Till The End Of The Line /L.S./

V. frightened green eyes

Další den se Louis vrátil poněkud brzo k večeru domů. Za dnešek se nic neudálo, zásilka do doků stále nepřišla, takže se většinou jen poflakovali po dvoře. Nebyl unavený, ale to se chystal změnit.

Už pár dnů abstinoval, proto se momentálně chystal do East Townu. Potřeboval se nějak odreagovat a zapomenout na to kudrnaté pískle. Alespoň na chvíli.

Věděl, že se od něj takhle distancovat nevydrží dlouho. Moc dobře to věděl, ale odmítal si to připustit. On nebyl pro Harryho ten pravý. Byl svým způsobem kriminálník, Harry se k nim dostal jen proto, aby přežil. Harry byl nevinný a čistý jak lilie, kdežto Louis měl na rukou krev mnoha lidí. Ale tenhle život, který vedl, mu zajistil nekonečná přátelství, spoustu peněz a hlavně měl kde bydlet a co jíst. Byl Liamovi a i Harrymu otcovi vděčný, že ho k sobě vzali.

Louis vyšel z bytu, zamkl a doufal, že nepotká nikoho na chodbě. Vzduch byl naštěstí čistý a proto se mohl bez problémů vydat na nadzemku, kterou měl v plánu se do East Townu dopravit.

Když tam byl, zamířil ke známému domu, který se na první pohled jevil jako zcela obyčejný. Opak byl samozřejmě pravdou, dům neměl nějaký neonový nápis, logicky. Byl to tajný bar pro muže, kteří raději vyhledávají společnost jiných mužů, než žen. Louis měl jediné štěstí, že měl postavení takové, jaké měl, protože jinak by se už dávno za svou orientaci houpal na oprátce.

Ten gaybar nebyl nic moc, těm klukům tam bylo nejvíce pětadvacet. Většinou to byli sirotci, nebo kluci, kteří měli rodiče ve vězeních a zkrátka se nějak museli živit a tohle se pro ně jevilo jako přijatelné. Nejmladším tam bylo patnáct, ovšem s těmi Louis nikdy nespal, měl nějaké morální hranice.

Vešel do lokálu, který byl jemně nasvícen světly, černá podlaha a rudé stěny. Byly tam i tyče, u kterých se pár těch mužů kroutilo, dále bar a gauče se stolky. Schody nahoru, kde byly pokoje pro nějakou tu jednorázovku.

Ihned zabloudil k baru a sedl si na stoličku. Barman mu nalil jeho obvyklou whiskey a Louis se začal rozhlížet po lokále, přemýšlejíc, jestli se dneska vůbec s někým vyspí, nebo si jen nechá udělat dobře pusou.

,,Těžký den?" zeptal se barman. Louis přikývl. Neměl moc náladu na povídání.

Měl radost, že mu jeho jemné výhružky vycházejí. Ti kluci, se kterými spal, tak se na něj neodvážili promluvit. Věděl, že jeho přítomnost zaregistrovali, ale nešli za ním. Cítil na sobě intenzivní pohled toho blonďáka, kterého měl minule, ale on dělal, že ho nevidí. Prostě podruhé to nepůjde.

Bruneta ale po chvíli zaujala známá tvář, která seděla v rohu na jednom gauči. Chlapec nepřítomně koukal na obsah svojí sklenice, ze které si následně upil a zakřenil se nad chutí. Louis se zamračil a vydal se za ním.

,,Co tu děláš?" zeptal se ho a Harry k němu vzhlédl. Jen pokrčil rameny.

Louis si vedle něj sedl a vzal mu z rukou sklenici s alkoholem.

,,Hele-" ,,Je ti sedmnáct, klidni se. Navíc jsem viděl, jak se křeníš, když to piješ, takže nedělej, že ti to chutná," odbyl ho Louis. ,,A teď vyklop, co tu děláš,"

Harry se nadechl, zaháněl slzy. ,,Nemám kde bydlet,"

,,Cože?"

,,Přišel jsem domů a ten byt.. byl vypálenej. Všechno shořelo, jsem bezdomovec," vysvětlil mu Harry a utřel si hřbetem ruky slzu.

,,A proto si se sem šel opít? Jak o tomhle místě vůbec víš?" koukl na něj Louis podezíravě a naznačil barmanovi, ať tomu pískleti přinese skleničku vody.