My life is my fight: Corruption, betrayal and lies

Kapitola XIII

Stáli jsme proti sobě tváří v tvář. "Dost!" zařvala jsem, když se démoni chystali zaútočit na ty dva. Chvíli se na mě nevěřícně dívali, ale když mi v očích probleskla rudá barva, ihned ustoupili. Leo a Meru se pokusili o útěk, ale Daren je zastavil ve své strážné podobě. Akiro se na něj vyděšeně díval. "Vždyť je z něj kočka!" vyjekl když jsem se na něj podívala. Musela jsem se, i přesto že jsme byli v takové prekérní situaci, zasmát. "Měl jsem tě zabít hned a nečekat!" křikl po mě Leo. "Tvoje smůla, anděli. Ale sdílím tvůj názor s tím zabíjením." ušklíbla jsem se. "Myslela jsem, že mě miluješ, Akiro." zapištěla Meru. Chtěla jsem něco odpovědět, ale Akiro byl rychlejší. "Och, tak to si nech zdát. Takovou mrchu nikdy!" odpověděl ji Akiro. "Nechť vás nebesa ztrestají, démoni!" křikl Leo a z jeho zad se vydrala bělostná křídla. Jeho oblečení se změnilo v čistě bílé, zdobené zlatem. V ruce držel zlaté kopí. Udělala jsem krok vzad a nasucho polkla. "A-Archanděl." vykoktala jsem. Meru se nakonec také rozhodla ukázat skutečnou podobu. Ukázalo se, že ona je jen obyčejným řadovým andělem, žádná hrozba. Leo udeřil hranou kopí do země a všude se rozezněla pištivá melodie. Pustila jsem meč, klekla k zemi a křečovitě se chytala za hlavu. Ten zvuk mi rezonoval v hlavě, myslela jsem že se zblázním. "Suki!" křikl Akiro a přiběhl ke mě. "A-Akiro." podívala jsem se na něj uslzenýma očima. Leo opět udeřil do země. Začala jsem křičet, bylo to šílené. Myslela jsem, že se moje hlava rozskočí. Meru se jen škodolibě usmívala. Démoni v okolí pomalu odpadávaly. Cítila jsem jak se jejich životy vytrácí. Podívala jsem se na Darena. Zdálo se, že ten to zvládá docela dobře. Leo udeřil ještě dvakrát. Při čtvrtém úderu byla většina démonů mrtvá. Daren už ležel na zemi v bezvědomí a Akiro taky pomalu umíral. Věděla jsem, že další rána bude pro oba smrtelná. Vstala jsem a sebrala ze země meč. Po tváři mi stekla krev a já se změnila do své podoby démona. "No konečně." ušklíbl se Leo. "Myslím, že by bylo férové, aby proti sobě stáli stejně silní v souboji jeden na jednoho." pronesl Leo odříkal nějákou zkurvenou andělskou magii. Okolo nás byla časová trhlina, která nás oba uvěznila v tu chvíli spolu. Pravděpodobně nás s Akirem rozdělil do jiných trhlin. "Nebylo by férovější, kdyby jsi bojoval bez té své archandělské magie?" sykla jsem po něm. "To by pak nebyla taková zábava až mi královna démonů bude dělat služku." zasmál se Leo.

Musel jsem se zasmát, když Meru pronesla větu : "Myslela jsem, že mě miluješ, Akiro."... Upřímně, její myšlení bylo asi dost pitomé. Nikdy bych nemiloval takovéhle děcko.

Poté se Leo proměnil. Překvapilo mě, že on byl Archandělem... Kdysi jsem jím taky býval. Kdysi, kdysi hodně dávno.

Teď jsem byl padlý, démon podle jiných andělů. Musel jsem se nad tím pousmát. Poté se proměnila i Meru. Nebyla nijak zvláštní.