Maybe I Love You

3. Povedená štafeta

Ani já, ani Ellen jsme dneska nemohly dospat. A obě ze stejného důvodu. Když jsme se vykopaly z postele, vykonaly jsme vše jako kterékoli jiné a ráno a poté se připravily na závod. Tudíž jsme na tváře nalepil, já si zkontrolovala, zda mám foťák nabitý a El nemohla zapomenout vlajku. Měly jsme ještě spoustu času, ale Ellen nás dostala ven do zimy, která dnes byla opravdu velká, dřív, než jsem proti tomu stihla cokoliv říct. 

,,Asi tě zabiju, taková zima a my jsme tady tak brzo." Zaklela jsem směrem k El.

,,Ale no tak, tamhle už je vstup do VIP a pak si tam někde koupíme svařák."

,,Svařák? Opravdu?" Nadzvedla jsem jedno obočí. Od té doby, co se mi jednou povedlo šíleně se opít jsem se zařekla, že už se alkoholu nedotknu. Uběhlo pár let a já pořád držím to, co jsem si slíbila.

,,No dobře, já si dám svařák, a ty třeba čaj." Protočila očima.

,,To už je lepší." V tuhle chvíli jsme už přišly ke vstupu do VIP sekce, kde před námi byli dva lidé, tudíž jsme čekaly, než na nás přijde řada a já během té chvíle doufala, že na to Johannes nezapomněl a budou zde o nás vědět.

,,Dobrý den, vaše vstupenky prosím." Pozdravil nás poněkud znuděně zaměstnanec kontrolující vstupenky.

,,Dobrý den, vstupenky nemáme, ale měl byste o nás vědět od Johannese Boe." Promluvila jsem trochu nervózně.

,,Ano, mám vás tady. Tohle si prosím vemte." Podal nám vstupenky. ,,Můžete jít."

,,Děkujeme." Poděkovala jsem a s El jsme prošly do areálu. ,,Páni, to bylo rychlý." Podívala jsem se na svoji kamarádku.

,,To bylo, asi ho ta práce fakt nebaví, když po nás nechtěl ani jméno ani nic. Ale teď rychle pro pití." Zavelela.

Pití jsme sehnaly rychle, El svařák a já čaj, a teď si o kelímky ohřívaly ruce, neboť byly nápoje na pití ještě příliš horké. Zároveň jsme seděly ve VIP stanu, jež byl vytápěný, takže jsme nemusely mrznout venku a bylo to z něj jen pár kroků na VIP tribunu.

,,Pořád nemůžu uvěřit, že jsme tady." Řekla mi radostně El a rozhlédla se kolem sebe.

Ještě tu moc lidí nebylo, občas někdo přišel pro pití či jídlo a buď se posadil, nebo hned odešel. Bylo zajímavé pozorovat, z jakých zemí sem lidé přicházejí nebo třeba jak jsou na závody vyšňoření, což bylo sice občas dost bizarní, ale já byla ráda, jelikož jsem díky tomu dělala jednu fotku za druhou.

,,No, myslím, že je čas jít." Zvedla se po hodině a půl El.

,,Souhlas. Stíhačka volá." Taky jsem se zvedla a hodila si na krk foťák.

Bylo těsně před začátkem závodu, ubíhaly poslední vteřiny před tím, než se Fillon Maillet, jakožto vítěz včerejšího závodu, vydá na trať a atmosféra tady se dala krájet. Tribuny utichly a všichni se zatajeným dechem sledovali závodníky nastoupené na startu a doufali, že se dnes bude jejich favoritům dařit. Asi nemusím zdůrazňovat, že El měla oči jen pro Johannese vyjíždějí ze třetí pozice a já držela palce palce Čechům.

❆❆❆

,,El, píše mi Johannes." Oznámila jsem jí. Opět jsme seděly ve VIP stanu a tentokrát obědvaly obě čínské nudle.

Závod byl skvělý, Johannes ho s přehledem vyhrál. Na poslední střelbu sice přijel sjedním ukrajinským závodníkem, ten ale musel jít na dvě trestná kola a Johannes mohl jet do cíle naprosto vycházkovým tempem. Z našich kluků se závod nejvíce podařil Bimbovi, který dojel osmý a Čtvrtkovi, ten skončil dvacátý třetí.