another love | sturla holm lægreid

𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟡

,,Ségra, jdu na odpolední trénink, takže jdeš taky."

Nádech. Výdech. Proč mi tady akorát všichni lezou na nervy? A do pokoje?!

,,Ne, nikam nejdu. Jsem nachlazená," nasucho jsem polkla, abych dodala na efektu. Matias si založil ruce na hrudi a nespokojeně mlaskl.

,,Ještě štěstí, že zítra přijede otec a nebudu se tu s tebou muset dohadovat."

Počkat.

,,Zítra přijede otec?" vyhrkla jsem a cítila, jak se ve mně svírá uzlík nervozity. Jak jako zítra?

,,Jo, před chvíli mi volal a řekl mi, že ti to nemám říkat, takže jsem ti to řekl a ty teď proto se mnou musíš jít na trénink," vítězoslavně se usmál, ale já jen nadále kroutila hlavou.

,,Fajn," Matias přešel k mé maličkosti sedící na posteli, ,,pak mu možná řeknu, že jsi večer nebyla ve svém pokoji."

Zvedla jsem hlavu a propálila ho pohledem. To by bylo špatný. Zároveň mi ale opravdu nebylo moc dobře.

,,Tak mu možná řeknu, že ty jsi asi dvě noci zpátky byl v noci na pokoji, nicméně nikoliv sám," vytáhla jsem svoji kartu. To bylo poprvé, co jsem ho ohledně mé nespavé noci a jeho akční noci komfrontovala.

Byla to trefa do středu terče. Matias otevřel pusu, ale zase ji zavřel. Jeho tvář zacala rudnout a já se spokojeně usmála.

Po chvilce ticha bratr konečně promluvil.

,,Fajn. Kašlu ti na trénink, ale neříkej mu to... prosím," dodal a já byla vcelku překvapena, že to doopravdy řekl. Pohled mi zněžněl a vstala jsem z postele.

,,Hele, je mi to jedno. Fakt. Jen prosím... používejte ochranu," neodpustila jsem si a dloubla ho do ramene. Matiasův obličej zrudl ještě víc a já už neměla sílu dál ho trápit.

,,Nebo," napadlo mě, ,,tě na tréninku může hlídat někdo jiný, domluv se třeba s Vetlem, ten vypadá zodpovědně."

Matiasův obličej se rozzářil a objal mě. Já zůstala jako socha a než jsem stihla omotat své ruce kolem jeho pasu, už mě zase pustil a vyletěl z mého pokoje jako střela.

Teenageři...

Kolem jedné hodiny jsem už nemohla vydržet škrábání v krku a sice jsem měla tuny léků, ale zrovna Strepsils jsem si nezabalila. Nejraději bych si jednu flákla za svou naivitu, že tu nenastydnu.

Problém ale byl, že jsem neměla za kým jít, aspoň ne z norského týmu. Ne že by to nešlo, já prostě nechtěla. Celá otrávená jsem se zachumlala do postele a.. vážně jsem mluvila ze spaní?

Odbila druhá hodina a já se zvedla z vyhřáté postele, kolem krku si omotala šálu a jako zachumlaný sněhulák se vzdala a vydala se na pokoj Tiril (doufala jsem, že tam trefím).

,,Nemáte nějaký prášek na bolest v krku?" bylo první, co ze mě vypadlo jakmile zmiňovaná blondýnka otevřela dveře.

Sjela mě pohledem a přiložila mi ruku na čelo.

,,Vždyť celá hoříš!" vyhrkla, ,,hned ti přinesu Paralen a něco na ten krk," slíbila a odběhla, takže jsem slyšela jen její hrabání se ve věcech. Po minutě byla zpátky s prášky a skleničkou vody.

,,Pojď se posadit," vyzvala mě, jakmile jsem do sebe kopla Paralen a začala v puse převalovat Strepsils.

Poslechla jsem a s radostí se posadila, protože moje nohy byly zesláblé a já se stejně chystala posadit.

Tiril se tvářila zamyšleně.

,,Včera jste s Lægreidem oba zmizeli a dneska jste oba nemocní... neříkej mi, že jste utekli přes venek," se smíchem dořekla a já se zatvářila co nejvíc nevinně to šlo.

,,Sturla je nemocný?" vypadlo ze mě a Tiril se smutně pousmála.

,,Jo. Nakonec nešel ani na trénink, protože furt smrká a nos má rudý jak Santa Clausův sob," zasmála se a já spolu s ní. To jsem na tom asi byla ještě dobře.

,,Lezli jsme z balkonu," špitla jsem po chvilce ticha.

,,Nene!" ozvala se Ingrid ze zadu, já si ani nevšimla, že tam ležela.

,,Takže ty a Lægreid?" nadhodila Tiril zvědavě a já se málem zakuckala vodou, co jsem právě dopíjela ze sklenice, co mi před chvílí přinesla.

Polkla jsem.

,,Myslíš spíš já a princ Wilhelm ze Švédska?" jeho jméno jsem pronesla s jedovatostí a opět jsem ho musela zapít. Určitě to vypadalo divně.

,,Sturla je fajn kluk," ozvala se Ingrid, ,,ale asi není úplně typ na vztah."

,,Proč ne?" zajímala jsem se a Ingrid se převalila, takže na nás byla konečně otočená čelem a nemluvila jen tak do zdi.

,,Tak, je mladý, hezký a úspěšný. Je o něj zájem. Ne jednou se stalo, že měl někoho jen tak na noc. Fakt ale je, že to vždycky byly slušné holky, nikdy je nezneužil nebo nic takového. Jenom mi přijde, že se nedokáže - zatím - usadit. Jakoby s každou osobou s darem rodit flirtoval..." odrkla si a já si vzpomněla na noc v kuchyni. Jednorázovka?

,,Ingrid má recht," poznamenala Tiril, ,,na druhou stranu věřím, že až se jednou usadí a bude mít rodinu, což, bože můj, může být klidně za deset let, bude skvělý otec a manžel..."

Tak nějak jsem se nachytala s větším zájmem o to téma, než bylo záhodno.

Uvědomovala jsem si, že ho vlastně vůbec neznám. Já osobně jsem ho totiž netipovala na nějakého úletového frajírka, ale očividně to tak bylo. Dokáže ho snad nějaká slečna změnit? Dokáže se on usadit?

,,Ale hezký je, to jo," uvažovala Ingrid nahlas a Tiril se začala smát na celé kolo.

,,Nojo, sni dál," utnula její naděje, až mi to přišlo jako docela hrubý způsob jak někomu zabít představy.

Tiril se pak otočila na mě a chvíli mě zkoumala.

,,Ale vy dva -"

Její slova, kterých jsem se docela obávala, přerušilo zaklepání na dveře.

Už už jsem chtěla vstát, když mě starší blondýnka zastavila a docupitala ke dveřím sama.

Otevřela je jen mírně, ale přesto jsem slyšela slova příchozího.

,,Je tam Sophie?"

Zamrazilo mě. Hlas jsem totiž poznala, byl to Vetle.

,,Tady jsem," zavolala jsem a vyskočila jsem na nohy.

Tiril mezitím pustila Vetleho dovnitř. Netvářil se nijak nadšeně, spíš ustaraně.

,,Sophie..." začal, ,,Matias, on,.." srdce se mi zastavilo. Jestli se mu něco stalo..

Vetle viditelně polkl a já cítila, jak se mi rozklepaly ruce.

Nádech.

,,Matias spadl a - a.. vypadá to na něco zlomeného."

Ne, nemyslím si tohle o Sturlikovi :( 

Haha, nezabijte mě za to, díky :D Právě jsem totiž dopsala kapitolu 22 a to teprve bude jízda :P

Těšíte se na olympiádu? A budete sledovat ve škole? :D

Adélka