Till The End Of The Line /L.S./

VII. "no one will hurt you anymore"

Ráno proběhlo v tichosti. Harry se vzbudil dřív než Louis, tudíž se rozhodl, že jim oboum připraví snídani. Doufal, že se na něj brunet už nezlobí.

Nejdřív zavítal do koupelny, kde se umyl. Měl v plánu si na sebe vzít oblečení ze včerejška, protože moc možností neměl, ovšem teď se ještě rozhodl zůstat jen v Louiho tričku a trenkách. Momentálně neměl prostě nic, jen těch pár korun, které si vzal včera s sebou do baru, z nichž část utratil za to hnusné pití, které mu Louis následně sebral a pak skončilo na podlaze, kvůli nečekanému útoku Frickových lidí.

Kudrnatý se vykopal z myšlenek a opustil koupelnu. Šel k lednici, kterou otevřel a nestačil se divit nad jejím obsahem. Pár piv, jinak skoro žádné jídlo. Vzadu objevil tři vajíčka, což bylo jediné, z čeho by se dala udělat snídaně. Doufal, že nejsou zkažená.

Po pár minutách se z pokoje vyhrabal i Louis a rozespalým pohledem koukal na chlapce, který stál v jeho tričku, které mu bylo trošku větší, a jen ve spodním prádle u linky a něco kuchtil. Byl ještě rozcuchaný a Louis měl nutkání za nim přijít a obejmout ho. Věděl, že včera na něj zbytečně vyjel. Jen se zeptal, nevěděl co se mu v minulosti stalo.

Ale téma rodina pro něj zkrátka bylo až moc silné téma.

,,Dobré ráno," zachraptěl Louis, když na něj přestal koukat a zasmál, jelikož se kudrnáček u plotny lekl.

,,Dobré," zamumlal Harry. Nevěděl, jak se před ním chovat. Možná se ho i trošku bál.

,,Co to vaříš?" zeptal se Louis a nakoukl mu přes rameno.

,,To co jsem našel v lednici," řekl opět potichu Harry. ,,Tři vajíčka,"

,,Jo, asi bych možná měl jet nakoupit," zasmál se Louis a poškrábal na zátylku, díky čemuž se Harry lekl a málem na sebe překlopil horkou pánev.

Louis se překvapeně koukal na jeho reakci a ihned kontroloval, jestli se kudrnatý nepopálil. ,,Co blbneš, Harry?"

Ten se na něj jen omluvně koukal.

Louis se zamyslel; bojí se ho snad po tom, co na něj včera vyjel? Nebo se ho bojí už déle?

,,Ty se mě bojíš?"

Harry se trhaně nadechl a vypl sporák, aby mohl nandat vajíčka na talíř, kde už měl připravené krajíčky chleba, načež to odnesl na stůl.

Louis za ním jen zmateně koukal, ale sedl si ke svému talíři naproti Harrymu.

Harrymu se honily hlavou rozházené myšlenky. Bylo mu líto, jak na něj byl brunet včera nepříjemný a taky se mu vracely vzpomínky, které nenáviděl. Výstřely, které ho připravily o rodinu. Následně ho rok drželi ve sklepě, kde ho mlátili, protože si mysleli, že ví otcovy plány proti nim. Bylo mu teprve čtrnáct, když mu zabili rodinu, zneužívali ho a drželi ho v zajetí , patnáct, když se dostal z toho sklepa. Už nechtěl nic podobného zažívat, přál si někoho, kdo by ho v noci držel a vždycky ho probudil z nočních můr, které se mu zdály docela často.

Koukl uslzenýma očima na Louiho, načež zjistil, že na něj už asi dobrých pět minut mluvil.

,,Harry, co se děje?" vstal a dřepl si vedle něj. Nemálo ho tento Harryho zásek vylekal.

,,Bojím se," zašeptal.

,,Harry, omlouvám se, neměl jsem včera na tebe tak vyjet. Je mi to líto," omlouval se mu rychle Louis a odvážil se vzít chlapcovy klepající se ruce do svých. Byly studené.

Harry na něj jen koukl a kývl. Louis na něj teď koukal tím nejlaskavějším pohledem, který u něj za těch pár dní dokázal spatřit. Vždycky byly jeho modré oči ledové a chladné. Teď byly plné laskavosti, strachu a ještě jedna emoce se v nich mihla.

,,Bojím se, že mi znovu ublíží," zašeptal Harry tak tiše, že to Louis sotva postřehl.

Louis polkl. Až teprve teď viděl, jak je ten kluk vnitřně zlomený, stále vyděšený. Však byl ještě dítě, když přišel násilím o rodinu, když ho drželi ve sklepě.

,,Už ti nikdo neublíží, pískle," zašeptal Louis a prostě si vtáhl Harryho do náruče. Harry jeho náruč přijal. Po dlouhé době se cítil v bezpečí. ,,Ochráním tě, slibuju," zamumlal Louis a dál Harryho objímal.

Nebylo možné se od tohoto chlapce držet dál.

***

,,Zůstal jsem tu přes noc a přesvědčil jsem se, že ti Frickovi lidi opravdu hledali Harryho. Zároveň pár z nich viděli tebe, Louisi, jak tam chodíš," spustil ihned Liam, sotva Harry s Louisem vešli do jeho kanceláře.

,,Takže.. co bude dál?" zeptal se Louis, když se posadil a Harry zaplul ihned po jeho boku.

,,V každém případě musíme chránit Harryho," rozhodl Liam, načež Louis přikývl a jemně pohladil Harryho po ruce, kterou měl svěšenou podél těla. Chlapci se ihned v břiše rozbouchl ohňostroj motýlků. ,,Dokud se situace neuklidní,"

,,Ona byla někdy klidná?" zeptal se Louis, díky čemu se na něj Liam podíval svým "zmlkni" pohledem a něco si odškrtl na papíru.

,,Jak se cítíš, Harry?" zeptal se zamlklého chlapce, který se na něj koukl.

,,V pořádku," řekl okamžitě.

,,Dobře," přikývl Liam. Myslel si své, ale Harry vypadal, že se díky Louisovi cítí v bezpečí a v pohodě.

,,Takže vám dvoum bych tedy doporučoval zvýšenou opatrnost, hlavně Harrymu," ukončil to Liam a pokynul Edwardovi, aby došel pro zbytek lidí.

Harry se podíval na Louise, který mu pohled opětoval. Pusou mu naznačil slovo "pískle" , nad čímž se kudrnatý jen stydlivě pousmál.

,,Hele, co mezi vámi dvěma je?" zeptal se Niall, když vešel do místnosti a celou tuhle scénu viděl.

,,Nic, zmlkni," umlčel ho ihned Louis.

,,Fajn takže," odkašlal si Liam, aby potencionální hádku těch dvou včas zarazil. ,,Dneska jen stručně. Frickova rodina hledá Harryho, proto my budeme dělat co nejvíce proto, aby se mu nic nestalo. Jasné?" prohlásil Liam a všichni poslušně přikývli. Harry chtěl něco namítnout, ale rozhodl se počkat až tohle skončí. ,,Ta zásilka do doků by měla přijít asi tak za měsíc. Chci, aby ji přebral Louis, Niall, Zayn a vezmete s sebou Harryho,"

Jmenovaní kývli, až na Harryho.

Harry tu schůzi ani pak už nevnímal. Vnímal jen ruku bruneta, která se opět jemně otřela o tu jeho. Nechápal, co se Louisem najednou děje, ovšem ta změna se mu líbila.

Louis to taky nechápal. Najednou měl potřebu toho chlapce chránit. Došla mu skutečnost, že včera mohl zemřít, navíc je stále v nebezpečí. Ráno se mu tam málem složil, věděl, že on potřebuje někoho, kdo by ho podržel.

Když se konečně probrali ze svého zamyšlení, v místnosti už byli jen oni dva. I Liam odešel, evidentně na jídlo. Jejich ruce se bez jejich vědomí spojily, měli propletené prsty.

,,Nedovolím nikomu, aby ti ublížil," řekl pevně Louis, když se podíval do chlapcových zelených očí, ve kterých byl stále vidět strach, ovšem teď v nich byla vidět i důvěra a vděk, který k tomuto muži cítil.

.

.

.

Hello , hello!

Vítám Vás u další kapitoly.. druhé tohoto týdne, hehe :33 jak se Vám líbila?

Od soboty do čtvrtka budu mimo, takže bych to možná viděla na kapitolu ještě v pátek, navíc mám teď dost kapitol předepsaných.. takže.. proč to takhle neudělat, že?

Děkuju moc za podporu, votes, komentáře. Jste skvělý , úžasný, nejlepší, Mockrát děkuju <33

No a.. my se tedy uvidíme v pátek :33
Zatím ahoj,
Michelle. xx