoje věci. Ju? Teď nás nechte." dodal jsem. Holky jak na povel slezli z postele, sedli na zem a povídali si.
Marry mi plakala do ramene. Plakala a plakala. Nešlo to zastavit. Najednou do dveří vrazil Niall. Byl opravdu rozzuřený. Nedivím se mu. Taky jsem byl. Chtěl si jí ode mě převzít, ale ona se odtáhla a naprosto to odmítla a ještě se ke mě víc přitiskla, tak Niall usoudil, že radši odejde. Bylo mi jí opravdu líto.
Seděl jsem tam, tak asi půl hodiny než usnula. Pak jsem jí položil na postel a rozhodl se jít za Liamem. Chci přesně vědět co se stalo.
"Holky, kdyby se vzbudila, tak pro mě jedna z vás přijďte. Budu na pokoji u Liama." řekl jsem a rozešel jsem se tam.
"Liame!" zaječel jsem, když jsem vrazil k němu do pokoje.
"Jeee, Louis? Co se děje?" začal jako by nic.
"Ty se ptáš?!" vejel jsem na něj. "Ty se fakt ptáš?! Ty tu ještě před chvílí mlátíš mojí segru a pak se ptáš co se děje?! To nemyslíš vážně, že ne!"
"Hele Louis mě to....." nastačil to doříct a jednu jsem mu vrazil.
"K mojí segře už se ani nepřiblížíš! Je ti to jasný?" už jsem mluvil o dost klidněji, ale pořád naštvaně.
"Dyť se nic moc nestalo." to myslí vážně?
"Nestalo?! Holky se nemlátí!" znovu jsem zařval.
"Ještě někdo mi to chce připomenout?" zeptal se sarkasticky.
"Všichni by ti to měli připomínat. Děnně aspoň 24 krát!" Byl jsem pořád naštvaný.
"Víš co? Já si taky prožil svý. Zamiloval jsem se do tvý segry. Byli jsme spolu jak dlouho? Tejden? Za ten tejden se s ní několikrát Niall vykousl a ona mu nakonec dala přednost. Jo s Niallem jsem se tu i porval kvůli tomu. Našel jsem si tu někoho a ona mi tu předvede žárlivou scénu, jak kdybych jí podvedl. Jenže já jí nepodvedl, protože se se mnou rozešla. A pak o té slečně s kterou mě načalapa řekla, že je kurva. A to už mě vyšťavilo! Prostě od tý doby co se objevila ta tvoje milovaná sestřička, tak já nejsem šťastnej!" zuřil.
"Tak si jí nevšímej a jí taky domluvim. Dělejte, že se neznáte a že neexistujete. Drž si od ní odstup nebo se ti něco stane." řekl jsem a odešel jsem z pokoje zase zpátky za Marry.
Pořád ležela a spala na posteli. Holky seděli na zemi a potichounku si povídali. Kývnutím jsem je pozdravil. Sedl jsem si opatrně vedle ní a začal jsem přemýšlet.
Byla to chyba jí sem pozvat? Měl jsem jí vůbec někdy kontaktovat? Proč jsem to dělal? Protože jsem jí chtěl poznat. Chtěl jsem vědět jaká je moje malá sestřička. A i ona se snažila najít svůj původ. A měla radost, když to zjistila. Tak proč se todle děje? Neměl bych jí zase poslat zpět? Ne to bych nemohl. To nejde. Zvykl jsem si na ní. A ona měla takovou radost z toho, že poznala svou pravou maminku. Uvidíme jak to tento týden zvládneme.
"Louis?" vytrhl mě z přemýšlení rozespalý hlas.
"Ano? Copak?" otočil jsem se k ní.
"Co jsem udělala špatně? Neměla jsem se ti montovat do života. Dyť se kvůli mě hádá....." nedořekla, protože jsem jí do toho vstoupil.
"Nic jsi neudělala špatně. Ty opravdu nic. A to že si přijela je to nejlepší co mě v životě potkalo. A to, že se hádáme, tak to vůbec neřeš ano?" napůl jsem šeptal ani nevím proč.
"Ale..." znovu jsem jí přerušil.
"Žádný ale. To bude v pohodě. To se srovná." pohladil jsem ji po vlasech.
Když jsem k ní ruku natahoval, tak ucukla, jako by se bála, že jí uhodím. Fakt to musela bejt bomba.
"Liam se k tobě už nepřiblíží. Ale slib mi, že ty k němu taky ne." řekl jsem.
Neřekla nic. Jen přikývla a pak zase zavřela oči a během chvíle zase usnula............
Tak jo, další kapitola je tu. Zase po delší době, ale chodím do školy a neni na to tolik času. To jen, že jsem teď nemocná.
Je to příšerná slátanina. Já vím. Ale i tak jsem vděčná za každý vote i koment. Love you all!! :)
