Mám tu ještě jednu povídku. Snad se bude líbit. Znovu prosím, aby jste nekoukali na mojí gramatiku. a prosím o komentáře.
Znovu jsem se koukal do notebooku. Znovu a znovu jsem koukal na její profil na FB a pak na její profil na twitteru kde pořád retweetovala naše tweety. Znovu jsem přemýšlel jak je možné že se to ještě nedozvěděla. Znovu jsem přemýšlel jak jí to dát vědět. Přemýšlím nad tím jak se mohla dostat do česka. Je krásná a pro mě neznámá moje sestra. Netušila, že její rodný jazyk je angličtina. Netušila že její bratr je slavný kluk. Slavný kluk ze slavného boybandu. Slavný kluk ze slavného boybendu One Direction jménem Louis Tomlinson.
Kde teď asi je? Co asi dělá? Jak se má? Má nějaké pro ní vlastní ikdyž nevlastní sourozence? Těchto otázek je mnoho. Honí se mi hlavou a chci na ně znát odpovědi. Ale krom těchto otázek se mi honí hlavou ještě jedna důležitější otázka. A to tak jak se s ní mam setkat?
„Louisi? Copak děláš?" uslyšel jsem chraplák, mě tak moc milý.
„Nic, bejby." zaklapl jsem noťas přitáhl jsem si roztomilého kudrnáčka do náručí a políbil ho. Miluju ho.
„Ale notak, Boo. Nelži mi. Zase přemýšlíš nad svojí sestrou, která neví, že si její bratr?"
„Jo. Pořád se snažím vymyslet jak jí to dát vědět a hlavně jí to říct tak aby mi věřila. Dokonce jsem si jí i folownul na TT. Ale jí to moc asi ani nezajímá. Pořád jen retweetuje, ale ani nenapíše nic. Není jako ostatní fanynky."
„A co kdyby si jí napsal sám?" vyhrkl na mě Hazzouš. Divil jsem se, že mi to nabídl zrovna on. „Ty víš sám moc dobře, že to neprojde přes Modest!. On to nikdy nedovolí, abych fanynkám napsal sám. A kdybych to udělal, tak to okamžitě M!M smaže jen aby se to k ní nedostalo." řekl jsem. Hazza se na mě jen podíval
„Udělej to jako Zayn. Změň si heslo. Oni pak nemaj šanci se tam dostat."
„Zkusit to musím! Ale co když neodepíše?" řekl jsem se starostí v hlase.
„Když neodepíše tak si prostě u M!M vydupeme, že chceme konzert v Česku." odpověděl mi a dlouze mě políbil.
Jak já ho miluju. Vždycky mi se vším chtěl pomoct. A když začal tak to dokončil. Takže i teď věřím v to, že to dotáhneme společně. Ale mám i strach, že se to nepovede. To by mě mrzelo asi nejvíc v životě. Už mám sice 4 sestry, ale když jsem se dozvěděl o Marry od mámi chtěl jsem jí prostě poznat a chtěl jsem mít všechny ségry pohromadě.
Zkusil jsem to. Napsal jsem jí. Napsal jsem jí jen "Ahoj, jak se máš?" byl jsem velmi zvědavej jestli odepíše. A k mému udivení jsem nečekal moc dlouho a odpesala.
"Ahoj. Mám se fajn. Co ty?" bylo to dost zvláštní. Odepsala jak kdybych byl jen nějakej kluk co si chce začít psát.
"Já se mam docela dobře, ale pracovně." odpověděl jsem. Zase jsem na odpověď nemusel dlouho čekat.
"To se ani nedivím, že pracovně. Furt někde nějakej konzert. A ty uječený fanynky tomu asi nepomáhaj co?" přecejen věděla s kym si píše. Tak jsem jí zase napsal.
"No to máš pravdu. Neni to nic příjemnýho. Ale i tak je mám všechny rád. Jinak vidím že ty jsi taky Directionerka?" sakra co to plácám? To víš že je directinerka. Proč se jí na to ptam?
"Ne tak úplně." napsala a já se zarazil. Co tím myslí ne úplně?
"Co tím myslíš ne úplně?" zeptal jsem se.
"No jsem spíš Larry Shipperka. Věřím že ty a Harry nejste jen bráchové." řekla a úplně mi vyrazila dech. Polil mě pocit štěstí. Ale věděl jsem že zatím nemužu nic říct. Ale nechtěl jsem jí to ani vyvracet.
"To je pěkný. Jinak ty asi nejsi normální fan viď? :D" napsal jsem abych toto téma zamluvil.
"Jako myslíš, že nejsem jako ty připitomělé fans co furt a furt ječí a kdyby sis s nima začal psát tak dostanou infarkt? Tak taková opravdu nejsem. Jinak proč si napsal zrovna mě, když máš plno jiných fanynek, který by si s tebou psaly hned?" zeptala se a znovu mi vyrazila dech. Je vidět že si píše se mnou. Píše si s Louisem Williamem Tomlinsnem a ne s Louisem Williamem Tomlinsnem stár ze slavného boybandu. Bylo to krásný. Ale proč jsem jí vlastně psal. Nemůžu to na ní jen tak vybalit. To prostě nejde.
"Jsi jiná než ostatní directiners. Jenom retweetuješ. Sice všechno kdokoliv z naší pětice napíše, ale stejně. Nenapíšeš ani komentář. Vlastně asi 2x Liamovi a to bylo všechno. Prostě jsem chtěl vědět proč?" napsal jsem jí. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo a částečně to byla pravda.
"Víš mě vždycky jen stačilo koukat co píšete. Zasmát nad tím, zasmát se nad fotkama, který přidáváte. Nepotřebuju vám psát nějaký 'folow me back.'" odpověděla. Fakt takovouhle fanynku jsem ještě nikdy nezažil.
"Tak to je opravdu krásný. Díky. Můžu se zeptat na jednu osobnější věc?" napsal jsem a chvíli jsem chtěl litovat, že jsem to napsal.
"No povídej :))))" odepsala a já jen kroutil hlavou nad tím jak je důvěřivá.
"Ty jsi adpotovaná?" napsal jsem i když jsem věděl pravdu.
"Jo jsem. Proč se ptáš? A jak sis to vlastně zjistil ty šikulo??? :))))" Wow tak to jsem nečekal že nebude ani naštvaná. Ale měla to na FB. Zkrátka se s tím netajila.
"Jsem Louis Tomlinson. Slavnej kluk co si zjistí všechno. :D" odepsal jsem provokativně obratem a musel jsem se nad tím zasmát.
"Ale houby. Jsi normální kluk, kterej je hrozně velkej EGOista. :D A to z tebe udělala ta sláva.... Jinak kde jsi to teda zjistil? Sis našel muj FB? A proč se na to vlastně ptáš? Jinak jediný co vim že pocházim z Anglie z Doncasteru. Jako ty. Kdyby tě to chtělo zajímat." Ona to ví. Ona ví, že není z česka aspoň něco. A ještě ví že je tam od nás. To se mi líbilo čím dál víc. Dobře napíšu jí to. Sice mi nebude věřit, ale já prostě musím.
"Jo. Na FB. Přiznávám.... Jinak to taky tak nějak vím, že jsi od nás původně.... Jinak snažila jsi se někdy dopátrat svých vlastních rodičů??? :))" zeptal jsem se nejdřív.
"Jo snažila, ale nějak se mi to nepovedlo. Dostala jsem se jen k tomu, že jsem z Doncasteru a tim to skončilo. Ty snad znáš moje rodiče? Když už o mě víš tolik věcí mohl by si i todle...... :( " byla smutná z toho, že nezná svý rodiče. Když jsem jsem si to přečetl nahrnuli se mi slzy do očí. Teď přišla moje chvíle jí to napsat.
"Znám. Až moc dobře je znám. Ségra......." snažil jsem se aby to vyznělo nějak vtipně, ale tentokrát to asi nepumuže. Nejspíš si mě unfollowne a už se mnou nebude chtít mít nic společného.
"Tak teď jsme se zasmáli. Děkuju za pozvednutí nálady." odepsala. Myslí, že si dělám srandu a ono tentokrát ne. Prostě si srandu nedělám a dokážu jí to.
"Marry..... Já si srandu nedělám. Je to pravda to co říkám. Vim, že je to těžšký mi věřit, ale je to tak..... a hrozně moc mě mrzí, že ti to nemůžu říct do očí..." todle bylo poslední co jsem jí napsal. Už neodepsala. Bylo mi to líto, ale bylo to její rozhodnutí.
