Till The End Of The Line /L.S./

IX. everything will be alright

Harry se probudil s tím, že cítil, jak za ním leží Louis a má kolem něho obmotané ruce, z jeho těla sálalo příjemné teplo. Tak nějak si pamatoval vše ze včerejší noci, takže se ani nevyděsil, když kolem sebe cítil něčí paže. Věděl, že je to Louis, ale i tak otočil hlavu a jeho zelené oči se překvapivě setkaly s těmi modrými.

,,Dobré ráno," popřál Louis chlapci, který zrudl, ale trošku se pousmál.

,,Dobré," oplatil mu a měl nutkání ho políbit, ovšem včas se zarazil. ,,Už je ti líp?"

Harry jen kývl. Přes den je vše v pohodě, v noci to bývá nejhorší. Ty myšlenky, vzpomínky na něj padnou ve chvíli, kdy zavře oči. Bezmoc, strach, bolest.

,,Omlouvám se.. a děkuju," zamumlal po chvilce koukání se do modrých očí Harry.

,,Za co?" koukl na něj nechápavě Louis a stále měl svou ruku položenou na Harryho propadlém bříšku. Musel zesílit.

,,Za to, že jsem tě včera vyrušil tím svým.. záchvatem. Omlouvám se, ale já tohle neovlivním," řekl Harry přes slzy a chytl Louiho ruku na svém břiše. Bál se, že ho vyhodí.

,,Pískle, nezlobím se na tebe, proboha. Několikrát jsem ti slíbil, že tě ochráním a to taky splním. Nikdo na tebe už ani nesáhne," řekl pevně Louis a utřel chlapci slzy, které jistě byly plné psychické bolesti. ,,Víš co, zavolám Liamovi, že si dneska bereme volno, dobře? Potřebuješ si odpočinout a mě by den volna taky neuškodil," navrhl mu Louis, načež Harry kývl na souhlas.

Louis vstal, odešel do chodby, kde měl telefon. Harry jen slyšel tlumené mluvení a zabořil si obličej do jednoho z Louisových polštářů. Bezpečí.

,,Tak, co chceš dneska dělat?" uslyšel Harry ode dveří Louiho hlas, ale nenamáhal se otevřít oči. ,,Liamovi jsem vše vysvětlil, dneska si bez nás nějak poradí," dodal brunet a lehl si zpět k Harrymu.

,,Je mi to jedno," pokrčil rameny Harry a konečně otevřel oči. Louis byl jen ve spodním prádle, vlasy rozcuchané a na jeho tváři se vyjímalo jemné strniště. ,,Asi bych chtěl být tady," zašeptal Harry. Nechtělo se mu chodit ven, jelikož měl pocit, že by to pro něj bylo jako sebevražda.

,,Dobře," kývl Louis. Měl nutkání Harryho stále nějak objímat, podvědomě i tušil, že by to tomu pískleti nevadilo, ovšem stále musel přemýšlet nad tím, co všechno si protrpěl. Leželo mu to v hlavě jako kámen. Chtěl se Harryho zeptat, co všechno si prožil, ale nevěděl, zda je vhodné se ho na to jen tak zeptat a otevírat mu staré rány.
Jenže dle jeho nočního záchvatu se zdálo, že to celé dusí v sobě, takže se mu ty rány ani nezacelily.

,,Harry, jak se cítíš?" zeptal se ho nakonec a kudrnatý na něj nechápavě koukl.

,,Jak to myslíš?"

,,Prostě.. po tom všem, co se ti stalo,"

Harry na něj jen koukal, nevěděl, zda je připravený o tom všem mluvit. Nikdy se nikomu nesvěřil, neměl komu. Celé trauma se snažil překonat sám, ovšem nešlo to.

,,Já ani nevím," začal Harry mnul si svoje prsty v klíně. ,,Je hrozně divný se nad tím vším zamyslet a uvědomit si, že se to celý fakt stalo. Že rok mě bili, dávali mi najíst a napít jednou denně.. že mě několikrát.." na konci se mu zlomil hlas a on pevně zavřel oči, aby zahnal slzy. ,,Několikrát.. z-znásilnili,"

Louis trpělivě poslouchal a chytl Harryho za ruku. Ten ho chytl obouma a mačkal ji docela silou.

,,Nic se neděje, Harry. Už je to dobrý," přitáhl si Louis vyděšeného chlapce do náručí, který mu plakal do hrudi. ,,Už jsi v bezpečí," uklidňoval ho Louis.

Harry se krčil u Louise v náručí, snažil se nějak uklidnit, ale nešlo to. Zároveň cítil jakousi úlevu, že už to v sobě nemusí dusit. Že má Louiho, se kterým by to celé mohl zvládnout.

,,Děkuju, Lou," vzlykl po chvilce Harry a uslzenýma očima koukl na bruneta.

,,Nemáš za co," usmál se na něj Louis a skenoval očima Harryho rty.

Políbil ho. Prostě ho políbil. Nevěděl, zda to Harryho psychickému rozpoložení pomůže, ale doufal, že ano. Jen byl svými rty natisklý na těch Harryho a vyčkával. Byl to Harry, který polibek prohloubil. Začal Louise skoro až zoufale líbat.
Chtěl se zbavit toho pocitu, že ho někdo znásilnil a nahradit ho tím, že s ním měl někdo sex opravdu z lásky. Chtěl ten pocit zoufalství nahradit, zbavit se ho.

Povalil Louiho pod sebe a sedl si přímo na jeho rozkrok, o který se začal otírat. Louis byl v jakémsi oparu. Opile mu polibky oplácel, cítil, jak mu neustálé tření dělá dobře, ale naštěstí, se pak do popředí dostávala ta racionální část jeho myšlení a od Harryho se odtrhl.

,,Harry, počkej," zastavil ho udýchaně a sedl si i s Harrym. ,,Co tě to popadlo?"

Harry se prudce nadechl a z očí se mu spustily další slzy. ,,J-já nevím. Nevím, j-já chtěl na-na to celý zapomenout,"

,,Nebylo by to dobře, Hazz. Jsi zmatený, rozrušený, litoval bys toho," hladil ho opatrně po zádech.

Harry s výdechem položil svou hlavu na brunetovu hruď a zavřel oči. Louis měl pravdu. Je zmatený, rozrušený, ovšem nebyl si jistý, jestli by toho litoval. Ale co Louis? Litoval by toho on? ,,Litoval bys toho ty?"

Louis se nadechl, mírně zaskočen otázkou. ,,Teď možná ano, Harry. Protože bych věděl, proč bys to chtěl. A kdybych povolil, vyčítal bych si to, protože by to bylo, jako kdybych tě zneužil. Ale pokud k tomu někdy mezi námi dojde, tak by to mělo být za jiných okolností. Až ti bude dobře, až si budeš jistý,"

Harryho ta odpověď neskutečně potěšila. Těšilo ho, že k němu brunet začal jevit známky i vyšší náklonosti. Že mu teď nepřímo řekl, že by byl schopen opětovat jeho city.

,,Takže ty chceš tohle.. celý někdy v budoucnu posunout dál?" zeptal se Harry, malá naděje zněla v jeho hlase.

,,Až si oba všechno srovnáme v hlavě," kývl Louis. ,,Už je to nějaká doba, co jsem tohle všechno cítil, musím si vše srovnat. A ty taky. Nechci ti ublížit, víš?"

Harry Louiho silně objal. Konečně našel někoho, kdo ho bude držet, když bude padat.

,,Mám tě rád, pískle moje," řekl Louis. Harry se málem rozplakal štěstím. Už není jen pískle. Už je jeho pískle.

,,Můžu tě políbit?" zvedl Harry svoje oči a Louis se usmál.

,,Tím bychom mohli začít," zasmál se a natiskl se na Harryho měkké polštářky.

Všechno bude dobrý.

Bude.

.

.

.

Hello , hello!

Vítám Vás u další kapitoly mafia srandy , hehe :33 jak se líbila? 

Noo.. jak se máte? Já jsem úspěšně přežila lyžák, ten jejich test jsem zandala na první dobrou, tudíž mám osvědčení k maturitě... ještě mi zbývají čtyři :DD 

Takže tedy tak.. děkuji moc za podporu, jste skvělý <33 a my se uvidíme snad opět co nejdříve. Zatím tedy ahoj,
Michelle. xx