another love | sturla holm lægreid

𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟙𝟚

Ne. Neptejte se mě, jak jsem skončila promrzlá u trati, v ruce náhradní hůlky, kdyby nějaký biatlonista zneškodnil ty své původní, zabalená v pěti vrstvách oblečení a již asi neexistujícím palcem u levé nohy, protože má ponožka měla díru a tenisky asi nebyla vhodná obuv pro běh na sněhu.

To jsem to teda dopadla.

Neměla jsem žádné ponětí o čase, ale přišlo mi, že na to, že sprint má být rychlý, tenhle závod se táhnul snad sto let.

A ještě horší bylo, že v těch kombinézách, čelenekách, čapkách, brýlích a nevím s čím vším, vypadali všichni závodníci stejně. Sečteno a podtrženo, nepoznala jsem nikoho.

A taky jsem nutně potřebovala na záchod. Hodně akutně. Dostala jsem totiž pocit, že měsíční předplatné neplodnosti se ohlásilo o den dřív, než mělo.

A jak se to všechno sešlo, v duchu jsem zaklela a zabalila to. Co já tam budu stát jak magor, kdyby náhodou někdo rozbil svoje hůlky...

Promrzlá, naštvaná a s nutkáním ulevit svému močovému měchýři jsem se nějakým zázrakem došourala do mixzóny. Nebylo tam moc rušno, vždyť hodiny už ukazovaly čtvrtou večer. Díkybohu za ty mohutné reflektory, jinak bych se ještě ztratila a pravděpodobně by mě tu někdo zabil. Lidské maso jde prý na odbyt.

Rychle jsem vklouzla na záchod a ulevila si.

,,Je ne sais pas! Tu était très distant et je ne sais pas ce que je dois faire!"

Nastražila jsem uši. Francouzsky jsem se učila, tedy, stále učím, a tak jsem dokázala jednoduše porozumět. Kdo to ale mluví?

Potichu jsem spláchla a vyklouzla z kabinky.

,,Non, pas du tout! J'ai pensé que tu m'aimais..."

Ah, šlo o nějakou lásku. Leda že by to poslední znamenalo něco jiného, než milovat.

Rychle jsem si opláchla ruce horkou vodou a položila ucho na dveře vedoucí ven z toalet.

Naneštěstí se ale hlas dívky začal vzdalovat a já už ničemu dalšímu nerozuměla.

Pokrčila jsem nad tím rameny.

Co mi je do nějakých vztahů. Na mě čeká ve Švédsku chrabrý princ. Fuj. Chtělo se mi z představy jeho obličeje zvracet.

Vyklouzla jsem ven z toalet, upravila si bundu a -

,,Sophie, tady jsi! Už jsem se bál, že se přede mnou snad schováváš."

Ztuhla jsem. Že já někdy nedržím tu pomyslnou pusu uvnitř mé hlavy ticho!

Nadechla jsem se. To zvládnu.

S hraným úsměvem jsem se otočila.

Stál tam. Přesně tak, jak jsem si ho pamatovala. A vedle něj stál on. Po zádech mi přeběhl mráz. Pohled mi sjel na jeho ruce. Ty stejné ruce, které se mě dotýkaly.

Polkla jsem.

,,Princi Wilhelme," uklonila jsem se nejprve staršímu z dvojčat, a pak se otočila k němu, ,,princi Simone," jeho jméno jsem vyřkla se zřetelným odporem, ale uklonila jsem se hlouběji, než bylo záhodno.

Napřímila jsem se a podívala se mu do očí. Zablesklo se v nich a já měla pocit, že se doopravdy pozvracím.

,,Co Vás sem přivádí?" nadhodila jsem při pohledu na dva strážné, kteří stáli za dvojčaty.