My Little Prince L.S.

Thinking out loud

Harry POV:

Od kuchyňského koutu jsem skrz otevřené okno pozoroval večerní oblohu. Z mráčků na obloze se tvořily tmavé těžké mračna a venku se rychle stmívalo. Skoro neslyšitelně sem doléhaly hlasy dětí, které se ubíraly do svých domovů.

Měl jsem děti rád. Vždycky jsem na nich miloval tu jejich radost a neznalost doposud děsivého života. V očích jim tančili ty neposedné plamínky. Byli ještě nezkažení a jejich duše byli čisté.

Také jsem byl jeden z těch šťastlivců, kteří toto mohli zažít. Vždycky jsme si celý den s Gemmou hráli a nebo se hádali, i na to teď rád vzpomínám. Tenkrát jsem si to ještě neuvědomoval, ale mezi sourozenci můžou vznikat neuvěřitelně silná pouta a právě v takových chvílích byla tvořena. Teď jsem mohl s hrdostí říct, že Gemma byla moje nejlepší kamarádka.

Promnul jsem si kořen nosu, abych se trošku probral a napil se nedopité whisky, kterou jsem celou dobu držel v ruce. Můj Boo Bear vařil večeři a pozoroval mě, jak jsem ztracen ve svých myšlenkách. Věděl, že poslední dobou nejsem sám sebou, ale čekal až budu připravený mu to říct. Do té doby na mě čekal, tak jako vždy.

"Neměl bys tolik pít." Promluvil do ticha a já aniž bych odpověděl, přešel ke dřezu a zbytek tekutiny do něho vylil. Pak jsem přešel k němu a pevně ho objal. Na nic se neptal, jen mi ho v tichosti opětoval. Nesnažil se vyptávat, co se děje. Tak trochu to možná i věděl, jen jsme to nikdy neříkali nahlas. Nebylo třeba, byli jsme na tom stejně. Sdíleli jsme spolu tenhle život a přicházeli spolu i takovéto horší části. Perfektně jsme si při tom rozuměli.

Byli jsme míněný pro sebe.

Vím, že ano. Byla to jedna z malá věci, ve kterou jsem poslední době věřil. Byl pro mě absolutně všechno, co jsem, kdy miloval. Udával mi směr, kudy jít a byl jako světlo v mé temnotě.

Až jednou zemřu, chci umřít s tím pocitem, že jsme byli šťastní. Oba dva. Jako staříci, kteří by chodili o holi a povídali se svými starými přáteli a vzpomínali jsme na to, že jsme kdysi byli slavní. Že jsme byli volní, všech nás pět a že jsme jednou našli cestu zpět k sobě.

Boo Bear mě políbil na tvář a tím mě vyrušil z nikdy nekončících myšlenek.

"Pojď." Pobídl mě a já ho následoval. S pečlivostí jsem pozoroval, jak s opatrností pokládá vinylovou desku do přehrávače. Usmíval jsem se nad jeho myšlenkovými pochody.

Vyzval mě k tanci a já bych si ani nedovolil ho odmítnout. Tančili jsme na příjemné tóny, jedné z těch písniček, které jsou v teplých barvách. Oranžové, žluté nebo třeba červené, prostě takové, která vás naplní dobrým pocitem a příjemně zahřeje u srdce. Koukali jsme na sebe a naše oči se vpíjeli do sebe. Tančili jsme po místnosti, jako kdyby jsme existovali jenom my dva a nebyl žádný zítřek.

Skladba dohrála a já Louiho vytáhl ven. Přímo do toho deště uprostřed letního večera. Smáli jsme se, jak naše oblečení vsakovalo déšť a zanechávalo nás úplně zmáčené. Snažil jsem se zapamatovat každý kousek téhle chvíle. I kdyby to byl jen detail, třeba i to, že naše večeře se právě nejspíše připalovala. V takovýchto momentech, jako bych na vše najednou zapomněl. Pak jsem ho políbil, aby moje vzpomínka byla v mé mysli ještě sladší.

"Jednou takhle budeme tančit na naši svatbě, H." Louiho slova se mi vryli do paměti a já se rozhodl věřit tomu, že jednou budeme volní.

Harry chce asi vyhořet, ale tak hlavně, že jsou šťastní ;). Love u all guys <3