Pohled Louis
„Aha. A má o mě vůbec zájem? Mě dala k adopci a vás ostatní si nechala. Nejsem si jistá, jestli jí chci já sama poznat." řekla a vypadala, že se brzy rozpláče. „Marry, ona k tomu měla svoje důvody v tu dobu." řekl jsem. „A jaký?" zeptala se. Na to jsem jí nedokázal odpovědět. Já to nevěděl. Mamka mi to neřekla. „To nevím." řekl jsem sklesle a cítil se provinile. „Louis. Vím, že za to ty nemůžeš. Ani holky ne. Ty ráda poznám, ale u ní si nejsem jistá." řekla už se slzami v očích. „Marry, ona je úžasná. A ona by chtěla poznat tebe." řekl jsem jí a objal. „Ještě, že mám měsíc než odjedete." odpověděla mi.
„Mimochodem musím si to zařídit v tej škole." řekla ještě. „Jo to jsem se s tebou chtěl domluvit. Včera večer jsem měl čas, tak jsem brouzdal po netu a našel 3 školy, který by se ti mohli líbit." začal jsem. „Louis mě stačí nějaká obyčejná, ne nějaká extra škola." začala se smát. Hazz měl pravdu. Opravdu se mi podobá. „Sestřičko teď si zvykej žít v luxusu, protože já ti ho umím zařídit." odpověděl jsem taky se smíchem. „Jaký jsou ty školy?" zeptala se a hned dodala: „Doufám, že ne dívčí. Jsem zvyklá na klučičí společnost. V česku ve třídě nás bylo jen pět holek." řekla a já na ní vyvalil oči. Jako opravdu jen pět holek ve třídě? Wow. „No jsou to takový normální školy. Jedna je v Doncastru. Ale to by si se tam musela přestěhvat. A to jak jsem pochopil zatím nechceš. Ty další dvě jsou tu v Londýně. Jedna je umělecká přes zpěv a druhá je umělecká přes kresbu. Tak kterou?" zeptal jsem se jí na rovinu. „Uf. Na to že jsem předtim studovala ekonomiku. Nevím. Jak dlouho mám na rozmyšlenou?" „Dokud nepřijde tvoje vysvědčení z tvý bývalý školy. Kdy, že ho pošlou?" zeptal jsem se a v ní hrklo. „Máma. Já jí nezavolala. Omluvte mě kluci." řekla a odešla nahoru.
„Ty fakt nevíš, proč jí dala tvoje mamka do adopce?" zeptal se vždy zvědavý Niall hned jak byla z dohledu. „Ne, nevím. A prosím nemíchejte se do toho. Todle musím vyřešit sám." řekl jsem sklesle. „Louís ty přece víš, že ti se vším vždy pomůžem." řekl Liam. Má pravdu. "Já vím. Ale todle si prostě musím vyřešit sám. Jsou to rodiný záležitosti. To nikdo jinej za mě řešit nemůže. Todle je opravdu jen mezi mnou, naší mamkou a Marry." řekl jsem s klidem. "Dobře. Ale kdyby něco tak řekni. My ti rádi pomůžeme."
Pohled Marry Rose
Vzpoměla jsem si, že mám zavolat mámě. Vyběhla jsem rychle schody a zalezla do pokoje. Hned jsem vzala do ruky mobil a vytáčelo mamčino číslo. Je zvláštní o ní mluvit o mámě, když už vím kdo je moje pravá máma.
"Ahoj, zlato! Jsi v pohodě? Proč si nezavolala hned jak si dojela?" vyvalila na mě hned jak mi to zvedla. "Klid mami. Jsem v pohodě nic mi neni. Jen to byl celkem šok vidět svýho vlastního bráchu poprví v životě. Zvlášť když je to můj pěveckej idol. Takže jsem z toho šoku ti zapoměla zavolat." řekla jsem a smála se u toho jako naprostej debil. "Je fajn, že máš dobrou náladu." řekla mi. "Já vím. Mami, prosimtě, jak to vypadá s tou školou? Už si tam dneska byla?" zeptala jsem se jí. "Jo byla. A ředitelce se to vůbec nelíbilo. Ale co mohla dělat. Tak mi dala potřebný papíry. Pošlu ti to zítra. Tak do tejdne to tam máš. A jak se máš?" "Mám se fajn." odpověděla jsem jí. "Chybíš mi zlatíčko." řekla. "Ty mě taky." řekla jsem já a hned jsem pokračovala. "Mami budu končit. Ať to nemáš drahý. Tak pa." "Pa. Mám tě ráda a vždycky budu." "Já tebe taky." odpověděla jsem jí a zavěsila.
Uf. Tak todle mám za sebou. Před sebou mám týden volna a pak hurá do nový školy. Jen pořád nevím do jaký. Sešla jsem zpátky dolu za klukama do obýváku. O něčem horlivě diskutovali a mě si skoro nevšimli. Akorát blodýnek jo. Jen jsem na něj ukázala ať je potichu a nic neříká. Jen přikývl a dál dělal jako že nic. Ještě chvíli jsem tam jen tak za nima stála a čekala, že si někdo všimne. Ale k mému překvapení se nic nestalo. Tak fajn. "RUCE VZHŮRU NEBO STŘELÍM!" zařvala jsem na celý obývák. Všici krom Nialla se lekli a já se začala nehorázně smát. Niall ke mě natáhl ruku na znamení placáka. Tak jsme si prostě plácli a kluci na něj hodili vražednej pohled. "Teda Marry! Je vidět, že geny se nezapřou." smál se Niall "Už fakt věřím tomu, že jste sourozenci." pokračoval pořád se smíchem. "Segra ty se nezdáš. Dyť já měl skor infarkt z tebe." řekl Louis a chytl se dramaticky na místě kde má srdce. Ale pak se taky zasmál.
