𝑇ℎ𝑒 𝑂𝑛𝑒 𝐾𝑖𝑛𝑔𝑑𝑜𝑚 ˡᵃʳʳʸ•ᶻⁱᵃᵐ

~2-

Na koni jsem jel asi dvě hodiny, než jsem uviděl přístav.

„Kolik stojí přepravení na druhou stranu?" Zeptal jsem se převozníka.
Ten se na mě jen unaveně koukl.
,, Pět set chlapče. " řekl a otočil se zpět na moře.

Já ovšem slezl z koně a ve své brašně pět set našel. Převozník na mě jen koukal, já mu dal peníze do ruky a za chvíli už nasedl na loď do jiného království.

Pluli jsme dlouho až když jsme uviděli břeh jsem promluvil. ,, Byl bych rád, kdyby jste byl diskrétní o tom, jak vypadám a kam jedu."

,, Když mi dáte dalších sto, nikdy jsem vás neviděl." Usmál se převozník.
A tak se stalo, že jsem mu na břehu dal dalších sto.

Ovšem to mi nevadilo, peněz jsem měl vážně dost.

Nikdy jsem s nimi neměl žádný problém.
Vyrazil jsem do nejbližší krčmy a tam to roztáčel až do rána.

Objednával jsem pro celý hostinec a všichni si se mnou připíjeli jedna radost.

Ovšem ráno to bylo všechno jinak.

Probudil jsem se ve slámě s prasaty kolem mě.

A z krčmy jsem uslyšel hostinského jak křičí. ,, Kde je ten čmouha!"

Tohle mě probralo. Rychle jsem se z tama vyhrabal a pomaličku jsem se snažil proplížit ven z pozemku od hostince.

Jen tak tak se mi to povedlo. Utíkal jsem pešinou a ani jsem nevěděl kam mě vedla.

,, Dáte si pane?" Optala se mě děvečka s preclíkem v ruce. Po cestě jsem se dostal na jarmark a už mi krucelo v břichu.

,, Jistě a rád."
,, Bude to za jedenáct tolarů."
Pomyslel jsem si jak je ru oproti našemu království draho a začal jsem si prohrabávat kapsy.

,, Jestli nic nemáte tak radši jděte pryč." Vyhnala mě děvečka když jsem si marně prohmatával kapsy.

Ani za nic jsem nemohl najít ani jeden tolárek.

Já který měl plně kapsy tolarů teď nemá ani jeden.

Sedl jsem si na špinavou zem a čekal na boží posvícení.

,, Na, tohle zbylo." Řekla ta dívka z odpoledne.

Potom mi jeden košíček nechala na místo, kde předtím stal její stánek.

Ani jsem si nevšiml jak ho uklízela. Jen jsem koukal celý daaáen bohu do oken.

Než jsem stačil poděkovat či cokoli udělat dívka už byla tu tam.

Rychle jsem se vrhl po košíku s preclíky.

Cpal jsem je do sebe jeden po druhém až jsem byl konečně plný.

,, Hej." Zahučel na mě někdo z póza rohu.

,, Kdo tu je?" Zaujal jsem bojovný postoj ikdyž jsem neměl meč či cokoli co by ho připomínalo.

,, Dej mi taky. Prosím." Řekl jemný a tenký hlášek.

,, Nejdříve se mi ukaž." Byla tma a člověk by neviděl skoro ani na krok, ale ty jeho oči. Ty jeho oči zářili jako perly na denním světle.

,, Pojď blíž" Rozkázal jsem.

Chlapec se o kousek přiblížil a pak se zastavil.
,, Ještě blíž."
Chlapec se zase o kousek přiblížil a tentokrát už jsem si byl jistý tím, že je to hoch.

Ale pořád nebyl dostatečně blízko. Rychle jsem vykročil a chytl ho za ruku kterou jsem ho pak k sobě přitáhl.

,, Takhle jsem to myslel. Chápeš? A tady máš. Ještě jeden mi zbyl."

Řekl jsem rychleji než jsem stačil přemýšlet.

Kluk se po mém dotyku začal klepat jako by ho podílí studenou vodou.

,, Neboj." Zamrkal jsem na něj a on se trošku uklidnil.

,, Kdo jsi?" Zeptal se mě.
,, Co o to. Kdo jsi ty?"
,, Já se ptal první." Začal mi drznout před očima.

,, Tak dobře. Jsem Zayn..." Nevěděl jsem co mám říct dál. Králův muž sice ještě jsem, ale taky to nic neznamená. Navíc by mě za to asi stejně dali popravit.

,, Pocestný." Vydal jsem ze sebe nakonec.

,, A máš kde spát?" Zeptal se.

,, Ani ne. Možná tak tady." Řekl jsem s uchechtnutím, I když to k smíchu nebylo.

Za celý svůj život se mi nic podobného nestalo.

,, Tak pojď se mnou." Vstal a vydal se za ten temný roh.

Nic kromě života jsem ztratit nemohl a tak i kdyby mě za tím rohem chtěl zabít, vydal jsem se za ním.

___

Za tuhle kapitolu děkuji pandiklk, která ji napsala.

Jinak krásné pondělí.

All the love.L

💚💙