Till The End Of The Line /L.S./

XII. "you promised!"

Louis celou noc nespal. Čekal na telefonát o tom, jak Harry dopadl. Ten skutečně přišel, okolo půlnoci doktor Louimu volal, že Harryho zachránili, že dostal novou krev a že dokonce bude moct i chodit.
Louisovi se po tomto nevýslovně ulevilo, ptal se, jestli bude moct Harryho odvézt domů, načež mu bylo řečeno, že nejdříve kolem osmé večer.

Proto teď byl Louis v garážích a čekal, až mu Henry dá nějaké auto.

,,Tady ho máš.. a prosím, ať zas není od krve, nešlo to vůbec vyčistit," neodpustil si poznámku.

,,Zmlkni, Henry," zasyčel na něj Louis. ,,Málem zemřel, opovaž se tohle před ním říct," propaloval Henryho pohledem, který musel uznat, že z něj šel strach.

,,Omlouvám se," zamumlal a sklopil pohled.

Louis si jen odfrkl, nasedl do vozu a bez rozloučení odjel.

Po deseti minutách dojel k domu, kde bydlel doktor. Zaparkoval a zaklepal na dveře.

Ty mu otevřela nejspíše doktorova manželka s malým chlapcem v náručí. ,,Přejete si?"

,,Dobrý večer, jdu za vaším manželem," řekl ihned Louis.

,,Loui!" vykřikl ten malý chlapec, načež se na něj modrooký překvapivě podíval.

,,Vy jste tu pro Harryho? Tak to pojďte dál," uvolnila mu cestu. Louis nechápal. Jak znal ten kluk jeho jméno? Louis šel známou cestou k ordinaci.

,,Hazz," vydechl, když viděl svého chlapce, jak sedí na lůžku a čte nějakou knihu. Když slyšel Louiho hlas, vzhlédl k němu. ,,Jsi v pořádku," přešel k němu a objal ho. Harry mu objetí slabě opětoval a Louis postřehl ten jemně vyčítavý pohled.

,,Louisi, potřeboval bych s tebou mluvit," ozval se ode dveří doktor. Louis nespokojeně zamručel, ale i tak se od Harryho odtáhl a přešel k doktorovi.

,,Harrymu jsem musel dát silnou dávku na uklidnění," zašeptal doktor, když odvedl Louise do dostatečné vzdálenosti.

,,Proč?"

,,Jakmile si odjel, začal vyvádět. Měl až panickou hrůzu z bolesti a z toho, že jsi odjel. Byl úplně mimo," řekl doktor a Louis se otočil na tu svou hromádku neštěstí, za kterou momentálně přiběhl nejspíše doktorův syn.

,,On je trošku citlivější na bolest," přiznal Louis a stále koukal na Harryho, který si malého chlapce vysadil do náruče a posadil si ho na zdravou nohu. Doktorova manželka na to s milým úsměvem koukala a Louis se též musel pousmát.

,,Jen ti říkám, že mu může být ještě trošku zle. Každopádně tady máš něco, co by mu mělo ulevit od bolesti, ty teď budou na denním pořádku. Nohu se mi sice povedlo zachránit, ovšem bude trvat dlouho, než se uzdraví," obeznámil Louiho s Harryho stavem a podal mu skleněnou lahvičku s nějakými tabletkami.

,,Dobře.. a děkuju mockrát," koukl se na doktora Louis a věnoval mu chlapské objetí, než se vydal k Harrymu.

,,Hazz, pojedeme domů, co ty na to?" promluvil na něj jemně a dřepl si před Harryho.

,,Dobře," kývl. ,,Tak ahoj, Gregory, byl si moc fajn společník," pohladil Harry ještě toho malého kluka po vlasech a sesadil ho na zem.

,,Ty taky, Harry," usmál se na něj a odběhl za svou matkou. Louis se musel usmívat. I přes to, že neměl rád děti, dokázal si představit, že by s Harrym maximálně jedno vychovávali. Věděl, že je to legálně nemožné, ovšem kdy on udělal v posledních deseti letech něco legálního, že? Nemyslel na to, že by nějaké dítě vyloženě ukradl, zase takové nemorální hovado není, ale Liam má určitě nějaké kontakty. Louis se vyhrabal z myšlenek, pomohl Harrymu vstát, rozloučili se s doktorem a jeho rodinou, načež se oba dva odebrali autem do Louisova bytu.

***

Harry byl celou tu dobu zamlklý. S Louisem nepromluvil a když ho chtěl obejmout, on se odtáhl. Louise to začalo štvát. Nechápal, co se Harrymu stalo, nebo co on udělal.

,,Harry, můžeš mi říct, co ti je?" zeptal se u večeře frustrovaně Louis. Ukotvil na Harrym tvrdý pohled, nutil ho tak se mu koukat do očí.

Harry se trhaně nadechl. Ten pohled se mu nelíbil.

,,Slíbils mi, že už mě nikdo neublíží," zašeptal potichu Harry a přes slzy mu koukal do očí. ,,Že už jsem v bezpečí,"

Louis na něj jen koukal. Tak tohle bylo to, co Harryho celou dobu trápilo?

,,Harry, tohle se nedá slíbit,"

,,Ale tys mi to slíbil!" vykřikl mladší. ,,Slíbils mi, že mě ochráníš! Že jsem v bezpečí! Tak proč mám teď prostřelenou nohu, která zkurveně bolí?!"

Louis nikdy neslyšel Harryho mluvit sprostě, nebo křičet.

,,Harry, poslouchej mě," řekl s ledovým klidem Louis. ,,Je mi líto, že tě ten kretén střelil, dobře? Opravdu je mi to líto a nevíš, jak jsem se o tebe bál. Celou cestu tam jsem tě nutil mluvit, aby si mi neupadl do bezvědomí, celou noc jsem nespal, jen proto, kdyby doktor náhodou volal. Kdyby mě odtama neposlali domů, tak jsem s tebou celou dobu. A o to víc bolí, když jsi teď na mě hnusnej a vybíjíš si svoje mindráky na mě,"

,,Lou, já-" ,,Ne, Harry. Já vím, jsem idiot, že jsem ti něco takového vůbec slíbil, ovšem i ty sám musíš vědět, že tohle se slíbit nedá. Já nejsem Bůh.. nebo co tam nahoře vlastně je, abych tohle dokázal dodržet. Ale nemusíš se bát, noha se ti spraví," nenechal ho domluvit brunet a vstal, aby umyl nádobí.

,,Omlouvám se," zamumlal Harry. Tohle nechtěl. Nechtěl Louiho naštvat, ale sám v sobě cítil vztek, ani nevěděl proč. Nechápal sám sebe, byl tak moc zmatený po tom všem, co se mu stalo. Někdy měl pocit, že to ani není on.

Louis mu jen věnoval smutný pohled a odešel do chodby, načež se vrátil se skleněnou lahvičkou s nějakými prášky. Jeden si vyklepl na ruku, natočil do skleničky vodu a podal oboje Harrymu.

,,Co to je?" vzhlédl k němu kudrnatý, slzy mu kanuly po tváři.

,,Prášky na bolest," odpověděl prostě Louis a čekal, až ho Harry zapije. ,,Tu skleničku dávám kdyžtak sem, ale máš brát maximálně dva denně," řekl ještě starší a skleničku s prášky odložil na kraj kuchyňské linky.

,,Lou, omlouvám se," vzlykl kudrnatý a s námahou vstal. Chtěl Louiho obejmout, ovšem ten se mu vyhl a zamířil do ložnice. Harry se opíral o kuchyňskou linku a koukal, co Louis dělá. Ten vynesl z ložnice jednu deku a polštář.

,,Lou, tohle jsem nechtěl," snažil se to chlapec nějak zachránit. Nechtěl spát sám, bál se.

,,Budeš spát v ložnici a já tady. Nechci riskovat, že tě v noci omylem kopnu do té nohy a znovu ti spustím krvácení," vysvětlil Louis, ignorujíc chlapcovy vzlyky. Dneska bude lepší, když budou spát každý odděleně. Alespoň si srovnají myšlenky.

,,Nekopneš, Lou. Prosím, já nechci spát sám,"

,,Bude to tak lepší, Harry. Alespoň si každý urovnáme myšlenky," mluvil na něj jemně Louis, mezitím co si rozestýlal gauč, na kterém v jejich začátcích spal Harry.

Louis pak pomohl Harrymu do sprchy, načež Harry sám odpajdal do ložnice. Bylo mu neskutečně úzko z představy, že bude spát sám. A taky se bál, že ho Louis opustí.

Harry zalehl do postele a přikryl se dekou, která voněla, jako Louis. Celou noc proplakal.

A Louis, v kuchyni na gauči, vlastně také.

.

.

.

Zdravím! 

Vítám Vás u další kapitoly mafia srandy, Jak se Vám líbila? :33 začali se nám hádat hehe, jak myslíte, že to bude pokračovat? 

Pomalu se nám to blíží ke konci, ten příběh už mám dopsaný, takže už nám zbývají nějaké tři kapitoly do konce :(

Každopádně moc moc děkuju za Vaši podporu, jste skvělý <33 tak zatím ahoj,
Michelle. xx