Till The End Of The Line /L.S./

XV. together again

Harry byl opět s Niallem na nádraží koukat se, zda se Louis už nevrátil. Od posledního dopisu, co od Louise přišel uplynuly tři další měsíce a jak Niall, tak Liam si mysleli, že je Louis mrtvý. Snažili se to nějak šetrně vysvětlit Harrymu, že ta možnost tu je, proto tak dlouho nenapsal, ovšem Harry odmítal poslouchat. Věřil, že se Louis vrátí.

,,Hazz, tak co.. vidíš ho někde?" zeptal se Niall a položil chlapci ruku na rameno. Věděl, že tohle čekání bude opět zbytečné.

,,Ne.. ale přijede, dneska určitě přijede," odpověděl Harry s úsměvem. Jak Niall, tak Liam si začínal myslet, že kudrnatý už začíná šílet.

Niall koukal na Harryho a jeho natěšený výraz, když skenoval nádraží. Niall prosil všechny svaté, aby měl Harry pravdu a opravdu se už Louis vrátil. Nebyl si jistý, jak dlouho ještě takto dokáže Harry fungovat. Jak takto dokážou všichni fungovat.

Ovšem to, co Niall nečekal bylo, že přijel vlak, úplně stejný, který Louise odvážel tam. Jak Harry, tak Niall na to koukali jako na zázrak.

,,Nialle, co když-" začal se ptát Harry, ale v tom byla jeho otázka přerušena tím, co viděl. Z vlaku vyšel voják, který podpíral.. Louise.

,,Lou!" vykřikli oba najednou a Harry se rozeběhl k brunetovi.

Louis se koukal po nádraží, jako kdyby tušil, že tam bude Harry čekat. A měl pravdu, najednou se jeho kudrnáček zjevil před ním.

,,Harry," vyšeptl. Chvilku si jen koukali do očí, nevěřili, že je to pravda. Že toho druhého opět vidí.

,,Ty ses mi vrátil," smrkl Harry a Louis ho opatrně objal.

,,Vrátil, jsem u tebe, Harry," potvrdil Louis a cítil, jak ho Harry taky obejmul.

Louis zvedl hlavu k tomu vojákovi, který ho sem přivedl. ,,Tak ahoj, Wille. Díky, žes byl se mnou,"

,,Nemáš za co, Louisi," usmál se na něj Will a odešel.

,,Kdo to byl?" koukal na toho chlápka nedůvěřivě Harry.

,,Will. Byl se mnou, když mě střelili. Proto jsem se taky vrátil takhle brzo domů. Tři měsíce jsem se dával do kupy a pak mě poslali zpátky, protože jsem prý už k ničemu," usmál se Louis. I když ta rána bolela, alespoň už byl doma.

,,Tebe.. střelili?" spustily se Harrymu další slzy.

,,Jo, ale jsem v pořádku, ano lásko? Vše je dobré, jsem u tebe," šeptal mladšímu a nakonec ho políbil. Po tak dlouhé době ho konečně mohl políbit. Když ho střelili, tak už ani nedoufal, že by se tohohle kdy dožil. Ale teď je tady, drží svého chlapce a líbá ho. Byl nejšťastnější na světě.

Koutkem oka uviděl, jak na nástupišti stojí Sophie s malým Charliem. Věděl, že by za nimi měl jít a říct jim, co se Stanovi stalo, ale.. nenašel sílu.

***

Byl to měsíc, co už byl Louis doma.

Špatně spal, měl noční můry o válce a nebo sny o tom, jak Stan zemřel. Byl nevyspalý, navíc mu v posledních dnech začalo být špatně. Rána ho stále bolela, ale on se snažil nedat před Harrym nic najevo. Nechtěl mu kazit radost, nechtěl, aby se kudrnáček trápil, protože momentálně celý zářil štěstím.

,,Dobré ráno, lásko," vyskuhral ze sebe Louis, když se dobelhal do kuchyně, kde Harry momentálně vařil snídani. Louis se s námahou posadil na židli, snažíc se neomdlet. Bylo mu strašně špatně, vlasy měl slepené potem kvůli horečce a byla mu nehorázná zima.