My life is my fight: Corruption, betrayal and lies

Kapitola XI

Ležel jsem na posteli a koukal do stropu. Myslel jsem na Suki. Chtěl jsem vědět, co asi dělá. Snad žila... a snad se měla dobře. Povzdechl jsem si a zavřel oči.

 Za chvilku jsem usnul. Najednou mě probudil křik vojáků. Unaveně jsem otevřel oči a pomalu vstal z postele. Vykoukl jsem z okna. To co jsem uviděl, mě nijak nepřekvapilo... Masakr... Masakr vojáků.

Démoni byli všude. Lehce jsem se pousmál a sledoval okolí. Věděl jsem, čí to byla práce. Suki. ,,Že by si pro mě přišla?" pomyslel jsem si nahlas a sledoval dál tu vražednou scénku. Po chvilce jsem se od okna odklonil.

,,Fajn... Je čas se také zapojit do hry" řekl jsem si pro sebe a vyšel ze dveří. Na zemi byl mrtvý voják. Vzal jsem mu jeho meč a šel dál.

 Boje jsem nějak neměl zrovna v lásce... ale tenhle si vychutnám. Nenáviděl jsem tohle království... A tohle byl úžasný moment mé odplaty.

Šel jsem dál. Démoni na mě neútočili, což bylo docela zajímavé. Obvykle mě napadli... Možná... možná jim to nakázala Akatsuki... Byla přece taky démonkou. A velmi silnou démonkou.

Lehce jsem se pousmál a mířil dál. Vojáky jsem zabíjel jednoho po druhém, ale Meru ani to princátko jsem nenašel... Škoda... Velmi rád bych jim totiž useknul jejich odporné hlavičky. Šel jsem k hlavní bráně doufajíc, že uvidím Suki.

 Ani jsem jí nemusel dlouho hledat, protože nějaká mrtvola prorazila dveře, ve kterých stála. No, nebyla to úplně ona... Vypadala jinak... démonsky. Ale i přes to byla velmi okouzlující. Promluvila.

,,Nemám... Ale tenhle boj si užiju. Dlouho jsem čekal na to, abych mohl tohle panství vyvraždit. " odpověděl jsem s úšklebkem. ,,Jsem rád, že ti nic není, Suki. Bál jsem se o tebe" dodal jsem.

"Já jsem též ráda, že jsi v pořádku. Nerada totiž zabíjím raněnné." řekla jsem a šla směrem k němu. "Co tím myslíš?" zeptal se nechápavě. "Myslím tím to, že jsem si pro tebe přišla. Ale ty už odsud neodejdeš." ušklíbla jsem se a prohrábla si vlasy. "Cože?!" křikl nechápavý Akiro. "Já nejsem ten typ holky se kterým můžeš vymetat. Ale nemusíš se bát. Pohřbím vás s Meru do jedné díry!" rozkřikla jsem se a vytáhla meč. "Akatsuki, ty jsi se dočista zbláznila!" křikl na mě Akiro. "Nevyslovuj moje jméno! Nenávidím tě!" křikla jsem. Akiro chtěl něco říct, ale schytal ode mě silnou facku. "Tak alespoň bojuj!" dodala jsem s uslzenýma očima a sekla ho do tváře. Bolelo mě mu ubližovat, ale moje srdce bylo rozpolcené. Nevěděla jsem co mám dělat. Chtěla jsem ho opět seknou, ale můj útok vykryl svým mečem. "Suki, poslouchej mě!" odrazil můj útok. "Nenávidím tě!" skočila jsem mu do řeči. Neférově jsem ho kopla do břicha a on se skácel k zemi. Odkopla jsem jeho meč a obkročmo si nad něj sedla. Pozvedla jsem meč a chystala se čepelí prorazit jeho hrdlo. Zavřela jsem oči silou spustila ruce k jeho krku. Otevřela jsem oči ...