TAK JE TU NOVEJ DÍL. JE I TROCHU DELŠÍ. SNAD SE BUDE LÍBIT. JE TAKOVEJ DOSTI O NIČEM. NĚJAK NEMAM NÁPADY, JELIKOŽ JSEM NEMOCNÁ. JAKO ROZPTÝLENÍ MI BYLO CD OD 1D MIDNIGHT MEMORIES PROTO HO MÁTE V MEDIÍCH. UŽÍTE SI TO! LOVE YOU ALL!
Rychle jsem prolítla obývákem a šla nahoru do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a to dost hlasitě. Plácla jsem sebou do peřin, zády ke dveřím. Brečela jsem. Ani nevím proč. Je tak špatně, že jsem chtěla aby to bylo aspoň nějakou dobu v tajnosti? Je to tak moc špatně?
Do pokoje někdo přišel. Cítila jsem jak se prohla matrace. Pak jsem jen cítila ruku jak mě hladila po zádech. "Sestřičko co se stalo?" zašeptal Louis. "Ale nic." odsekla jsem mu. "Liam? Mám ho jít zabít?" zeptal se a já slyšela v jeho hlase uchechnutí. "V podstatě jo. Přijel pro mě do školy." řekla jsem. "A to vadí?" nechápal. "Já chtěla nějakou chvíli tajit, že mam co dočinění s váma. Ne, že bych se za vás styděla, ale...." nedořekla jsem a Louis mě přerušil. "V pohodě. To chápu. Ptám se znova. Mám ho jít zabít?" znovu se uchechtl. "Nech ho žít. Já si to s ním vyřídím sama." řekla jsem s mírným úsměvem. "Dobře, dobře. Jak si přeješ." řekl a objal mě. "Ale děkuju." řekla jsem mu. "Neni zač." odpověděl.
"Ahoj neruším?" zeptal se někdo ode dveří. Když se tam otočím stojí tam někdo koho bych nečekala. "Ne, Nialle. Co potřebuješ?" "Můžu osamotě?" zeptal se nesměle. "Louis?" koukla jsem na bráchu. "Jo jasně." řekl a odešel. "Tak copak?" zeptala jsem se. "No... Víš....." zakoktal se. "Tak to vyklop ty nervozo." zasmála jsem se. "Chci se ti omluvit. To jak jsem s tebou nemluvil nebylo úplně fér. Miluješ Liama. Já vím, že to chceš tajit. Ale je to vidět. Chci se s tebou zase normálně bavit. Jako kamarád." řekl s nadějí v hlase. "Nialle, já se na tebe nezlobím a chápu tě. Takže se nemáš za nic omlouvat." vrhla jsem se na něj a objala ho. Objetí mi opětoval a dal mi lehkou pusu na krk. "Ne. Nialle, jako kamarádi. Prosím." řekla jsem. "Jo promiň." řekl sklesle. "Tak já půjdu." dodal a odešel.
Zase jsem zůstala v pokoji sama. Tak co budu asi tak dělat? Asi kouknu na Twitter. To co jsem tam viděla nebylo moc povzbudivý. "Liam a ta coura nemužou bejt spolu... On je prostě muj a tak to bude." jeden z mnoha tweetů. Je to hroznej pocit. Zatím ví jen o tom, že jsem s Liamem. Kdo ví co bude až zveřejníme to, že jsem Louího sestra. To bude teprve vřava. Netěším se na tu dobu. Vlastně pořád ještě pochybuju o tom, jestli byl dobrý nápad semka jezdit. Jsem z toho zmatená.
Pohled Liama
Dojeli jsme domu a Rose utekla do domu jak nejrychleji to šlo. Asi jsem to posral. Ale já myslel, že jí to potěší. Ale jak vidím, tak asi ne. Hrozně mě to mrzí. Nechtěl jsem jí naštvat. To fakt ne. Jen jsem dělal co jsem si myslel, že je správný. Ale nebylo. Nechal jsem to tak. Promluvim si s ní. Ale až bude sama chtít.
Zatím co jsem byl v kuchyni a dělal si něco k snětku byli u ní v pokoji nejdřív Louis a pak i Niall. Nad tím jsem se pozastavil. Dyť se spolu nebaví. Na to jsem se ho hned zeptal, když šel okolo mě. "Nialle, vy už jste s Rose...." nedořekl jsem, protože mi skočil do řeči. "Jo. Usmířil jsem se s ní." řekl s klidem. "To je dobře. To jsem rád." mírně jsem se usmál jsem. "Hele Liame. Já vím, že jste spolu. Budu to respektovat." řekl mi. "Co? Jak to..." "Nejsem slepej. Navíc už je toho plnej Twitter." řekl a já se zarazil. "Sakra! Já pro ní do tý školy fakt neměl jezdit! Jsem takovej kretén!" nadával jsem si. "Chtěla to ještě chvíli tajit a já jsem tam prostě přijel!" zařval jsem a popadl jsem první co mi přišlo pod ruku a mrsknul jsem s tim o zeď. Byl jsem na sebe naštvanej. Ba co vím tak naprosto nasranej. "Todle jsem posral!" zařval jsem a znovu chtěl praštit s nějakym hrníčkem o zeď. Ale Niall mě zarazil. "Tím, že tu rozbiješ pulku věcí z kterých jíme si nepomužeš." řekl v klidu. Jen jsem kývl a položil hrneček na svoje místo.
