𝑇ℎ𝑒 𝑂𝑛𝑒 𝐾𝑖𝑛𝑔𝑑𝑜𝑚 ˡᵃʳʳʸ•ᶻⁱᵃᵐ

-11-

Past

,,Uhlíku!" Zakřičel jsem.

,,Princi." Poklonil se.

Asi mu nevadí to jakou přezdívku jsem mu dal.

Přispěchal jsem za ním a on se jen pousmál.

,,Nechceš jít se mnou a s Eleanorem..." Nestihl jsem to doříct.
,,Promiňte Princi, ale já se musím účastnit výuky." Odbyl mne.

,,Jak chceš." Uraženě jsem se otočil na podpatku a běžel zpátky za Eleanorem.

,,Nechceš zařídit aby žárlil?" Pobádal mě Eleanor.

Jak si jen může dovolit mě pořád takhle odbývat!

,,Ano." Rozhodl jsem.

,,Tak mu pošleme dopis." Začal plánovat Eleanor.

,,A co by v něm mělo stát." Ptal jsem se.

,,Nebude ovšem od tebe."
,,Tak od koho?"
,,Od té jeho kamarádky."
,,A jak jsi přinutíme, aby to napsala?"

Eleanor se začal nad mou otázkou smát.

,,Ty jsi ještě tak nevinný Lou."
Chvíli přemýšlel a pak se mne zeptal.
,,Nechceš to radši celé nechat na mě?"

Zavrtěl jsem hlavou a zeptal se znovu.

,,Jak zařídíme aby ten dopis napsala?"
,,Tak, že ho napíšeme za ní." Odpověděl.

,,Podívej se na mě Lku." Zvedl mi hlavu svou rukou. ,,Bude to v pořádku. Nikdo kromě nás se to nikdy nedozví. Slibuji."

Je to můj nejlepší přítel. Jak bych nemohl věřit jeho slibu.

Jen mi vrtá hlavou co se bude dít dál. Svůj plán mi prozatím neodhalil.

,,Ale Eleanore?" Napadlo mě cosy co stálo za optání.

,,Hmm." Jakoby mi dal pokyn k tomu abych promluvil.

,,Za prvé proč by sem za ní měl chodit a za druhé co když nebude na co žárlit?"

Optal jsem se se štěněčíma očima.

,, Jak to myslíš? Nevěříš snad mému plánu?" Začal se zlobit.

,,Ne Elene, ale.. já.." Mrazilo mě z něj celé tělo.

,,I kdyby se ukázalo, že s tou dívkou není jen kamarád nepomůže mu to. Bude si tě muset vzít. Jestli se ptáš proč? To už jsem taky zařídil." Rozmotával svůj plán Elen.

,,Elene? Jak..Jak to myslíš?"
,,Tak jak to říkám!" Hučel.
Po chvíli se, ale uklidnil. ,,Neboj drahý Lou." Jemně mě hladil po tváři.

,,Pro tebe bych skočil i do samotného pekla." Těmi slovy mě dostával do rozpaků jako vždy.

,,Prosím Elene. Řekni mi celý tvůj plán." Prosil jsem.

,,Jednou na to přijde čas můj princi. A až ten den nastane řeknu ti vše. Nevynechám jediný detail. Slibuji."

Hlavu jsem měl položenou na jeho rameni. Něžně jsem tam tak schoulený pokýval hlavou, aby věděl, že věřím dostání jeho slibu.

I přes to, že je mu teprve 16. Je tak duševně vyspělí. Myslím si, že by párem pouhých vět dokázal změnit celý svět.

Myslím, že by bylo lepší kdyby byl budoucím králem on. Né já.

Já jsem pouze o rok mladší než on, ale nic z toho co dokazuje on. Bych snad nedokázal ani ve snu.

,,Prozatím potřebuješ vědět jen toto. Dnes večer se pomilujeme." Řekl velice klidným hlasem.

Cože!

Co to má být?

Elene?

To snad nemyslí vážně?
,,Elene?.." I přes mou paniku v hlavě kvůli tomu co právě řekl. Mě nesmírně úklidňoval jeho dotek.

,,Slibuji, že vše bude v pořádku. Copak jsem někdy nesplnil něco co jsem ti slíbil?"

Few hours later

,,Elen..e!"
,,Ššš. Bude to v pořádku. Vše bude v pořádku."

,,Eli... Polib mne." Zamumlal jsem celí uslintaný. On mé přání okamžitě vyplnil.

,,Elene nenechal jsi otevřené dveře, že ne?" Jakým si způsobem jsem dokázal vyslovit celou větu bez zakoktání.

,,Ne." Odpověděl a nepřestával pokračovat.

Mám stále špatný pocit. Jakoby se mělo něco v nejbližší době pokazit.

,,Karlo? Jsi tu?" Otevřel dveře.

,,Já.. já." Vydechoval jsem jako po souboji na život a smrt.

Byl jsem s tím hotov dřív než on, ale on Pokračoval tak dlouho dokud nebyl i on.

Já už jsem však nebyl v takové rozkoši jako před ještě pár vteřinami.

Pořád to bylo jakýmsi způsobem příjemné, ale už to bylo jiné.

A proto jsem dokázal vnímat svět okolo sebe.

V těch dveřích, na které jsem se ptal zda nejsou otevřené stál Zayn.

Koukal celí bledý na to co jsme tam prováděli.

Eleanor dělal jakoby tam snad ani nestál.
Užíval si mé tělo všemi doušky.

Líbal mne, hladil mne všude tam kde jen chtěl.

Já mu v tom nijak nebránil. Bylo to tak neskutečně příjemné. Snad kdybych nemiloval Zayna. Miloval bych jeho.

Jenže má láska nebyla správná. Neměla dostatečnou sílu.

A proto jsem teď tady. V náručí jiného může. Před zraky svého milovaného, který z nás za celou dobu nespustil očí.

,,Vypadni!" Zařval jsem.

Zayn jakoby se vzpamatoval a okamžitě opustil pootevřené dveře.

,,Ale copak?" Začal sladce Elen.

Rychle jsem začal kopat nohama.

,,Co to děláš?!" Zařval.

,,Takhle jsem to nechtěl! Řekni co tohle má společného s tím aby se do mě Zayn zamiloval?" U svého neuprostného pláče jsem se snažil vyznít i naštvaně, ale jak jsem vzlykal, nešlo to.

,,Není to nakonec tak, že si přeješ abych miloval tebe? Není to snad tak, že mi chceš vše zničit! Už od první chvíle co jsi ho potkal, jsi to měl v tom svém plánu!"

Plakal jsem a snasil se řvát zároveň. Docela to i vycházelo.

Oba nazí jsme na sebe chvíli hleděli a pak Elen promluvil.

,,Kdyby to tak bylo nezařídil bych aby ho vybrali. Svůj slib dodržím. Jednou ti to celé vysvětlím. Dnes to, ale nebude."

,,Elene! Já tě nesnáším." Řval jsem na něj když odcházel z pokoje, ve kterém jsme strávili společnou noc.