Sběratel lebek

23. díl

Z pohledu Zayna:

,,No, já se jdu připravit do práce," řekla, vstala a bez pozdravu okolo mě prošla.

,,Řekl jsem něco špatně?" zeptal jsem se. Zamrzelo mě to, nejradši bych se zabil, než aby na mě byla Rory naštvaná.

,,Ne. Ale měl sis s ní promluvit už včera!" řekl Liam. Promnul jsem si dlaněma obličej a zaúpěl.

,,To jsem to ale podělal!" řekl jsem.

,,Nepodělal. Jak ji znám, bude trochu naštvaná, ale brzo ti odpustí," řekla Jess a usmála se.

,,Ale jednoduchý to asi nebude, co?" zeptal jsem se.

,,Má ráda překvapení. Zkus ji nějak překvapit," řekla. Překvapit? Jak? Hmm. Popřemýšlím o tom.

,,Loui? Odvezeš mě do práce?" křikla Rory a Louis se zvedal, kývnul na pozdrav a šel.

Z pohledu Rory:

Jely jsme mlčky.

,,Ty si na Zayna naštvaná?" prolomil to ticho Louis.

,,Já? A naštvaná? To jde tolik vidět?" zeptala jsem se a on přikývl.

,,Tak... pořád musím myslet na včerejšek..." řekla jsem a vykoukla z okna. Louis mě poplácal po stehně.

,,To bude dobrý. Jenom někdy není ve své kůži," řekl Louis a usmál se. Pohled ale měl upřený na silnici.

,,To jsem si všimla," řekla jsem a pak už jsme jely jenom mlčky.

,,Takže," řekla jsem, když jsme byli před barem.

,,Můžeš si dát cokoli jako obvykle. Jde to na můj účet a bydlím u vás, takže mi to nebude vadit, když z výplaty dostanu hovno," dořekla jsem a šla se převléct.

(O 11 hodin později)

,,Tak co (škyt) pojedem?" zeptal se mě Louis, když pil svoje 6 pivo. Byla jsem už převlečená, šéf a kolegyně tu už nebyli a bylo, jak jinak, po setmění.

,,Jo, ale řídím já!" řekla jsem a odvedla jsem opilého Louise do auta.

Po cestě mi usnul. Usmála jsem se, protože můj plán zní: Na chvilku se projít na čerstvém vzduchu, aniž by mě někdo hlídal.

Dojely jsme do naší ulice a já zaparkovala před domem. Vystoupila jsem, nechala Louise v autě, zamkla ho a šla se projít k parku.

Šla jsem, užívala si čerstvého, podzimního, večerního počasí a na chvilku jsem spustila z hlavy toho vraha.

,,Ale, kdopak se nám tu potuluje po večerce?" řekl mi dost známí hlas a já se otočila. Za mnou stál... Zayn?

,,Fuj, Zayne, tys mě polekal. To mi už příště nedělej," řekla jsem a usmála se.

,,Takže ti o mě pořád neřekly, když si myslíš, že jsem ten tvůj Zayn," zasmál se, ale ten smích se vůbec nepodobal Zaynovi! Úsměv mi zmizel.

,,Zayne! Nedělej si ze mě srandu!" řekla jsem, on se ke mě přiblížil a já až teprve teď poznala, že i jeho oči jsou jiné. Neměly tu svoji obvyklou hnědou, ale černou.

,,Holčička stále neví? Víš, já jsem ten Sběratel lebek, puso," řekl a já začala couvat.

,,Nevěřím ti ani slovo, Zayne! Okamžitě si sundej ty čočky a vy, kluci, jestli mu v tom podporujete, tak to jste teda pěkně dětinský!" říkala jsem z náznakem strachu a Zayn se znova zasmál.

,,Jseš vtipná. Škoda, že už moc dlouho žít nebudeš," řekl.

,,RORY!" křikl Harry. Otočila jsem se a viděla Harryho a ostatní kluky (krom Louise, samozřemně), jak utíkají k nám.

,,Ti tvý kamarádíčci tě neuchrání věčně. Brzy se uvidíme," řekl Zayn a zmizel.

,,Rory! Jsi v pořádku?" zeptal se Liam, zatím co ke mě přiběhly.

,,Asi jo. Jen jsem trochu zmatená," řekla jsem.

,,Pojď. Půjdem domů, ty se vyspíš a ráno ti zodpovíme, i s pravým Zaynem, všechny tvé otázky, platí?" řekl mi Liam a já přikývla.

Doma mě šel doprovodit Niall do mého pokoje.

,,Nialle? Ehm... nechceš dneska přespat u mě? Nevím, jestli zvládnu usnout po tom, co se stalo a něčí přítomnost by mě uklidnila," zeptala jsem se ho a on přikývl.

,,Chápu to a jestli to chceš, tak tu u tebe přespím," řekl mi a já se pousmála.

Když jsem byla oblečená do pyžama, lehla jsem si k Niallovy a přitulila se.

Hlavou mi běhaly různé otázky, na které bych chtěla znát odpověď.

Po pěti minutách se mi podařilo usnout.