My Little Prince L.S.

Notes

Z Harryho deníku:
"Dneska byl dobrý den, myslím. Celý den jsme leželi na pohovce před naší televizí. Nedělali jsme nic specifického. Jen jsme tam tak leželi a vnímali přítomnost toho druhého, které jsme si tolik vážili. Bylo to krásné. Nejradši bych tak zůstal navždy.

I po takové době mě překvapoval. Jeho duše byla tak čistá. Jeho humor a jeho nikdy neopouštějící sarkasmus. Netrvalo dlouho než jsem se do něho zamiloval. Teď už vidím proč. Nikdo jiný na světě by ve mě nedokázal vyvolat takové pocity jako on. Vždycky bude mít u mě speciální místo. Můj Boo Bear.

Možná je to pravda, to o spřízněných duší. Chápu, co tím lidé mysleli. Když někoho milujete se vším, co máte a jste ochotni udělat cokoliv, abyste byli s tím druhým- není co řešit. Silnější pocit na světě už snad ani není. Každý den co jsem se mohl probudit vedle něho, jsem v duchu děkoval. Ani nevím komu. Jen jsem měl potřebu nějak dokazovat, jak moc jsem byl vděčný.

Někdy to, ale není tak jednoduché. Celý svět jako kdyby se proti nám spikl. Proti dvěma mladým duším uprostřed New Yorku. Dvě světoznámé celebrity, které by měli mít všechno. Všechno, ale ne sebe.

V takových chvíli jako je právě tato, kdy jsme spolu skrytí před světem, byli pro mě tak důležité, že se to stalo součástí mě samotného.

Když mě poprvé jako ještě malého kluka pozdravil, netušil jsem, že to skončí takhle. Byl jsem jen malý vystrašený kluk, kterému přišel na pomoc. Nic vím jsem ani nikdy nebyl. Jen malý vystrašený kluk a on byl jediný, který ho stále viděl. Že jsem stále stejně zranitelný. Stále jsem se bál. Bál jsem se budoucnosti. Bál jsem se spoustu věcí, o kterých jsem ani nemluvil. On to věděl a nenechal mě v tom samotného. Vždy na mě počkal a podal mi ruku. Vždy se ujistil, že jsem v pořádku. Co víc, kdy jsem si mohl přát? Byl tu vždy. To je jediné, co jsem potřeboval. To jediné, co jsem potřeboval k životu.

Přání jsou však zrádné. Když se něco splní očekáváme, že toho bude víc. Proto jsem si možná stále sobecky přál, abychom se nemuseli schovávat. Abychom nemuseli mít falešné přítelkyně. Abychom se mohli mít, kdykoliv to jen bylo možné. Abychom měli svobodu. To jsem si přál pro nás všechny.

Svoboda.

Tak málo, ale tak hodně zároveň.

Jenže láska je prý omezená. Tak to teď prý je.

"Láska je jen pro ty statečné." Tvrdil mi Loui. Já si však myslím, že láska je sobecká. Je tu a přitom ti není dovolena.