another love | sturla holm lægreid

𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟛

Celý zbytek večera jsem strávila zamčená u sebe v pokoji a vylezla jsem až dalšího dne ráno. Pondělí. První závod, ten vytrvalostní, se jel ve středu.

Snídaně se podávala v osm, sportovci měli ještě rozcvičku nalačno (což jsem jim tedy moc nezáviděla). Budík jsem si večer nastavila o patnáct minut dřív, než bylo záhodno, jen proto, abych chytila svoji židli.

Matias nebyl moc nadšený, když jsem si to kněmu nakráčela v půl osmé se slovy, že se podává snídaně.

Otráveně se převalil na opačný bok, na kterém ležel, a tak se mi objevil výhled na jeho záda.

,,Budíček!" oznámila jsem hlasitěji.

,,Sophie, je zatraceně půl osmý! Půl. Osmý!" zabručel směrem do polštář, takže ke mně se dostalo jen tlumené nadávání.

Povzdechla jsem si. Matias byl vždycky spáč. Tak nějak mi začalo docházet, že se bude muset obrnit, nejlépe neztrácet v lese a začít být samostatnější, jinak tu s ním zavřená dva týdny nevydržím - zvláště když ho mám na starosti hlídat. Stejně nikoho nebude zajímat jeho případná smrt. Já jsem dědička trůnu.

,,Prostě jdu na snídani," zabručela jsem, otočila se a s prásknutím zavřela dveře.

Jak jsem se blížila k jídelně, můj nos zacal registrovat vůně přicházejicí z kuchyně a na tváři se mi opět objevil úsměv. Jídlo bylo super. Tečka.

Úsměv se mi ještě rozzářil, když jsem otevřela jedno křídlo dveří a přede mnou se rozprostřela poloprázdná jídelna. Tolik volného místa!

Pokývla jsem hlavou k pár Italům - trenérům, co už seděli a snídali a hned potom jsem se vydala vzít si vkastní snídani.

,,Dobré ráno," usmála jsem se na jednu z kuchařek.

,,Dobré, jste tu brzy, Vaše Výsosti," promluvila žena a úsměv mi přitom opětovala.

,,Nemohla jsem dospat," zalhala jsem (ale jen lehce), ,,dala bych si prosím vajíčka a tamhle ten croissant jako dezert," poprosila jsem a žena mi s přikývnutím podala mnou vybrané jídlo.

Poděkovala jsem a odešla směrem ke stolu, u kterého jsem měla sedět večer. Položila jsem si na něj tác se snídaní a ještě se vydala pro kafe, které u mě ráno nesmělo chybět.

S vlastním uspokojením jsem se pustila do jídla a těšila se na moment, kdy dovnitř vstoupí naše reprezentace. Co reprezentace, hlavně ten jeden specifický Nor, kvůli kterému jsem si dala tolik práce, jako třeba vstát dřív.

Postupně mizelo jídlo na mém talíři a trousilo se více lidí, až jsem konečně uslyšela svůj rodný jazyk - v ten moment už mi na stole zbyl jen croissant a pár loků kávy.

Sklonila jsem hlavu a začala jsem předstírat obrovský zájem o croissant. Jakou má asi náplň? (doufala jsem, že nutellu..)

,,Dobré ránko," z úvah mě vytrhl hlas Tiril, která šla kolem a přitom mě poplácala po rameni. Zvedla jsem hlavu a jelikož jen pozdravila a pokračovala v chůzi, pouze jsem se na ní usmála a pokývla hlavou. Otočila jsem se zpáky a... kde je můj croissant?

Sevřela jsem rty a snažila se nevybuchnout při pohledu na mého - teď už úhlavního - nepřítele, který si právě chválil, jak měkké a lahodné jsou ty nutellové croissanty.

,,Dobré ráno," procedila jsem a radši tu falešnou hořkost, která zazněla v mém hlase zapila kávou.

,,Dobvé cháno," zamumlal Sturla a sedl si na židli po mé pravici.