My Little Prince L.S.

Let it all go

Tw!!
Harry POV:
Probudil mě zvonící telefon. Hlava mě neskutečně bolela a chvilku mi trvalo než jsem zaostřil na obrazovku svého telefonu. Divil jsem se, že po událostech, co se stali, byl bez poškození. Byla ještě noc a já neměl tušení, co by po mě někdo mohl chtít takhle pozdě.

"Harry Styles u telefonu." Řekl jsem chraplavým hlasem, jelikož mě neskutečně bolelo v krku.

"Znáte Louise Williama Tomlinsona?" Při vyslovení jeho celého jména se mi sevřela hruď. Věděl jsem, že je něco špatně.

"Ano, znám." Řekl jsem trochu rozklepaným hlasem. Začal jsem vstávat ze studené země a ignoroval bolest.

"Přejeďte prosím do nemocnice 7 Avenue Billhirgen street. Je ve vážném stavu po autonehodě." Řekla klidným a hlasem zatímco já si připadal, jako v nějaké noční můře. Hovor jsem rychle vypnul a dal do kapsy mokrých džínů. Rychle vzal klíčky od auta a nasedl. Jel jsem rychle, ale oči otevřené dokořán, upřené na silnici mi nedovolovali, udělat chybu. Minul jsem zaparkovaný trosek auta, který bývalo Louiho. Srdce mi zběsile tlouklo a v rukou pevné svíral volant. Byl jsem stále pod vlivem drog. Mohl jsem cítit, jak mi omamné látka stále putuje systémem a já to nesnášel. i tak, jsem, ale vyšiloval a paniku jsem cítil všude.

Zaparkoval jsem auto a ani se ho nesnažil zamknout. Vběhl jsem do nemocnice, kde jsem se srazil ještě se sestřičkou. Ta jakoby věděla koho hledám a táhla mě na opačný konec chodby, kde řekla abych počkal. Vyděšeně jsem se tahal za vlasy a snažil se uklidnit.

"Prosím, prosím, můžete mi něco říct. Je v pořádku?" Ptal jsem se frustrovaně, ale nikdo mi neodpovídal.

"Pane Stylesi je nám to moc líto, nedá se nic udělat. Můžete se s ním jít rozloučit." Řekl jeden z doktorů a mě jako kdyby ztmavl svět. Malátně jsem doklopýtal k lůžku, kde ležel bezvládně.

"Je- je mi to moc líto, Harry." Ztěžka vydechla já viděl jak se mu špatně dýchá. Všude kolem něho byla krev a mě se z toho dělalo mdlo. Jediné, co jsem však teď dokázal vnímat byl jeho obličej, který jsem teď možná viděl naposledy.

"Polib mě prosím." Prosil mě a já to udělal. Už jsem se ani nesnažil skrývat moje vzlyky. Louis se v bolesti usmál a pronesl slova, které se mi vryly do paměti.

"Miluju tě H."  Zašeptal než naposledy vydechl.

"Louis, Boo Bear..., ne prosím."

"Musí se něco dat dělat. Prosím." Klesl jsem na kolena a z rukou nepouštěl jeho ruku.

"Prosím." Brečel jsem. Na svých zádech jsem ucítil pár rukou a já v nich poznal Liama.

"Prosím udělejte někdo něco!" Křičel jsem v panice a koukal do jeho mrtvých očí, než je někdo zavřel.

"Harry pojď." Niallův hlas jsem slyšel v ozvěnách, vnímal jsem to, jak brečel i on. Byl taky zlomený. Připadal jsem si najednou jako v euforii. Nic už nebylo skutečné. Nic nemohlo být skutečné.

"Ne Boo Bear, prosím!" Vzlykal jsem dál. Jeho ruku jsem odmítal pustit, i když už v ní nebyl žádný cit. Vypadal klidně. Jako by spal. Nedokázal jsem si vůbec připustit, že už tu s námi není. A teď tu přede mnou leželo jeho bezvládné tělo a já s tím nic nemohl dělat.

Už nikdy neuslyším jeho hlas.

Už nikdy neuvidím jeho úsměv.

Už nikdy na mě nebude sarkastický.

Už nikdy neuslyším jeho smích.

Už ho nikdy neuvidím smutného.

Už ho nikdy neuvidím hrát fotbal.

Už nikdy ho neuslyším zpívat.

Už nikdy ho neuslyším hrát na klavír.

Už nikdy ho neuvidím dělat si ranní čaj.

Už nikdy neuvidím jeho oči.

Už nikdy ho neuslyším vyslovit moje jméno.

Už nikdy ho nebudu moci políbit.

Už nikdy nebudu moci být s ním.

Už nikdy.

Můj Boo Bear byl pryč. Vzali ho ode mě tak jako všechno, co mi ještě zbylo. Když mi včera zlomil srdce, nebylo to nic s porovnáním s tímhle.

Můj malý princ byl navždy pryč.