𝑇ℎ𝑒 𝑂𝑛𝑒 𝐾𝑖𝑛𝑔𝑑𝑜𝑚 ˡᵃʳʳʸ•ᶻⁱᵃᵐ

-1-

Zayn

„Král si vás žádá princi Maliku." Upozornil mě sluha. „Jistě." Odvětil jsem.

Odsunul jsem se od svého dřevěného stolu a vyrazil jsem za sluhou.

„No konečně." Zabručel Louis. Nebo spíše pan král.
Sluha za mnou zavřel dveře a já byl ho nucen poslouchat.

Na krále se nehodil. Je jako přerostlé dítě.

Furt mrčí, nemá ani jeden rozumný názor a pořád by jen jedl nebo spal.

Co s takovým mužem a na to hůř s králem.

Jeho matka měla jen ho. Takže nikdo jiný nezbyl. Já bych jich měl radši víc, aby bylo potom z čeho vybírat. Bohužel Louis je mnou přímo znechucený v tomto ohledu.

V historii tohoto království je toho mnoho jinak než u jiných.

Například díky tomu že jsme na ostrově daleko od jiné pevniny jsme si svá pravidla nastavovaly samy.

Když na trůn nastoupil první homosexuální král, nechal zavést manželství pro všechny. Následně si vzal svého milence. Později se díky tomu zjistilo, že i muži mohou otěhotnět.

No, ale to samozřejmě neznamená, že každý tady je homosexuál. Rodiče od mého muže například nebyli.

„Přišel jsem hned co jsi mě dal zavolat." Odpověděl jsem.

„Hmm. Potřebuju s něčím pomoct a ty jako můj muž mi musíš pomoc." Rozkázal mi.

Vzhledem k tomu, že spolu nemáme dobré vztahy jsem se rozhodl je zlepšit.
A tak jsem dělal vše o co mě požádal i když to byly výhradně královské povinnosti.

Proto nemohl k tomuto zaměstnat někoho jiného. Jen sebe či někoho kdo tomu rozumí a má na srdci výhradně blaho království.

Jakmile jsem dodělal o co mě král požádal vydal jsem se do své komnaty.

Jak jinak než oddělená komnata.

„Pane?" Zaklepal na dveře sluha.

„Dále." Pokynul jsem a sluha se dovnitř vřítil.

„Pane je tu váš osobní pomocník." Tento sluha je tu zřejmě nový, jinak by věděl jak se má správně chovat.

„Učili tě co máš dělat v přítomnosti někoho z královské rodiny?" Zeptal jsem se.

„Teprve jsem začal pane." Vhrkl mladík a přitom se snažil z bot setřást stéblo slámy.

„Jestli za mnou ještě jednou přijdeš v tomto stavu nechám tě vyhodit." Udělal jsem chvíli pauzu aby si to uvědomil.

„Pro tentokrát tě, ale omlouvám. Můžeš jít." Pokynul jsem rukou a mladík odešel.

Zanedlouho po něm vešel můj špeh.

„Pane. Právě teď vešel nevhodně oblečený mladík do komnat krále."

Najal jsem si špeha kvůli podezření z nevěry.

Což není sice nic neobvyklého, ale to neznamená, že se to omlouvá.

Zvláště když si můj muž vybírá hochy z nevěstince.

„Rychle....." Jakmile jsem toto uslyšel vrazil jsem do dveří. „Co tu děláš?!" Zakřičel naštvaný Louis.

Z jedné mé části jsem si přál aby jsem neviděl to co jsem viděl.

A ta druhá byla ráda, že už je to konečně venku.

Blonďatý muž svíral mému muži zadek pevněji než mnoho jiných meč.

Jeho pozadí bylo červenější než rajče a sliny mu z pusy tekli jako vodopád.

„Vypadni!" Zamručel zase a hodil po mě prachový polštář.

„Chci pokračovat." Jak tato slova dořekl jeho děvka se začala pohybovat. Ani nepočkali než jsem odešel, taková drzost.

Plný hněvu jsem se vydal do své komnaty.

Po hodinách rozmýšlení jsem se rozhodl odejít.

Nic mě tady už nečeká kromě utrpení a zahanbení.

Zabalil jsem si to nejnutnější a oblékl se do chudobného oblečení. Ve stáji jsem si vzal svého koně a ještě chvíli jsem se díval na ten zámek co opouštím.

Vše bude v pořádku říkal jsem si.

Někde mě potká něco dobrého, jsem si jist.

Co kdybych zůstal? Král by mě dal podváděl. Já bych si sice dál žil v luxusu, ale za jakou cenu?

Kdybych totiž podvedl já jeho a někdo by na to přišel nechal by mi urazit s radostí hlavu.

U něj to však neplatí.

I kdyby to dělal na veřejnosti nikdo mu nic nesmí říct.

Taková nespravedlnost.

Jediné co by se stalo, že by z toho byl chvíli poprask a to je vše.

Nasedl jsem na hnědáka a vyrazil jsem si to směrem k přístavu.

------

Tato tuhle kapitolu napsala skvělá pandiklk