Další Weasley - Rok třetí [ROZEPSÁNO]

Kapitola třetí - Blízko sebe

Ani jsem nedýchala. Prudce jsem obrátila svůj pohled směrem k barevně osvětlenému hřišti před sebou a třeštila oči, aniž by to kdokoliv registroval. Poslouchala jsem konverzaci plynoucí vedle sebe jen na půl ucha. Věděla jsem, jak se teď musel tvářit taťka při pohledu na Luciuse Malfoye, Dracova otce, se kterým se před dvěma lety popral v knihkupectví na Příčné ulici. V tuto chvíli jsem s tím však nedokázala nic udělat. Potýkala jsem se v sobě s několika odlišnými pocity.

Nenávist ke zmiňovanému dlouhovlasému muži, tichá úcta k jeho blonďaté ženě, která se na seskupení uvnitř lóže tvářila stejně znechuceně jako každý člen čistokrevné kouzelnické rodiny a nervózní očekávání z bledého chlapce, který pohrdavě hleděl Potterovým směrem, a pak s neprostupným výrazem zamířil na neobsazené místo za mnou.

Slyšela jsem šustění kvalitní oblekové látky, jak si Draco za mnou sundaval své sako, které pak bezohledně přehodil přes opěradlo mé židle. Při tom pohybu se dlaní jedné ruky na krátkou chvíli dotkl mého ramene a já sebou neúmyslně cukla. Zaslechla jsem tiché zasmání, když si sedal na své místo a lehké zavrzání jeho židle. Nikdo našim místům prozatím nevěnoval pozornost, protože jeho rodiče se zatím vítali s ostatními, takže když jsem ve svých vlasech ucítila slabý dech, nebála jsem se cizích očí.

„Třeseš se." oznámil mi tak tichým hlasem a já si nervózně poposedla. Neměla jsem ani tušení, jak moje tělo reagovalo, protože jsem se soustředila pouze na svou zběsilou mysl. Teď jsem si začala uvědomovat husí kůži a lehký třes svých ramen a rukou. „Bojíš se výšek?" odmlčel se. „Nebo mě?"

Snažila jsem se ignorovat jeho blízkost a doufala, že se co nejrychleji vzdálí, abych se pokusila uklidnit svůj přerývavý dech. Každou chvíli se ke mně mohl otočit Charlie a poznat, že se děje něco divného.

Naštěstí už se vedle světlovlasého chlapce objevila jeho matka, a tak se začal chovat nenuceně a lhostejně, jak měl ve zvyku. Hlasitě jsem si oddechla, což skutečně přilákalo Charlieho pozornost. Otočil se ke mně a starostlivě se na mě zahleděl. Krátce spočinul očima na chlapci za mnou, a když si všiml černého saka přehozeného přes mojí židli, cuklo mu obočí, ale nijak nereagoval a znovu se zaměřil na mě.

„Jak to zvládáš, Frankie?" zeptal se tiše a já věděla, že ho Draco pozoruje. Cítila jsem jeho pohled i ve svých zádech. Jako odpověď jsem dokázala jenom přikývnout, tušila jsem, že můj hlas by z nervozity byl nepřirozeně vysoko.

Charlie ještě chvíli sledoval můj obličej, ale nakonec jsem ho polovičatým úsměvem zvládla přesvědčit. To už Ludo Pytloun, který tady nahoře komentoval hru, zahajoval za pomoci hlasového zesilovacího kouzla turnaj představením maskotů a tribuny vzápětí propukly v nadšený jásot. Všichni v lóži drželi jeden všechnohled a měli ho nasazený na očích, aby jim neunikl jediný moment.

Slyšela jsem akorát komentář, nedívala jsem se dolů nebo na hřiště. Věděla jsem, že Bulhaři měli za maskoty nádherné víly, které přilákaly svým zpěvem a tancem pozornost všech mužů v publiku a nebyla jsem si jistá, jak se cítím ohledně toho, že Draco Malfoy sedí přímo za mnou a já se nemohu otočit, abych zjistila, jak se tváří. Byl ovlivněn stejně jako ostatní? Postřehla jsem vedle sebe pohyb a zjistila, že se Potter postavil a stojí přímo u zábradlí.

Za sebou jsem zaslechla znechucené odfrknutí a všimla si Dracovy matky, jak zírá na stejnou scénu jako já. Skutečně se Harry Potter díky vystoupení omamných víl chystal skočit dolů?

To už ale hudba skončila a mužské obecenstvo se vytrhlo z transu. Hermiona stáhla slavného chlapce zpátky na sedadlo a Ron si strhával jetelové lístky z čepice. Otočila jsem se na Draca a nedbala zvědavého pohledu jeho matky.