My Little Prince L.S.

Ribs

Harry POV:
Za okny bylo vidět zatažené nebe. Na to, že bylo ráno bylo překvapivě ticho. Nikde nebylo ani slechu ani vidu. Promnul jsem si oči, abych se trochu probral. V mé náruči ležel spící Boo Bear a já se na něho nemohl vynadívat. Vlasy mu spadali do obličeje, který vypadal uvolněně. Muselo se mu zdát něco hezkého, protože se usmíval, když na mě však upřel své modré oči, pochopil jsem, že koukal na mě.

"Taky tě miluju, ale nemusíš na mě tak zírat." Zasmál se a začal vstávat.

"Promiň." Řekl jsem a cítil jsem, jak mi rudnou tváře.

"To nic. Jdeš snídat?"

"Jdu." Následoval jsem ho.

Snídani jsme potichu. Ticho vlastně přebývalo ve všech našich chvílích. Bylo to příjemné. Nebylo to tak, že bychom si neměli, co říci. Spíš to bylo to příjemné ticho, při kterém jsme každý byl se svými myšlenkami. Přemýšleli jsme teď více než kdy jindy. Čas nás tlačil kupředu a my jako kdybychom se zasekli furt na tom stejném místě.

Umýval jsem nádobí po snídani a skrz okno jsem pozoroval Louiho, který teď hrál fotbal. Ne přímo fotbal, protože byl sám, jen tak kopal do míče a strefoval se do brány, kterou jsme tam měli. Vážně jsem tohle místo miloval, protože nás to tu dělalo šťastný. Když si všiml, že jsem ho pozoroval, pokaždé když se strefil, se na mě otočil a s úsměvem nebo s údivem mi ukazoval, co dokázal. Byl tak roztomilý.

Ze zahrady se najednou ozvaly hlasitý zvuky a já sponzorněl. Můj Boo Bear mi zmizel z dohledu. Bezmyšlenkovitě jsem se vydal za ním. Když jsem zaslechl Nialla s Liamem bylo mi jasné, že dneska budeme mít návštěvu.

"Ahoj kluci." Zavolal jsem na ně, abych se s nimi přivítal.

"Čau Hazza, přiřítil se ke mně Niall a já ho objal.

"Co vy tady?" Objal jsem Liama, který mi následně odpověděl.

"Jen jsme vás chtěli zkontrolovat, jestli si to volno opravdu užíváte."

"Moc dlouho trvat už nebude, co?" Řekl jsem hořce a negativní myšlenky se začali šířit mou myslí.

"Na sarkasmus máš svého manžela." Řekl se smíchem a já se nad tím uchechtl. Ani jsem se nepozastavoval nad jeho pojmenování Louiho, jen jsem se začal culit.

"Pravda."

"Budete chtít něco k jídlu?" Nabídl jsem jim a oni jen zavrtěla hlavou.

"Cestou jsme se stavili v Mcdonaldu." Vysvětlili mi a mě už to po tolika letech ani nepřekvapovalo.

"Že jsem se vůbec ptal." Smál jsem se a prohrábl si své dlouhé vlasy.

"Jdete hrát?" Volal na nás Niall, který se přidal k Louimu a hráli fotbal.

"Já ne." Odpověděl jsem jim a šel směrem na terasu, abych si tam mohl sednout.

"Já jdu." Rozběhl se k nim Liam a já je s úsměvem pozoroval.

Přišlo mi, jako kdybych usnul, protože o chvíli později se zdálo být všechno jinak. Kluci už se nenacházeli na hřišti, ale v bazénu. Mokré oblečení se jim lepilo na těla a já jen nechápal, já se to všechno mohlo stát za tak krátkou dobu.

"Hazza!" Zakřičel na mě Boo Bear, který rychle vylézal z bazénu a běžel ke mně.

"Opovaž se." Vyhrožoval jsem mu s hrůzou v očích. Bylo, ale pozdě. Jeho tělo se nalepilo na to moje a tak zanechal na mém oblečení mokré stopy.

"Tomlinsone!" Zakřičel jsem na něj a rozběhl se za ním. Než jsem ho však dokázal chytit, Niall mě shodil do bazénu a tak jsme tam skončili všichni.

Ten den jsme se smáli tak, že jsme mysleli, že naše žebra nevydrží. Zůstali jsme vzhůru celou noc. Cítili jsme se znovu mladí a plní energie. Euforie nám proudila žilami a my se cítili tak správně. Jako kdyby už nebylo zítřka a my žili ty nejlepší životy. Ten den se nám vryl do paměti a už na něj nezapomněli.

Vážně jsme byli jen děti.