My life is my fight: Corruption, betrayal and lies

Kapitola II

,,Udělal jsem večeři" špitl jsem a dal před Suki talíř. Ona se ihned pustila do jídla. Spokojeně jsem se usmál. ,,Nad čím přemýšlíš?" zeptám se s úsměvem. ,,Nad novým králem" odvětila Suki. ,,Neboj se, určitě nastoupí někdo normální. Tedy, aspoň doufám. Snad nás nebude chtít zabít, jako ten minule" zazubím se. Vzpomínky mi probíhaly v hlavě. Byl jsem rád za to, že se to stalo. Sice jsem démonem, ale stále mám Suki. Vlastně jsem více získal, nežli ztratil. ,,Pojďme spát" navrhl jsem a Suki kývla.

Ráno bylo jako obvykle. Snídaně a pak jsme zamířili přes les k městu. Zabili jsme pár démonů, kteří se tady toulali. Žili jsme trošku daleko od města, v lokalitě těch hnusných příšer. Jenže lidé byli nebezpečnější než nějací démoni. Nějak jsme prostě přežívali. Navíc, sami jsme byli démoni. Monstra.

,,Támhle!" křikla Suki. Před námi bylo rozprostřeno velké město s velkými hradbami, které měly zabránit vstupu démonů do města. Pousmál jsem se a vzal Suki za ruku. Stráže nás pustily přes bránu a my jsme mířili na trh.

Když jsme nakoupili vše potřebné, zastavili jsme se k paláci. Dnes se mělo zjistit, kdo bude novým králem. Dnes měl být ten den, kdy se vše změní...

"Přivítejte nového krále!" ozívalo se od brány paláce. Chytila jsem Akira za ruku a šli jsme se tam podívat. Protlačili jsme se zástupem dopředu. Král právě projížděl v kočáře a lidé ho oslavovali. "Přivítejte krále Lea a jeho sestru Meru!" křičeli lidé. Asi tak sedmadvaceti letý hnědovlásek s oranžovýma očima. A vedle něj asi stejně stará dívka s černými vlasy a modrýma očima. Nelíbilo se mi s jakým sladkým úsměvem čuměla na Akira. Nenápadně jsem kopla šutráček pod kolo kočáru, aby jim to hezky poskočilo. Pevně jsem stiskla Akirovu ruku a protáhla ho davem. "Nevypadají jako cvoci." řekl Akiro když jsme byli mimo palác. Protočila jsem nenápadně očima a nic neřekla. Štvalo mě jak se něj dívala a jak on na ní. Jakoby se nechumelilo jí ten sladký úsměv opětovat! Ten úsměv má patřit mě! Jenom mě! Naštvaně jsem dupla do země a dál šla beze slova před Akirem. "Ehm ... Suki? Děje se něco?" řekl v půl cesty. "Ne. Nic." odpověděla jsem chladně. Najednou se ze křoví vyhnal démon přímo na mě. "Uhni, ty kopo sraček!" křikla jsem a ukopla mu hlavu. Otočila jsem se Akira, který stál a zíral s otevřenou pusou. "Aby ti tam nevletěla moucha!" řekla jsem sarkasticky a šla dál. Byla jsem asi tak deset metrů před ním a vůbec jsme spolu nemluvili. Došla jsem domů a vyskládala jídlo nákup tam kam patřil. Zažehla jsem v krbu a lehla si na sedačku. Zabořila jsem hlavu do polštáře a naštvaně kopala nohama.