My life is my fight: Corruption, betrayal and lies

Kapitola IV

Probudily mě sluneční paprsky. Neotvíral jsem oči, ležel jsem dál v měkké posteli a vůbec se mi nechtělo vstávat. ,,Suki?" dostal jsem ze sebe. Chvilku jsem nic neslyšel. *Spí?* pomyslím si a pootevřu jedno oko. Nikdo vedle mě neležel. Otevřel jsem obě oči a rychle se posadil. ,,Suki?!" zakřičel jsem. Nic. Žádná odezva. Pomalu jsem se vysoukal z postele a začal prohledávat dům. ,,Sakra, kde jsi se zas ztratila?" přemýšlím nahlas. ,,Že by se šla projít?" špitnu si pro sebe. ,,No..To by mi ale nejspíš nechala vzkaz.. Nebo mě probudila" řeknu si s povzdechem. Nezbývalo mi nic jiného, než ji jít najít. Oblékl jsem si tričko a kalhoty. Vzal jsem si ještě zbraň a vydal se ven. Zamířil jsem do hlubokého lesa. ,,Suki!" křičel jsem do tmy. Odpovídalo mi jen hlasité vrčení démonů, kteří okamžitě vystartovali a já je jedním seknutím meče zabil. ,,Že by se jí něco stalo?" pomyslel jsem si nahlas a šel rychle hlouběji do lesa. ,,Suki!" křičel jsem její jméno stále hlasitěji. Procházel jsem lesem a chodil na místa, kde jsme se Suki většinou byli. Nikde nebyla. Už bylo jisté, že se v lese nezdržovala. Vydal jsem se zpátky domů. Vzal jsem si ještě nějaké zbraně a vydal se směrem k městu. *Že by šla nakoupit?* řekl jsem si. Bylo to dost možné. Zamířil jsem tedy k trhu. Nic. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, po Suki se slehla zem. Najednou jsem uslyšel rozhovor dvou vojáků. Nic moc jsem nezaslechl, ale bavili se o nějaké démonce. *Démonka? Že by Suki?* pomyslím si.

"Vstávej, démone!" probudil mě nepříjemný hlas jednoho z vojáků. "Drž hubu, ty vojenská sračko!" odvětila jsem a zachumlala se hlouběji do sena. "Máme tě odvést ke králi, ty se zvedej!" křičel jeden z vojáků. "Ksakru! Jste hluční!" zařvala jsem a bleskově vstala. "Nepotřebuju doprovod, vy sračky." řekla jsem a skopala je do bezvědomí. Protáhla jsem se a jen tak si to kráčela ke králi. Vešla jsem dovnitř a hluboce zívla. "Kde jsou moji vojáci?" optal se podrážděně král. "Myslíš tu tvojí ochranku? Skopala jsem je v žaláři, protože mě nechtěli nechat spát." odpověděla jsem. "Co si to ke mě dovoluješ! Tohle jednání je nepřípustné!" křikl král a postavil se. "Hele, tak buť to půjde do dobrym nebo po zlym. Necháš mě jít a necháš nás s Akirem v klidu žít a nebo mě tu nech a já ti tady zařídím takovej masakr, že démon pro mě bude slabý slovo!" křikla jsem výhružně. "Všichni byste měli do jednoho zdechnout, špinaví démoni!" ozvala se princeznička. Král se z ničeho nic ušklíbl. "Meru, přestaň. Mám lepší plány." řekl s psychopatickým úsměvem. "Ale, Leo!" vztekala se princeznička. Najednou se Leo objevil u mě a jedním úderem mě srazil k zemi. "Nejsi nic víc než jeden z mnoha tisíců démonů!" křikl a hrubě mě kopl do hlavy. "Staneš se poslušnou a milou služkou svého krále!" křikl a kopl mě do břicha. Vykašlala jsem krev. "To radši zemřu! Nechám se vyhnat nebo zabít! Ale sloužit kreténovi jako ty nebudu!" zakřikřičela jsem z plných plic. "Jak si přeješ, Akatsuki Tenshi!" křikl a kopl mě do hlavy. Upadla jsem do bezvědomí. Probrala jsem v lese. Vedle mě ležela polozbroj se znakem našeho rodu. Dva meče, dvě dýky a pár zlaťáků. Na oblečení ležel vzkaz: "Tohle jsem si pro tebe vyprosil výměnou za sebe. Brzy se znovu setkáme, ale teď se prosím zpět nevracej. Akiro." Tiskla jsem v pěsti papír a vzteky kopla do stromu. "Ty jsi takovej kretén, Akiro!" zakřičela jsem a po tváři mi stekla slza.