My life is my fight: Corruption, betrayal and lies

Kapitola XII

Přede mnou stále ležel Akiro a meč zabodnutý těsně vedle jeho krku. "Já to nemůžu udělat." rozbrečela jsem se. Akiro mě podladil po tváři. "Suki, o co jde?" zašeptal něžně. Brečela jsem jako dítě. "Viděla jsem vás. *vzlyk* Tebe a Meru *vzlyk* Jak jsi ji líbal." bulela jsem. Akiro mě sesunul k němu na klín a posadil se. "Políbil jsem ji, protože mi to nakázala. Kdybych nedělal co mi řekla, zabili by tě." zadíval se mi do očí Akiro. "Lháři!" křikla jsem a snažila se od něho odtáhnout, jenže jeho ruce na mých stehnech mě nepustily. "Pusť mě! Lžeš!" bránila jsem se. On mi přiložil ruku na tvář a zadíval se mi hluboko do očí. "Suki, vážně si myslíš že bych si ji vybral raději než tebe?" zeptal se. Vzlykla jsem a zakroutila nesouhlasně hlavou. "Tak vidíš." usmál se na mě a objal mě. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a silně ho k sobě tiskla. Moje démonská podoba se začínala vytrácet a opět se ze mě stával člověk, tedy alespoň vzhledově. Na krku mi zacinkal démonský přívěšek. "A pak, že je to nezvratný, že Darene?." usmála jsem se. Akiro se na mě nechápavě podíval. "Darene? A to je zas kdo?" složil si ruce na prsou. "Ehm ... No jak bych ti to vysvětlila ... No něco jako moje strážná kočka. Teda pokud se ještě vrátí ..." vysvětlila jsem. "Samozdřejmě, že se vrátím." ozvalo se za mnou. Otočila jsem a tam mezi dveřma stál Daren. "Tohle je kočka?" ohnal se Akiro. "Ve své normální podobě ano, ale řekl jsem si, že bys to nemusel pobrat, tak jsem jako člověk." přišel k nám Daren. Akiro se na mě vyčítavě díval. "Ale nedělej!" usmála jsem se na něj a vtiskla mu polibek. On mi ho opětoval. "Ehm, nechci vás nijak rušit, ale Leo s Meru nám právě utíkají." odkašlal si Daren. "Máš pravdu, měli bychom ty anděly pořádně oškubat." ušklíbla jsem se a vstala z Akiro klína. "Anděly?" optal se Akiro. "Vysvětlím ti to cestou." mrkla jsem na něj a už ho táhla ven.

Nejdřív mě překvapila. Nevěděl jsem, co Akatsuki dělá. Z čistajasna na mě zaútočila. Nemyslel jsem si, že by se zbláznila... Něco jí naštvalo.

Něco za tím být muselo. Párkrát mě udeřila. Tasil jsem meč a začal s ní bojovat, jenže ona mě rychle skopla k zemi a můj meč odletěl pryč.

Sedla si na mne, abych nemohl vstát a chystala se mě zabít. Zajímalo mě, co do ní vjelo. Miloval jsem jí, nic jsem jí neudělal... Tedy.. snad.

Vyjeveně jsem na ni hleděl. Když meč sklouzl k mému hrdlu, zavřel jsem oči, ale bolest nepřišla. Těsně vedle mě byl zabodnut její meč. Koukl jsem se jí do uslzených očí.

,,Suki, o co jde?" řekl jsem. Odpověď byla tichá, ale stručná a velmi rychlá. Pochopil jsem... Šlo o polibek s Meru. Věděl jsem, že něco plánovala... Ona Suki viděla... a chtěla, aby mě Suki nenáviděla.

Chtěl jsem toho spratka probodnout nožem a useknout jí její hlavičku, kterou bych napíchnul na kůl. Nenáviděl jsem jí.

Vysvětlil jsem jí to, ale ona chvíli nevěřila. Poté jsem ji ale přesvědčil. Vše, co jsem řekl byla pravda. A polibek s Meru jsem nikdy nechtěl.

Její démonská podoba se vytratila. Ještě mi představila Darena, její strážnou kočku. Oznámil nám, že Meru a její bratr utíkají.

Suki ještě řekla cosi o andělech. Nechápal jsem to, ale ona řekla, že mi to vysvětlí.

Kývl jsem tedy a společně jsme se rozběhli za Meru a jejím bratrem. Nebyli moc daleko. Ale mířili k tajnému východu z hradu. Cestou zabíjeli démony, kteří ještě zbyli. Společně se Suki jsme mířili za nimi.

Byli jsme docela rychlí. Démoni nás nechávali být. Tasil jsem meč, stejně jako Suki. Král se otočil. Byl rozhodnut bojovat. Meru ale dál prchala, jako zbabělec. Cestu jí ale zaterasili démoni. Ona tasila meč a bojovala.

Ušklíbl jsem se. Tešil jsem se na to, až oba zemřou pomalou smrtí.