"Segra! Co se stalo?" přišel ke mě brácha a okamžitě mě objal. "Niall mě... políbil a... v tu chví... li... tam vtrhnul Liam." vzlykala jsem mu do ramene. "Já je fakt jednou oba zabiju." pronesl skrz zaťaté zuby.
"To nemyslí vážně. Sakra. Oni už si ze mě dělaj prdel. To přehnali." nadával Louis a vydal se k Niallovi do pokoje, i když jsem se ho snažila zastavit. Z pokoje se ozýval jen křik. Když se však z pokoje ozvala tupá rána nejspíš o zem musela jsem tam jít. Ten pohled na tu scenu, co tam byla, se mi ani trochu nelíbil. Niall ležel na zemi a držel si nos, z kterého mu tekla krev. Louis držel Liama tak, aby se nemohl ani hnout a nějak Niallovi ublížit víc.
Šla jsem pomoct Niallovi vstát. "Liame?! Co to jako má bejt?! Todle je přehnaný!" řvala jsem na něj. "Nic neni přehnaný! Já jen chci, aby si pamatoval, že na tebe už nemá sahat!" zařval zpátky. "Todle ti trpět nebudu!" prostě jsme tady po sobě řvali. "A já ti mam trpět, že se tu ocucáváš s ním?! To jako opravdu?" "To neříkám, ale ty si ho neměl mlátit!" zařvala jsem naposled a pomohla Niallovi dostat se do koupelny. Tam jsem mu ošetřila jeho rány. "Promiň mi to." řekl ubrečeně Niall. "Neomlouvej se Nialle. Jen si to pamatuj, že už to nemáš dělat." odvětila jsem mu. "Já to vím. Jen prostě tobě se nedá odolat." řekl a zase ke mě přiblížil tak, že nás dělili jen milimetry. Okamžitě jsem se od něj odtáhla. "Ty se nikdy nepoučíš." s těmito slovy jsem odešla z koupelny rovnou do svého pokoje.
Bylo už celkem pozdě. Takže jsem si vzala věci na spaní a šla jsem do koupelny. To byl zase den. To by nechtěl nikdo. Ještě že mě sprcha dokáže tak dokonale uklidnit. Miluju ten pocit, když na mě dopadaj horký kapky vody. Už jsem se těšila do postele. Vylezla jsem ze sprchy, oblékla jsem se do tilka spacich šortek a šla zpět do pokoje. Někdo tam na mě čekal.
"Rose, já todle nechtěl. Omlouvám se. Já ho nechtěl praštit. Ale on.... " začal, ale já ho přerušila. "Ano. On mě políbil, ale to ti nedává právo ho mlátit. Niall je jen kluk co se zamiloval. A za to si prostě nezaslouží, že mu dáš přes hubu. To je stejný jako kdyby ti dal přes hubu můj bratr za to, že se mnou chodíš." vyjela jsem na něj. "Zlato, já vím. Je mi to líto. Já prostě, když jsem viděl jak tě líbá tak to pro mě byl teror. Prostě mě pochop. Taky tě miluju a nehodlam se tě vzdát bez boje." řekl celkem v klidu. "Jo já to chápu. A udělam jednu radikální věc. Nebudete mě mít ani jeden. Takže Hned teď odejdi z mého pokoje." "To se se mnou rozcházíš?" vyjevil se Liam. "Ano rozcházím! A teď vypadni!" znovu jsem na něj vyjela. "Dobře." řekl, přišel ke mě, políbil mě a hned odešel. Jen se za ním zaklapli dveře svalila jsem se na postel a brečela jsem. Ano! Miluju Liama, ale já nechci nijak riskovat, že se s Niallem pozabíjejí.
Cvaknutí dveří mi potvrdilo, že někdo vstoupil ke mě do pokoje. Kdo to je? Niall? Liam? Nebo muj bratříček Louis? Dneska už je nechci vidět. Chci se vyspat. Probudit se s tim, že je to vše jen sen. Ovšem nebyl. Někdo si sednul vedle mě na postel. "Copak je?" zeptal se podle hlasu Zayn. Aspoň že tak. "Všechno. Já se musela s ním rozejít. On by jinak Nialla zabil." brečela jsem. "Nezabil. Jen je podrážděnej. Niall tě neměl líbat." snažil se mě uklidnit. "To už mi neříkej. To já sama vím. " brečela jsem dál. "Nebreč. To bude okey. Ono se to nějak vyřeší." utěšoval mě dál Zayn.
"Zayne zůstaneš tu se mnou přes noc?" zeptala jsem se ho. "Myslim, že to neni dobrej nápad." odpověděl mi. "Prosím." zašeptala jsem dost zoufale. "Dobře." odpověděl mi taky šeptem. "Ale jestli mě jeden z nich zabije, tak tě budu strašit po nocích." dopověděl. Usmála jsem se a posunula se na posteli, aby si mohl lehnout vedle mě. "Tak za toto mě opravdu zabijou jestli to zjistí." zasmál se. "Já tu nemůžu zůstat sama." šeptla jsem. Víc jsem se zahrabala do peřin a zavřela jsem oči. Zayn mi přehodil ruku přes bok a já se cítila v bezpečí. Během chvilky jsem spala jako zabitá.
