𝑇ℎ𝑒 𝑂𝑛𝑒 𝐾𝑖𝑛𝑔𝑑𝑜𝑚 ˡᵃʳʳʸ•ᶻⁱᵃᵐ

~6~

,, Ne to nemůžete. " ozval se pan Stylman.

,, Řekněte mi jediný důvod proč ne?" stál jsem k němu blíž, zatímco stráže správce odvedli.

,,Omluvte mne, ale to co zamýšlíte je hloupost, která postrádá veškerou logiku." Docela se mi líbil a tak jsem ho nechal pokračovat v jeho proslovu.

,,Čím vás správce urazil? Tím, že přednesl jistě skutečnosti, nad kterými jste nepřemýšlel, tím vás snad urazil. Přesněji. Urazil vás tím, že je chytřejší než vy? Prosím pane, ale to je jeho povinnost. Musí o své práci a vše co s ní souvisí vědět víc než ostatní. Stejně tak jako já o té své." Potom lehce poklonil hlavou.

,,Ty jsi taky pěkně drzý. Aby jsi za ním za chvíli nešel i ty." Pohrozil jsem mu.

V jeho očích jsem uviděl náznak strachu. To se mi líbilo.

Ta ztlumená jiskra, kterou měl v očích.
To jak ta jiskra pomalu pohasínala když jsem mu hrozil smrtí.

,,To by jste neudělal." Ta jiskra se mu zase do očí rychle vrátila. Teď přesvědčoval mne.

,, Řekni mi jakým důvodem jsi si tak jistý." Zeptal jsem se.

,,Protože..." Přiblížil se k mým rtům.

Zrychlil se mi tep , ale ten jeho jsem nezacítil ani popokolísat.

,,Proč?" Jako bych zašeptal.

Od táhl jina se zase zpátky a bez jakéhokoli ostychu řekl. ,, Protože vás přitahuji."

,,To ti, ale život nezachrání." Když jsem toto řekl, znovu se mu ta jiskřička jakoby na chvíli vytratila.

Ale opravdu jen na chvíli. Protože ten opovážlivec přitiskl jeho rty na ty mé.

Věnoval mi jeden vášnivý a hluboký polibek a poté se odtáhl.

,,Slibte mi prosím něco. Pusťte správce na svobodu a bez jiných úhon. Svou práci odvádí jak nejlépe kdo může." Začal na mne.

Jakobych nedokázal prohlídnout jeho jednoduchou manipulaci, jsem kývl.

Harold se usmál a uklonil se mi.

,,Když dovolíte králi. Rád bych se odebral do své komnaty." Já na náznak souhlasu kývl a on odešel.

A Few hours later

,,Harolde." Rozevřel jsem dveře jeho komnat pouze v županu.

,,Tak takto se v paláci vítají hosté." Zasmál se.

Vlezl jsem si k němu na postel a zkoušel jsem to co mi vždy zabírá. Pomalu jsem mu začal rozepínat košili, ale on si stále četl jakousi knihu.

Dělal jakobych tam ani nebyl.

,,Co kdyby jsi tu knihu odložil." Řekl jsem. Nemohl jsem se rozhodnout jestli se mám spíše zeptat či mu to rozkázat.

Nakonec jsem zvolil střední cestu.

,,A co kdyby jste si přestal dělat ostudu?" Vydal ze sebe.

Co to má být, taková urážka.

Rychle jsem sáhl po té jeho knize a vytrhl jsem mu jí z ruky.

,,Vraťte mi ji!" Rozkázal. On mě!

,,Ty tady nejsi pán." Řekl jsem mu. Hluboce jsem se díval do těch jeho očí, které jen zářili těmy jiskřičkami, které tam měl.

Rozhodl jsem se vyrazit k oknu abych mu tu zpropadenou knihu vyhodil.

,,Ale ano jsem." Chytl mou ruku a přitáhl ji společně se mnou k sobě.

Ani nevím jak, ale ocitl jsem se pod ním.

,,Ten župan se ti trochu rozvázal." Řekl když mi hleděl do očí. Jeho hlava byla přímo nad tou mou a jeho rozkrok si vyhlížela má noha.

Kopl jsem ho přesně tam kam jsem zamýšlel. Moc ho to, ale neranilo.

,,Ne. To já jsem král." Řekl jsem a vyškrábal jsem se zpod jeho obklíčení.

Vyběhl jsem za dveře a ani se neohlédl.