My Little Prince L.S.

Rolling in the Deep

Louis POV:
Čím déle jsem čekal před Simonovou kanceláři, tím více jsem byl nervózní. Nešlo o to, že bych se bál, i když to částečně pravda byla, čelit mu bylo, jako byste stály proti samotnému peklu. Spíše ještě horší.

Tisíckrát.

Fakt, že jsem si to až takhle dobře uvědomoval mě děsil. Každým okamžikem jsem měl čelit muži, který ovládal můj život po dobu celých šesti let. Doslova ovládal. Moc, kterou měl, mě srážela na kolena a nutila mít hlavu skloněnou k zemi. Mohl jsem být naštvaný, jak jsem chtěl. Zuby jsem měl vždy pevně stisknuté k sobě, až mě čelisti boleli. Pokaždé jsem se koukal na zbělané kloubky na své ruce, na alespoň náznak nějakého vzdoru. Tentokrát jsem se mu chtěl postavit zpříma. Nehrát si na to dítě, kterým už jsem nebyl. Měl jsem se upřímně chuť rozběhnout a udělat mu z jeho kanceláře bitevní pole. Tak jsem se totiž cítil neustále. Vztek ve mě rostl a já nervózně pochodoval po místnosti. Když se dveře konečně otevřely a já mohl vstoupit dovnitř, měl jsem pocit, že se všechny mě vnitřnosti stáhli. Nevěděl jsem jestli nemůžu dýchat nebo se mi jen chce zvracet. Na obličeji měl ten svůj nadřazený úsměv a já jsem se jen přemlouval k tomu, abych mu nevrazil pěstí.

"Tak začni, poslouchám." Řekl ulízle a já jsem potlačil své nechutenství.

"Půjdu rovnou k věci." Odkašlal jsem si a pokračoval. "Chceme si jako skupina dát pauzu." Vyznělo to docela prostě, tak nějak jednoduše. Ticho, které nastalo, mi však naznačovalo pravý opak.

"A proč si myslíš, že bych to měl dovolit?" Udržoval si svůj úsměv a opřel se opěradlo své židle, jako by se celou situací bavil. Mně to tedy moc vtipné nepřišlo.

"Protože my jsem skupina a ne ty?!" Vybuchl jsem. Dlaně mě boleli od toho, jak silně jsem je měl stisknuté. Co si tenhle člověk vůbec o sobě myslí?!

"Řekněme, že bych to dovolil." Na moment jsem si oddychl, ale druhá část mě nechala naprosto beze slov. "Co, ale za to?" Jeho úsměv zmizel a zprudka se mi podíval do oči. Oční kontakt jsem nerozpojoval a s klidným hlasem jsem pronesl slova, které vyvolali bouři.

"Měl si nás pod kontrolou šest let, nestačilo ti to snad, aby sis potěšil svoje egoistického zájmy, které už snad nemůžou být ani sobečtější."

"Wow. Mám ti zatleskat? Teď si tady budeš hrát na chudinku potom všem, co jsem pro vás, kdy udělal. Nech si své kecy." Mávnul nad tím rukou a já myslel, že na něho každou chvíli skočím. Srdce mi hlasitě bilo a já se snažil ze všech sil udržet svoji zlost v sobě.

" Povolím pauzu pod jednou podmínkou. Ty a Harry nesmíte být spolu. Nikdy." Pronesl svůj rozsudek a já na něho zíral s otevřenou pusou.

"To nemůžeš myslet vážně, Simone? Ty si opravdu myslíš, že na něco takového přistoupím? Zničil si nám život dost, Simone, nemusíš tady ze sebe dělat ještě většího padoucha." Pronesl jsem poněkud odlehčeně, protože jsem tomu nechtěl věřit.

"Mám na vás opravdu hodně špíny, takže pokud nechceš, aby vás celý svět nenáviděl, tak bych si rozmyslel, co říkáš." Řekl, jako kdyby o nic nešlo.

"Děláš si srandu, že ano? Tohle po nás nemůžeš chtít." Ztrácel jsem nervy.

"Mužů cokoliv, co chci." Řekl s úsměvem a já už to nevydržel, vrhl jsem se na něj a vrazil mu pěstí do obličeje. "Buď tvoje svoboda nebo jeho." Potměšile se usmál, zatímco si držel pravou tvář. Zalapal jsem po dechu, jako kdyby do mě někdo vrazil kudlu.

"Tohle nemůžeš!" Křičel jsem na Simona, který se snažil zavolat ochranku.

"Nemůžeš, nemůžeš, nemůžeš!" Křičel jsem na něj a praštil jsem ho ještě několikrát. Panicky jsem lapal po dechu a nepřestával ho mlátit.

"Mužů udělat, co chci Tomlinsone!" Křičel nazpátek a snažil se mě zastavit. Já ho shodil na zem a vrazil jsem mu pěstí přímo pod oko.

"Ochranku!" Křičel Simon znovu a já to ignoroval. Až když mě cizí ruce od něho násilně odtrhli, uvědomil jsem si, co se opravdu děje a moje srdce se zlomilo v tom momentu, kdy mě odváděli pryč a čelil jsem vítěznému úsměvu Simona, který byl pokrytý jeho vlastí krví. Bolestně jsem zakřičel a zmítal se ochrance, tak abych mohl být volný. Muži v obleku mě pustili až těsně u východu z budovy a pak zmizeli. Slzy mi stékali po tvářích a já okamžitě klesl na kolena, tak jak to Simon vždycky chtěl.

Moje svoboda byla zpečetěna ten den, co jsem podepsal smlouvu s Simonem Cowellem. Nikdy pro mě svoboda nebyla více nedosažitelné. Teď, když se zdála být nejblíže.